Režisér Dan Svátek má na svém kontě spíše celovečerní hrané, nebo cestopisné dokumentární snímky. Teď ale přichází s dokumentem, který zaznamenává zásadní zlom v diplomatických vztazích České republiky s Tchaj-wanem a Čínskou lidovou republikou (ČLR), který zamíchal světovou politickou scénou.
Zlom, o kterém je řeč v jeho novém snímku Jsem Tchajwanec, je diplomatická cesta představitelů Senátu společně s delegací českých podnikatelů na ostrovní stát Tchaj-wan, který se snaží dlouhodobě anektovat čínský komunistický režim.
Svátek zvolil pro dokument tři zdroje – zpravodajské výstupy českých a světových médií, rozhovory s účastníky cesty a záběry české delegace na Tchaj-wanu. Věnuje se zejména důvodům, které k cestě vedly a dopadům, které vyvolaly v mezinárodním měřítku.
Samostatnost demokratického ostrovního státu se píše od roku 1949, kdy kontrolu nad pevninskou Čínou převzala v ozbrojeném povstání Komunistická strana Číny a tehdejší Čankajškova vláda uprchla na ostrov Tchaj-wan i se zbytkem armády. Dnes má země vlastní parlament, vládu, armádu a pořádá demokratické volby.
Snímek začíná v atmosféře mezinárodního napětí. Nejde jen o období nesčetných výhrůžek ČLR vůči Tchaj-wanu, ale i o masové protesty v Hongkongu proti zavádění „zákona o státní bezpečnosti“, a právě vyhlášenou pandemii po rozšíření nového koronaviru z čínského města Wu-chan.
Úvod je zaměřený na plány tehdejšího předsedy Senátu Jaroslava Kubery odcestovat na Tcahj-wan s podporou Senátu, jeho následnou smrtí a reakcemi příbuzných. Podle nich se na jeho smrti podepsal enormní tlak, který plánovaná cesta začala vyvolávat ze strany ČLR.
Snímek je zároveň jakýmsi deníkem nebo zápisníkem členů delegace, kteří vzpomínají na (pro ně) nejzásadnější okamžiky a přemítají nad významem celé cesty pro obyvatele Tchaj-wanu, ČR a světové vlády, které začaly komentovat útoky čínských diplomatů na českou delegaci.
Název snímku Jsem Tchaj-wanec je odvozen od proslovu, který během návštěvy ostrova pronesl Kuberův nástupce Miloš Vytrčil. Ten parafrázoval slavný výrok amerického prezidenta J. F. Kennedyho „Ich bin ein Berliner“ (Já jsem Berlíňan), který pronesl americký prezident v západním Berlíně.
Zatímco Kennedy se tehdy vymezoval proti komunismu v období studené války, Vystrčil se vymezoval proti totalitním praktikám Komunistické strany Číny a vyjadřoval podporu demokratickému Tchaj-wanu.
Reakce byly různé.
Od potlesku členů tchajwanského parlamentu, mezinárodní pozornost médií, až po kritiku. „Někteří mi psali, že se mám odstěhovat na Tchaj-wan, když jsem Tchajwanec,“ komentoval některé vzkazy Vystrčil.
Dobový záznam proslovu od agentury Reuters
Když přemýšlím nad tím, proč podobný snímek nenatočila například veřejnoprávní Česká televize, vzpomínám si na (nejednotnou) dobu, kdy se cesta konala. Za prezidentování Miloše Zemana nakloněného Číně, za expanze skupiny PPF miliardáře Petra Kelnera na čínský trh, a řešení pandemie při níž Čína zadržovala zdravotnický materiál a prodávala jej jako politické gesto těm, kteří jí vyjádřili přízeň. Senátní delegace tedy plula sebevědomě a autonomně „proti silnému proudu“.
Možná i proto může snímek Dana Svátka působit jako zápisník zážitků delegace bez důrazu na zachycení kritických hlasů vůči celému projektu. Koneckonců film dávali dohromady lidé, kteří poslání cesty na Tchaj-wan věřili.
Ve snímku se objevují také komentáře bývalého zpravodaje v Číně Tomáše Etzlera (Nebe), spisovatelky Radky Denemarkové (Hodiny z olova) nebo zástupců projektu Sinopsis. Svátek a jeho tým podle informací deníku Epoch Times plánuje na jaře příštího roku přivézt snímek na Tchaj-wan.
Když shrnu fakt, že se snímek dával dohromady pět let a mezitím Dan Svátek natočil Zápisník alkoholičky, Dvě slova jako klíč a Spící město, je vlastně tak trochu zázrak, že to celé vzniklo a i dnes to musí plout proti proudu.
Snímku dávám 5 hvězd za odvahu, nesnadnou realizaci a pozitivní poselství.
