Komentář
Není mnoho věcí, které evropské elity popuzují víc než chvála, jíž američtí konzervativci vzdávají evropským základům společné, avšak ohrožené západní civilizace.
Evropané obzvlášť těžce nesou, když jejich sociální stát kritizují drzí a nevychovaní Američané.
A jejich nevole narůstá, kdykoli odmítají blahosklonnou představu, že Spojené státy mohou Evropě nabídnout cennou radu, natož pomoci kulturně sebevědomější Evropě následovat „americký model“.
Američané se naopak obávají, že Evropa nejen stagnuje, ale míří k trvalému úpadku – s následky, které mohou postihnout celý Západ.
Jako příznaky uvádějí Spojené státy trvale klesající evropský podíl na světovém hrubém domácím produktu. Upozorňují také na nízkou evropskou porodnost 1,39, jež vede ke stále menší, starší a finančně náročnější populaci.
Více než deset procent obyvatel Evropy je dnes narozeno v zahraničí – přibližně 45 milionů lidí. Evropa však na rozdíl od třídně méně rozdělené Ameriky nemá dlouhou tradici asimilace, integrace a kulturního začleňování.
Zatímco američtí imigranti pocházejí převážně ze zemí s křesťanským zázemím, evropští imigranti přicházejí hlavně z Blízkého východu a severní Afriky – většinou jako muslimové – a mnozí k západní kultuře přistupují kriticky.
Mnoho z těchto nově příchozích přitom nejeví velkou touhu se začlenit do prostředí, které považují za kulturně úpadkové – a ze kterého, paradoxně, nemají potřebu odejít.
Křesťanská církev, klíčový pilíř západní civilizace, se zrodila v Evropě. A přesto nikde jinde neroste ateismus, agnosticismus a otevřené odmítání křesťanství silněji než v Evropě.
Evropa, kolébka dynamické západní vojenské tradice, byla podle dnešních měřítek – alespoň donedávna – prakticky odzbrojena a neschopná účinně bránit své hranice či zájmy.
Evropská přeregulovanost a válka proti fosilním palivům, spojené s velkorysým sociálním státem, vytvořily prostředí, kde je příliš málo zdrojů a příliš mnoho nákladných závislostí.
Američané si dovolují Evropu varovat, protože stejné západní neduhy – otevřené hranice, neintegrovaní imigranti, tribalismus, nízká porodnost, zelený maximalismus, neudržitelné deficity a obří dluh – začínají ohrožovat i jejich vlastní zemi.
Rozdíl je v tom, že miliony Američanů se v poslední chvíli mobilizují, aby zastavily plíživý úpadek vlastní společnosti.
Proto Američané tvrdí, že příčiny těchto sdílených, avšak ještě znepokojivějších evropských příznaků úpadku znají z první ruky.
A jejich odpovědí jsou hrozby několika nebezpečných ideologií.
Jedním z těchto neduhů je zelený fanatismus, který vedl Evropany k tomu, že nejen přehlížejí vlastní zásoby fosilních paliv, ale dokonce ruší stávající uhelné, jaderné a plynové elektrárny.
Tento sebezáhubný krok způsobil, že pohonné hmoty a elektřina zdražily natolik, že dříve vyhledávané evropské exporty ztratily konkurenceschopnost, zatímco střední třída upadá do chudoby.
Mezitím Čína financuje zelené projekty na Západě, vyváží levné větrné turbíny a solární panely za ceny pod náklady – a zároveň každý měsíc spouští tři nové uhelné nebo jaderné elektrárny, aby měla energii mnohem levnější než „zelený“ Západ.
Další existenciální hrozbou jsou politické programy založené na rozmanitosti, „rovnosti výsledků“ a inkluzi, které kladou důraz na rasu a náboženství místo společných národních hodnot a jednoty. Výsledkem je armáda poslušných úředníků, kteří prohlubují rozpory, zvyšují rasové napětí, vedou tažení proti zásluhovosti a zvyšují provozní náklady.
Amerika zároveň varuje Evropu, že pouze omezení neudržitelných sociálních výdajů umožní znovu vybudovat armády tak, aby dokázaly odradit ruské zastrašování a hrozby útoků, chránit dodávky energií a surovin a bránit se teroristům.
A co se stane, pokud Evropané americkou diagnózu, léčbu i prognózu odmítnou?
Amerika může dojít k závěru, že si už nemůže dovolit, jako hlavní síla NATO, chránit evropské hranice, pokud se doma potýká se zajištěním těch vlastních.
A Spojené státy nedokážou pochopit Evropu, jejíž dvojí tvář je stále výraznější.
Jednu představuje sebejistá sedmadvacítka Evropské unie, která je stále kritičtější vůči Americe.
Evropská unie Spojené státy nepřetržitě napadá v otázkách kultury, energetiky, obchodu, cenzury i zahraniční politiky.
A přesto téměř tytéž státy v rámci dvaatřicetičlenné aliance NATO – oné druhé tváře Evropy – chválí americké vojenské vedení a volají po těsnější spolupráci.
Tento dvojí přístup – pokuty a zásahy proti americkým firmám, kritika amerických spojenců v OSN, shazování konzervativní a křesťanské kultury, a zároveň prosba o americkou vojenskou sílu – není dlouhodobě udržitelný.
Existuje řešení? Možná – protože oba celky Západu nabízejí protichůdné recepty na stejné západní choroby.
Evropa se stává stále více socialistickou, cenzurní, globalistickou, pacifistickou, multikulturní, sekularizovanou a zelenou.
Spojené státy se naopak vydávají opačným směrem: k menšímu státu, méně regulacím, většímu využití fosilních paliv, silnější armádě, k ústupu od politik rozmanitosti, k pevnější ochraně hranic, legální migraci a k obnově víry.
Pouze jeden z těchto protichůdných receptů dokáže vyřešit sdílenou krizi západní civilizace.
A doufejme, že ten, který zabere, dokáží přijmout oba.
–ete–
