V období, kdy vytí vlků dosahuje svého ročního vrcholu, první úplněk roku 2026 rozhodně nezklame. Vystoupá na obloze výš než kterýkoli jiný úplněk v průběhu roku a bude působit mimořádně velkým dojmem, protože půjde o „vlčí“ superúplněk.
Může to znít téměř nadpřirozeně, astronomové však vědí, že superúplňky představují běžné astronomické jevy, k nimž dochází tehdy, když se Měsíc přiblíží k Zemi. Označení „Vlčí měsíc“ naopak pochází z lidové tradice. Oba tyto jevy se setkají 3. ledna, kdy Měsíc dosáhne přesné fáze úplňku v 5:03 východoamerického času; ve střední Evropě bude tento jev nejlépe pozorovatelný večer 2. ledna a také večer následujícího dne. A tím to nekončí: na obloze se odehraje také konjunkce Měsíce s planetou a zároveň meteorický roj.
To, co bude vypadat jako jasná hvězda zářící vedle úplňku, bude ve skutečnosti největší planeta Sluneční soustavy – Jupiter. Pozorovatelé si mohou všimnout také záblesků světla vyletujících ze souhvězdí Blíženců, protože meteorický roj Geminidy, jeden z nejvýraznějších v roce, se příští měsíc s vlčím úplňkem časově překryje.
Při všech těch řečech o nebeských konjunkcích a superúplňcích se může někdo ptát, co přijde dál. Předpovědi zemětřesení? Oheň a síra? Nic takového. Navzdory vznešeně znějícím pojmům není kosmická aktivita kolem vlčího úplňku v roce 2026 nijak výjimečná. Věda dokáže podobnou mystiku spolehlivě rozptýlit.
Vlčí superúplněk
Příští měsíc nepůjde jen o optický klam. Úplněk se skutečně přiblíží k Zemi více než obvykle, a proto se bude jevit větší. Konkrétně se dostane asi o 29 000 kilometrů blíže, než činí průměrná vzdálenost. Je to možné díky tomu, že oběžná dráha Měsíce nemá tvar kruhu, ale elipsy, a jeho vzdálenost od Země se proto mění. Když nastane úplněk v blízkosti bodu nejmenší vzdálenosti, tzv. perigea, astronomové hovoří o perigeovém Měsíci neboli superúplňku.
Vlčí superúplněk v roce 2026 bude zářit až o 16 procent jasněji než běžné úplňky a může se jevit až o 8 procent větší. Běžní pozorovatelé si rozdílu pravděpodobně všimnou jen při velmi pečlivém sledování. Rozdíl zůstává nenápadný, nikoli však zanedbatelný.
Takové úkazy však nejsou žádnou kosmickou raritou. Opakují se zhruba třikrát až čtyřikrát ročně, tedy v každé „superúplňkové“ sezoně. Přibližně každých 13 až 14 měsíců se cyklus úplňků sladí s cyklem vzdálenosti Měsíce tak, že jeho eliptická dráha přivádí Měsíc blíže k Zemi během několika po sobě jdoucích úplňků.
Konjunkce s Jupiterem a padající hvězdy
Planety a měsíce se na obloze každoročně opakovaně řadí do vzájemných seskupení a děje se tak od počátků času. Země, Slunce, Měsíc, komety, planetky i planety obíhají přibližně v jedné rovině, a proto se jejich dráhy zákonitě pravidelně protínají. Letos se shodou okolností bude plynný obr Jupiter nacházet poblíž v době, kdy nastane vlčí úplněk.
Aby astronomové označili situaci za konjunkci, nemusejí se planeta a Měsíc vizuálně překrývat. Vesmír má tři rozměry a pozorovací úhly se neustále mění. Dráhy těchto těles si jsou sice podobné, nikdy však nejsou zcela totožné. Dokonalá konjunkce je proto prakticky nemožná, a vědci připouštějí určitou toleranci. Stačí, když se dvě tělesa na obloze jeví blízko sebe, aniž by docházelo k zákrytu či zatmění. V tomto případě se Měsíc a Jupiter přiblíží na méně než čtyři stupně.
Ani meteorické roje, včetně proslulých Geminid, nejsou nijak výjimečné. Vznikají jako proudy kosmických úlomků, které Země protíná při svém oběhu kolem Slunce. Během vlčího úplňku dodají noční obloze trochu „ohňostroje“, i když silné měsíční světlo pravděpodobně většinu padajících hvězd přehluší.
Vytí na Měsíc?
Některé původní indiánské kmeny i evropští osadníci dali lednovému úplňku jméno Vlčí měsíc podle vytí vlků, které se v tomto období ozývalo krajinou. Toto vysvětlení však může vycházet spíše z mýtu. Vlci sice v zimě v noci vyjí častěji, dlouho se ale předpokládalo, že důvodem je hlad nebo nedostatek potravy. Současní vědci to vidí jinak. Vytí přisuzují především komunikaci mezi členy smečky, koordinaci lovu a posilování sociálních vazeb. Přesto se označení Vlčí měsíc ujalo a používáme ho dodnes.
Podobná pojmenování úplňků se objevují také v severoamerické i evropské tradici. Kdyby se neujal Vlčí měsíc, mohl leden nést jméno některého jiného zvířete, s nímž ho původní obyvatelé spojovali. Kmen Tingitů ze severozápadu Tichomoří mluvil například o Husím měsíci, Potawatomi z oblasti Velkých jezer o Medvědím měsíci.
Název Zůstaň doma měsíc, který používali Cherokeeové, zní jako rozumná rada pro každého, kdo za mrazivých nocí slyší venku vytí vlků. Stejně aktuálně působí i dnes, když se při pohledu z okna setkáváme s nevlídným zimním počasím.
