Francouzský doktor soudobých dějin, politolog a autor řady knih, naposledy titulu Nový postzápadní řád (Le nouvel ordre post-occidental), z roku 2025, Alexandre del Valle, v tomto rozhovoru analyzuje nedávné události ve Venezuele, možné scénáře vývoje rusko-ukrajinského konfliktu, budoucnost západního světa a podpis dohody EU s uskupením Mercosur.
Spojené státy se pod vlivem trumpismu snažily o deglobalizaci a tím rozbily Západ, vysvětluje politolog. Alexandre del Valle zároveň varuje před rizikem vymazání Starého kontinentu, pokud se bude i nadále striktně držet mezinárodního práva.
Pojďme se vrátit k situaci ve Venezuele a k protestům v Íránu. Jsme svědky posunu globální rovnováhy směrem k západnímu světu a Spojeným státům?
Upřímně řečeno, nemyslím si to. Stačí si přečíst, co je napsáno v americké Národní bezpečnostní strategii, zveřejněné 4. prosince 2025, a znovu si poslechnout některá prohlášení Donalda Trumpa a J. D. Vance o západní hemisféře, abychom pochopili, co se právě děje.
Americký prezident se snaží uplatnit svou slavnou „Donroeovu doktrínu“. Geopolitickou doktrínu použitelnou od Grónska až potenciálně po Argentinu.
V rámci této doktríny už nejde o vyvolávání změn režimů, ale o vnucování dohod, o nátlak na řadu států, aby spolupracovaly s americkými společnostmi.
Donald Trump je především transakční politik. Svět i mezinárodní vztahy vnímá prizmatem obchodu.
Jeho hlavním cílem je zabránit úpadku Ameriky, aby Spojené státy nebyly předstiženy Čínou, druhou velkou mocností, která kontroluje všechny dodavatelské řetězce drahých kovů. Ve své nové knize podrobně vysvětluji transakční geopolitiku Donalda Trumpa.
Dále se domnívám, že americký prezident v současnosti jedná s Moskvou a Pekingem v duchu logiky jaltské konference.
Probíhá jakási „nová Jalta“, v níž rozhodují pouze poměry sil. Ta mocnost, která se ukáže jako nejschopnější prosadit své zájmy, vyjde z jednání vítězně. V tuto chvíli se tyto mocnosti navzájem testují, snaží se maximalizovat hranici, od které začíná nebo končí sféra vlivu toho druhého. To je současný stav.
Pokud se vrátíme k případům Venezuely a Íránu, prozatím není v plánu žádná změna režimu. V Teheránu zůstává režim mulláhů navzdory silnému tlaku Washingtonu u moci. Ve Venezuele byl silný muž režimu, Nicolás Maduro, unesen, velmi pravděpodobně s pomocí svých blízkých spolupracovníků.
Bratr bývalé viceprezidentky a současné úřadující prezidentky Delcy Rodríguezové je zvyklý jednat se Zápaďany.
Současně však režim zůstává u moci, protože Delcy Rodríguezová je považována za představitelku tvrdé linie. Maduro ji sám přezdívá „tygřice“.
Domnívám se proto, že je třeba zachovat chladnou hlavu a nemluvit o změnách režimu, jak to někteří činí.
Donald Trump se především snaží vyjít vstříc neokonzervativcům a intervencionistům, kteří jsou spokojeni s údery v Íránu nebo se zajetím Madura. Ví, že mají převahu v armádě, v Senátu i v takzvaném Deep State a že mu mohou být užiteční s ohledem na nadcházející volby v polovině volebního období.
Po pádu Nicoláse Madura americká administrativa kontroluje více než polovinu světové produkce ropy. Je známo, že Čína je velmi závislá na venezuelských ropných zdrojích. Nevyhrál nakonec Washington tento energetický souboj s Pekingem?
Nejsem si tím jistý. Donald Trump nemá zájem na příliš prudkém poklesu ceny ropy. Podstatná část nových produkčních kapacit ropy objevených ve Spojených státech pochází z nekonvenčních zdrojů, zejména z břidlicové ropy a plynu.
Většinou se břidlicový plyn těží z ložisek, která zároveň obsahují ropu, pomocí horizontálního štěpení, což je proces vyžadující velké množství vody a řadu chemických látek, což jej činí velmi nákladným.
Dnes se břidlicový plyn soustřeďuje na většinu nových těžeb, protože už nejsme v ekonomice, kde se objevují velká ropná naleziště v blízkosti moří, s tekutou ropou, která je snadno rafinovatelná.
Nejspíš se nacházíme v období blízkém vrcholu těžby ropy poté, co byly dlouhodobě přeceňovány zásoby. Dnes tedy nejde už jen o prodej nebo kontrolu produkce, ale o kontrolu zásob posledních velkých nalezišť. Právě tímto směrem lze americkou operaci chápat.
Připomeňme i další skutečnosti. Před několika dny Washington zadržel tanker, zřejmě ruský, o němž víme pouze to, že nepřevážel ruskou ropu, aniž bychom měli další informace. Zajímavé však je, že souběžně s tímto zadržením vyplulo z pobřeží jihoamerické země 17 tankerů převážejících venezuelskou ropu.
Je tedy třeba zůstat opatrný. Zatím nejsme ve fázi, kdy by Washington blokoval veškeré odjezdy venezuelských lodí.
Jsme tedy teprve na začátku dlouhodobé strategie?
Přesně tak. Američané zajali venezuelského vůdce a nyní jsou ve fázi jednání s jeho nástupkyní. Navíc, když Donald Trump tvrdí, že společnost Chevron bude těžit venezuelskou ropu, prodávat ji a část přerozdělovat venezuelskému lidu, neoznamuje nic nového.
Připomínám, že společnosti Chevron bylo v roce 2017 zakázáno působit v oblasti ropy ve Venezuele, ale od roku 2022 firma znovu získala povolení těžit a vyvážet venezuelskou ropu. Šéf Bílého domu především provedl skvělou komunikační operaci.
Jak čtete ambice amerického prezidenta ohledně Grónska? Některé evropské titulky staví na stejnou úroveň situaci ve Venezuele a případ Grónska. Mají pravdu, když prezentují Spojené státy jako národ s velkým apetitem, který se cítí nedotknutelný?
Není to nepravdivé. Donald Trump, jak vysvětluji ve druhé a třetí kapitole své nové knihy, není izolacionista.
Nařídil údery v Sýrii, v Nigérii, zajal Madura a možná bude bombardovat Írán. Jeho doktrína spočívá ve vyvíjení extrémně silného tlaku, aby přinutil protivníky ustoupit. Je to ostatně metoda, kterou popisuje ve své stěžejní knize vydané v roce 1988 Umění obchodu.
Pokud jde o Grónsko, řekl bych, že dnes existují tři možné scénáře.
První hypotéza: arktický ostrov se stane nezávislým a následně jej koupí Spojené státy. Sám jsem provedl výpočet: na odkoupení 60 000 obyvatel by bylo potřeba 60 miliard dolarů, tedy jeden milion na osobu. To pro Washington nepředstavuje významnou částku. Dokonce si myslím, že Amerika může jít až na 300 miliard dolarů.
Dalším uvažovaným scénářem je anexe území po referendu.
A konečně poslední možnost: Grónsko zůstane pod dánskou správou, ale americké základny budou obnoveny a Kodaň by pak byla nucena přijmout kondominium nad tímto územím (společnou správu dvou států).
Je třeba mít na paměti, že Donald Trump má jasnou linii: zmocnit se všech území, kde se nachází ropa, plyn, vzácné zeminy, nikl a hliník, aby čelil vzestupu Číny.
Ve své knize zkoumáte několik scénářů vývoje války na Ukrajině a píšete, že třetí světová válka není vyloučena, pokud trumpismus Trumpa nepřežije. Co tím myslíte?
Americký prezident se může chovat velmi násilně, jednat jednostranně proti slabým státům nebo středně velkým mocnostem.
Navíc nemá rád věci, které jsou nemožné uskutečnit, tedy útočit na protivníky stejně silné jako on sám. Dokážu si jen těžko představit, že by se – i v současné euforii z úspěchu operace Absolute Resolve – choval vůči Moskvě stejně agresivně, jako se choval vůči Caracasu. Dobře si uvědomuje, že Rusko je jaderná velmoc a že by neváhalo tyto zbraně použít, pokud by bylo zasaženo v samotném jádru.
Dále se domnívám, že Donald Trump bude i nadále usilovat o dohodu s Rusy z ekonomických důvodů.
Trumpova administrativa se bude snažit uzavřít mimořádně strategickou dohodu se šéfem Ruského fondu přímých investic a zvláštním vyslancem Vladimira Putina Kirillem Dmitrijevem.
Ostatně si všímám, že po jednáních mezi Jaredem Kushnerem a Stevem Witkoffem a Kirillem Dmitrijevem se společnost ExxonMobil vrátí do Ruska. Vladimir Putin tento návrat stvrdil podpisem dekretu v srpnu 2025.
Počítá se také s tím, že další americké ropné a plynárenské společnosti budou investovat do obrovských ruských kapacit v oblasti surovin.
Rusové usilují o zhodnocení svých zdrojů prostřednictvím různých investic. Otevírá se tak významná perspektiva spolupráce mezi Washingtonem a Moskvou.
Pokud se Donald Trump zaměří na spojence Ruska, jako je Islámská republika Írán nebo některé latinskoamerické režimy, nemělo by to Vladimira Putina znepokojovat. Dokud budou zachovány ruské zájmy v jejich prioritní sféře vlivu, přímý střet obou mocností se jeví jako málo pravděpodobný.
Navíc, pokud by za dva roky Donalda Trumpa vystřídal neokonzervativní prezident nebo intervencionistický demokrat, situace by se mohla velmi rychle vyhrotit. Zatím však v této fázi nejsme.
Domnívám se, že letos dojde k uzavření dohody o příměří na Ukrajině. Donald Trump ostatně tuto možnost naznačil na okraj summitu v Anchorage.
Evropští lídři se ji pravděpodobně pokusí sabotovat, ale nakonec všichni vědí, že poslední slovo bude mít americký prezident, protože je jediný, kdo dokáže vyvinout tlak na Volodymyra Zelenského. Ukrajina bez americké pomoci nevydrží.
Ještě jednou však připomínám, že hrozbou je scénář, kdy by v příštích prezidentských volbách nezvítězili američtí izolacionisté jako J. D. Vance a neokonzervativci by využili příležitosti k naplnění svého velkého snu: svrhnout jedinou bílou evropskou zemi, která se staví proti západnímu globalismu, a zmocnit se jejích zdrojů.
Ve své knize zmiňujete civilizační trhlinu uvnitř západní společnosti. Hovoříte o Evropě, která čelí strukturální ofenzivě islamismu, wokistické propagandě financované Evropskou unií ve výši stovek milionů eur a autoritářskému posunu spojenému s růstem cenzury v různých evropských zemích. Mohl byste se k této trhlině vrátit podrobněji?
Především zpochybňuji samotný pojem Západ. Západ se rozpadl, protože jeho lídr, Amerika, se chce deglobalizovat. Globalizace ve smyslu světového bratrství, ba dokonce světového vládnutí, je něco typicky západního. Západ je jedinou civilizací, která vytvořila globalismus.
Abych odpověděl na vaši otázku přímo, ve své knize vysvětluji, že existují dva Západy.
Zaprvé zakořeněný, křesťanský a bílý Západ. Tedy národy poznamenané Athénami, Římem, judeokřesťanstvím a germánským a keltským myšlením.
Zadruhé moderní Západ, tedy svět velkých mezinárodních institucí vzniklých po druhé světové válce. Je to Západ, který už nemá nic společného s lidem, rasou, jazykem, náboženstvím a dokonce ani s územím.
Je to vize světa založená na liberální demokracii, trhu a stále více také na obraně menšin. Stručně řečeno jakýsi radikální liberalismus, jehož nejvyhrocenější podobou je wokismus, jak jej známe dnes.
Západ už není zakořeněným západním světem, ale liberální hegemonií.
A jak jsem již říkal, útokem na globální instituce, které Amerika historicky hájila, a zastavením financování progresivních spolků či nevládních organizací trumpismus tento Západ ukončuje. Dále je na způsobu jednání amerického prezidenta obzvlášť zajímavé to, že je zároveň civilizační a ultrapraktický.
Bude za každou cenu bránit křesťanské a anglosaské dědictví Spojených států, a přitom se nebude zdráhat navazovat silné vztahy například se Saúdy, stoupenci šaríi, pokud bude mít za to, že je to v ekonomickém zájmu Ameriky.
Donalda Trumpa výrazně ovlivnila civilizační vize Samuela Huntingtona. To nás vrací k Národní bezpečnostní strategii z roku 2025, v níž Trumpova administrativa poukazuje na riziko civilizačního vymazání Evropy.
Američané si říkají, že pokud by se bílý a křesťanský Starý kontinent, jak jej známe a s nímž jsme posledních 80 let uzavírali dohody a budovali aliance, civilizačně přelomil, pak už bychom nejednali se stejnými zeměmi. Americká administrativa to nedělá z rasismu ani z pohrdání, jak jsem již slyšel, ale jednoduše konstatuje fakta.
Ve své knize také zdůrazňujete, že některá sdružení financovaná agenturou USAID měla za cíl bojovat proti západním křesťanským hodnotám, které jsou vykreslovány jako „patriarchální“ a „reakční“. Evropská unie na své straně financuje mnoho sdružení stejného typu. Z jakých důvodů?
Evropská unie je v jistém smyslu užitečný idiot této ideologie amerického původu.
Jistě, wokismus je produktem francouzské teorie, ale jeho protestantská, sekularizovaná, proselytická a mesiášská podoba k nám přichází přímo ze Spojených států. Globalistická Amerika tento typ teorie vytvořila v poměrně inteligentní logice.
Šlo o to, zničit u druhých, zejména u Evropanů, jakýkoli národní cit. Americké impérium si řeklo, že čím méně budou jeho partneři nacionalističtí, tím snáze půjdou manipulovat.
Spojené státy se však této ideologie snažily zbavit, zejména za Donalda Trumpa, když si uvědomily, že se obrací proti nim.
A dnes Evropané působí jako velcí poražení, protože naivně přijali ideologii vypracovanou s cílem je podřídit Washingtonu.
Evropa je nakonec světovější a wokističtější než mocnost, která tuto ideologii proti ní vytvořila. To je přece docela mimořádné.
Myslíte si, že evropské národy jednou znovu objeví a začnou bránit svou identitu?
V poslední kapitole své knihy narážím na Fouchetův plán, který de Gaulle spustil v letech 1961 až 1962 a jehož cílem bylo přebudovat evropskou integraci podle mezivládní, pragmatické, minimalistické a jen velmi málo byrokratické logiky.
Domníval se, že národní státy nepotřebují bruselskou nadstavbu, ale že se mohou rozhodovat, zda budou či nebudou některé věci sdílet, ve jménu zásady subsidiarity a zásady jednomyslnosti.
Následování této logiky a opuštění federalistického projektu by Evropě umožnilo stát se souborem ekonomických, případně i vojenských mocností, hrdých na svou identitu.
Dohoda EU–Mercosur by mohla být podepsána v sobotu 17. ledna bez souhlasu Evropského parlamentu. Jaká je vaše analýza?
Jak víte, proti této obchodní dohodě hlasovalo pouze pět členských států. Dnes je v Bruselu hlavním trendem tvrdit, že menšina států už nemůže blokovat většinu.
Je to porážka zásady jednomyslnosti a vítězství velmi federalistické zásady většiny.
Navíc tato dohoda o volném obchodu zničí to, co zbylo z našeho zemědělství, ale také naši identitu, protože rolníci jsou posledními obránci identity vyrůstající ze země.
K tomu se přidávají zdravotní rizika. V Latinské Americe, jak každý ví, nejsou normy stejné jako v Evropě. Do našich supermarketů začnou proudit produkty plné chemických látek.
Je možné z takových dohod vystoupit?
Ano. Stát je sice dohodou vázán. Může z ní však klidně vystoupit, pokud dodrží postupy pro vystoupení.
Nad suverenitou státu nestojí nic. Mezinárodní právo je jen odvozeninou práva původního, které vytváří stát.
Kromě vystoupení z dohod jsou možné i jiné postupy, ani legální, ani nelegální, jak dát svůj hlas najevo. Mám na mysli zejména politiku prázdné židle. To svého času udělala Margaret Thatcherová v otázce příspěvku Spojeného království do Evropského společenství.
Ve světě, který přichází, bude mít mezinárodní právo stále menší hodnotu, protože většina velmocí jej nepovažuje za slučitelné se svými zájmy.
Pokud Evropa zůstane jediným subjektem, který bude dodržovat mezinárodní právo a další právní omezení, nepředpovídám jí světlou budoucnost.
Evropa je ctnostný kontinent, který zemře na svou ctnost.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–etfr–
