Původ Vánoc
Za pontifikátu Julia I. – římského Papeže ve 4. století, se usneslo datum 25. prosince jako den Vánoc. Historici se domnívají, že za tím mohl stát pokus nahradit římský svátek Saturnalia, který se rozrostl na sedmidenní slavnosti od 17. do 23. prosince, nebo i pokus o potlačení kultu Slunce, který se za života Julia I. rozšířil.
V raném středověku nebyly Vánoce zdaleka tak důležité jako svátek Epifanie – Zjevení Páně. Tato událost připadá na 6. ledna a u nás se vžila jako svátek Tří králů – mudrců, kteří měli malého Ježíška navštívit a obdarovat ho zlatem, kadidlem a myrhou. Vánoce byly postupně se christianizovanou Evropou přejaty místo různých slavností zimního slunovratu, které mnohé evropské, primárně germánské a slovanské, kultury měly.
U jednoho stolu
Středověké Vánoce nebyly zpočátku ani obdobím obdarovávání, k tomu sloužil svatý Mikuláš, na jehož svátek si lidé dárky dávali. Lidé se pak obdarovávali i na nový rok, pravděpodobně kvůli blížícímu se svátku Tří králů. Vánoce sloužily spíše jako období pospolitosti a hlavně klidu. Nebylo co sklízet, a práce na poli tudíž nebyly. Poddaní tak svátky mohli trávit spolu, bez roboty.
Podoba Vánoc se ale vyvíjela, spolu s tradicemi, které jsou s Vánocemi spojeny. Ve vrcholném a pozdním středověku se Vánoce postupně staly nejdůležitějším obdobím liturgického kalendáře. Přípravy na ně začínaly již 11. listopadu na svatého Martina, kdy měl začínat advent. Proto se i na svatého Martina dodnes tradičně vaří husa, jakožto poslední pořádné jídlo před půstem.
V průběhu adventu lidé drželi půst. Jedly se hlavně různé pokrmy z obilovin, chleby, ale i suché dorty. Spolu s půstem se často lidé na chvíli vzdali i hazardu, alkoholu a dalších hříšností. Jelikož se ale 40denní půst jevil pro mnohé příliš složitý, byl nakonec zkrácen na 4 neděle před Vánocemi, jak ho známe dnes. Po adventním půstu přišlo 12 dní Vánoc – od 24. (respektive 25.) prosince do 6. ledna.
Na řadu přišly vydatné hostiny, začala se porážet zvěř, kterou lidé neplánovali udržet přes zimu, (jelikož starání se o zvířata přes zimu byla velice náročná a nákladná věc) a začaly radovánky. Ze středověké Anglie máme dokonce zprávy o stížnostech z různých klášterů o chování kněží v období Vánoc, primárně nadužívání alkoholu a obžerství.
Vánoce nejen duchovní záležitostí
Jelikož liturgické obřady byly naprosto klíčové pro středověké panovníky, i Vánoce se tak staly nástrojem světských ambicí. Karel Veliký (742–814), francký král a první středověký římský císař, se nechal korunovat na Vánoce 25. prosince v roce 800 papežem Lvem III. Tím tak bylo císařství požehnáno i vůlí Boží.
Stejnou myšlenku pak využil Oto I. Veliký pro svého syna Otu II., když ho ve dvanácti letech v roce 867 nechal korunovat jako spolucísaře obnovené Svaté říše římské na Vánoce. Vilém I. Dobyvatel, vévoda z Normandie, který v roce 1066 odplul do Anglie, kde v legendární bitvě u Hastingsu porazil dosavadního krále Anglie Haralda II., se nechal tentýž rok korunovat králem opět na Vánoce. Panovníků, kteří využili právě Vánoc jako symbolu Božího znamení k vládě, bylo mnoho.
Vánoční stromky i balení dárků přišlo až o několik století později. Zmínka o prvním opravdu vánočním stromku je až ze 16. století, z kruhu luteránů. Balicí papír je pak opravdu vymoženost minulého století. Za opravdu starodávné a středověké tradice můžeme považovat různé sladké pokrmy (nejčastěji německá štola, která se peče dodnes) a koledy, které nejdříve zpívali jen řeholníci a které se posléze roznesly i mezi širokou veřejnost.
