Na vrcholu východní antarktické plošiny, v nadmořské výšce přes 3000 metrů, panují podmínky, které umožňují teplotám klesnout na hodnoty blízké fyzikálním limitům pro naši planetu. Zde, v místech vzdálených od jakéhokoli oceánu a vystavených dlouhým polárním nocím, se vzduch ochlazuje tak intenzivně, že povrch dosahuje teplot pod téměř –90 °C.
Sever, nebo jih?
Mnozí si možná představují severní pól jako nejchladnější místo na zemi. Byť jsou arktické teploty velmi nízké a průměrně dosahují –40 °C, tak ty na jižním pólu jsou přeci jen ještě chladnější a průměrně dosahují o něco mrazivějších –50 °C.
Hlavním důvodem je, že Antarktida na jihu je pevninský kontinent. Arktida je název pro celou polární oblast okolo severního pólu, která celoročně zamrzá. Voda se ohřívá a ochlazuje pomaleji než pevnina, tudíž oceán a oblasti v jeho blízkosti mají menší teplotní výkyvy.
Antarktida má také mnohem vyšší průměrnou nadmořskou výšku než Arktida a antarktický ledový příkrov je tlustší než ten arktický. Samotný led a sníh odráží již tak vzácné sluneční záření zpět do vesmíru. I proto jsou oba póly tak chladné.
Letní třicítky
Nejchladnější teplota, která byla kdy spolehlivě naměřena na zemském povrchu standardní meteorologickou metodikou, činí −89,2 °C. Tento údaj byl zaznamenán 21. července 1983 na antarktické výzkumné stanici Vostok, ležící ve východní části antarktického kontinentu.
Stanice byla založena v roce 1957 v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku Sovětským svazem a od počátku slouží jako klíčové centrum polárního výzkumu. Je pojmenována po lodi Vostok, s níž se ruský mořeplavec Fabian Gottlieb von Bellingshausen podílel na objevu Antarktidy na počátku 19. století. Od svého vzniku je stanice využívána především k dlouhodobým meteorologickým měřením, sledování atmosférických procesů, geofyzikálním výzkumům a studiu antarktického ledovce.
Klimatické podmínky na stanici jsou mimořádně drsné i v rámci Antarktidy. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem −55 °C, přičemž zimní minima pravidelně klesají pod −70 °C. V letních měsících se teploty jen výjimečně přiblíží k −30 °C. Oblast je charakteristická velmi nízkou vlhkostí vzduchu, minimálními srážkami a častým výskytem teplotních inverzí, které přispívají k extrémnímu ochlazování přízemní vrstvy atmosféry.
Stanice Vostok patří k místům s nejextrémnějšími klimatickými podmínkami na planetě. Leží ve výšce přes 3 400 metrů nad mořem a nachází se hluboko ve vnitrozemí antarktické pevniny. Zaznamenané teploty zde pravidelně klesají pod −70 °C a patří k lokacím s nejnižšími dlouhodobě měřenými hodnotami na světě.
Extrémní mrazy mimo Antarktidu
I když Antarktida zaujímá v přehledu nejnižších teplot výsadní postavení, extrémní mrazy byly opakovaně zaznamenány i v dalších částech světa, především na severní polokouli.
Za nejchladnější oblasti severní polokoule jsou dlouhodobě považovány oblasti vnitrozemské Sibiře. Lokality jako Ojmjakon a Verchojansk jsou známé tím, že zde teploty během zimních období pravidelně klesají pod −50 °C. Historická minima v těchto oblastech dosahují přibližně −67 °C.
Také území České republiky má ve svých meteorologických záznamech mimořádně nízkou teplotu, která se na naše poměrně nehornaté podmínky vymyká normálu. Nejnižší teplota v historii měření u nás byla zaznamenána 11. února 1929 v jihočeské obci Litvínovice u Českých Budějovic. Teploměr zde tehdy ukázal −42,2 °C. Naopak rok 2025 byl třináctý nejteplejší za posledních 65 let.
