Komentář
Panoptikon byl osvícenský nápad britského autora a sociálního teoretika Jeremyho Benthama – zařízení, které mělo umožnit sledovat velké množství lidí v kontrolovaném prostoru. Původně byl navržen jako vězení a vytvářel atmosféru, v níž vězni nikdy přesně nevěděli, zda zrovna nejsou pozorováni postavou uprostřed. Tato nejistota je teoreticky motivovala, aby se chovali tak, jako by byli sledováni neustále – a tudíž, aby se „seberegulovali“.
Dnes existují mnohem lepší způsoby, jak dohlížet – slovo „panoptikon“ pochází z řeckého výrazu pro „vševědoucí pohled“ – na určitou populaci. Mluvíme tu o internetu a sociálních sítích. Firmy, které tyto služby poskytují údajně „zdarma“, nemají problém zaznamenávat návyky při prohlížení, seznamy kontaktů, příspěvky či politické názory svých uživatelů. Tyto údaje lze využít relativně neškodně pro cílení reklamy, ale také mnohem temnějším způsobem – k identifikaci jedinců, o nichž stát usoudí, že se stavějí do cesty tomu, čeho se vládnoucí moc snaží ve společnosti dosáhnout.
Stát s vševědoucí mocí samozřejmě nejen udržuje přehled o svých lidech, ale také dokáže lokalizovat ty, které označí za „problém“. Disidenti, nebo prostě lidé s jiným názorem, mohou být obtěžováni, zastrašováni, zatýkáni, nebo dokonce zraněni či zabiti těmi, kdo drží moc v rukou. Příliš mnoho příkladů z posledních let mluví samo za sebe.
Není překvapivé, že autoritářské státy po těchto nástrojích baží. Nepřipouštějí žádný nesouhlas, žádnou opozici, nikoho, kdo kritizuje jejich vládu. V tomto světle je technologie, která dokáže monitorovat populaci, vyhledávat ty, kdo vyčnívají svými názory, a předávat jejich osobní informace bezpečnostním službám, pro tyto autoritářské státy jackpot.
A čínský režim jim tuto technologii s velkou ochotou pomůže získat.
V roce 2022 představila Čínská lidová republika (ČLR) svou „Iniciativu globální bezpečnosti“, kterou nejvyšší vůdce Xi Jinping popsal jako způsob, jak „udržet světový mír a bezpečnost“ a zároveň hájit „nevměšování do vnitřních záležitostí“. Všichni víme, jak je Peking paranoidní ohledně jakéhokoli „vměšování“ do svých záležitostí (věznění Ujgurů, likvidace tibetské kultury, pronásledování Falun Gongu, výhrůžky vůči Taiwan atd.).
A protože si tento nádherný plán nechtěl nechat jen pro sebe, ČLR začala nabízet policejní výcvik a sledovací technologie dalším zemím, aby zajistila jejich „vnitřní stabilitu“. Mezi příjemci jsou Srbsko, Etiopie, Kazachstán, Myanmar a Pákistán – rozhodně ne parta svobodných demokratických republik. Jistě, tyto technologie mohou pomoci odradit zločin, ale stejně efektivně mohou sloužit k ovládání obyvatelstva a udržování moci donekonečna.
Jak poznamenal týdeník The Economist: „Pro vlády naklánějící se k autoritářství je však Čína hybatelem – a inspirací.“ Čína samozřejmě nic nepožaduje na oplátku a neobtěžuje tyto státy trapnými podmínkami typu „dodržujte lidská práva“.
Zdá se, že tento krok je jen dalším způsobem, jak se režim v Pekingu snaží roztáhnout své vlivové sítě v globálním měřítku. Xi opakovaně prohlašuje, že chce z Číny do roku 2049 učinit dominantního hráče na planetě – a nijak se netrápí tím, zda při tom bude respektovat jakákoli pravidla (férovou ekonomickou soutěž, mezinárodní standardy v oblasti práv atd.). Pokud dokáže prodat svůj model jiným zemím s podobným pohrdáním spravedlností, uspěje nejen v rozšíření čínského otisku po světě, ale získá spojence, kteří s největší pravděpodobností nepozvednou hlas proti porušování práv a privilegií vlastní čínské populace. Existují například zprávy, že od příjemců této technologie se pak očekává podpora územních nároků ČLR vůči Taiwanu a dalším oblastem (například útesům a atolům v Jihočínském moři, které Čína považuje za své vnitřní vody).
To, co těmto „klientům“ nedochází, je, že dohoda o využívání čínských technologií má háček. Peking bude vlastnit data, která tyto nástroje shromažďují, a může je využít ve svůj prospěch. Možná kupující považují tuto cenu za zanedbatelnou – hlavně že získají schopnost ovládat a zkrotit vlastní lidi.
Je těžké pochopit, jak s Pekingem může jakákoli země obchodovat téměř v čemkoliv, vzhledem k jeho historii dvojí tváře. Jeden by si myslel, že i letmý pohled do nedávné minulosti by přiměl státy své vztahy s ČLR přehodnotit. Ale pak si vzpomenete, že v případě autokracií platí, že podobné se vzájemně přitahuje.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
