Zpravodajská analýza
Íránský režim se jeví křehčí než kdykoli dříve. To, co začalo jako ekonomický protest podnikatelů v Teheránu, se do konce loňského roku rychle proměnilo v celonárodní protirežimní hnutí.
Dne 17. ledna vyzval americký prezident Donald Trump k „novému vedení v Íránu“ poté, co íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí přiznal, že během nepokojů bylo zabito „několik tisíc“ demonstrantů, a obvinil Trumpa z toho, že je „vinen“ jak „oběťmi“, tak „způsobenými škodami“.
Trump opakovaně varoval Írán, že popravy demonstrantů by vyvolaly vojenskou reakci Spojených států. Při rozhovoru s novináři na palubě letounu Air Force One 22. ledna Trump uvedl, že Spojené státy vyslaly námořnictvo směrem k Íránu.
„Máme obrovskou flotilu, která míří tímto směrem, a možná ji nebudeme muset použít,“ prohlásil.
Přestože se protesty zatím zdají utichlé, podle Stevena A. Cooka, analytika Rady pro zahraniční vztahy, krize „rozhodně ještě neskončila“. To uvedl v rozhovoru 19. ledna.
„Je docela možné, že stojíme na začátku skutečného společenského povstání či revoluce, která by mohla tento režim svrhnout,“ řekl Cook.
Podle Michaela Dorana, vedoucího odborného pracovníka washingtonského think-tanku Hudson Institute, existují pro islámský režim tři možné scénáře: změna režimu, částečná transformace nebo přežívání bez zásadního řešení.
„Ať se stane cokoli, neexistuje scénář, v němž by Islámská republika přežila rok 2026 se svou mocí nedotčenou,“ napsal 9. ledna.
Zdroj z čínského ministerstva zahraničí sdělil deníku Epoch Times, že Peking vyhodnocuje podrobné evakuační plány pro čínské diplomaty a manažery státních podniků působících v Íránu.
Podle expertů by možnost, že Teherán začne hledat urovnání vztahů s Washingtonem, mohla vystavit Čínu novým omezením jejích globálních ambicí. Íránská ropa přitom není tím hlavním problémem.
Ačkoli obchod s ropou poskytuje vstupní bod, klíčová hodnota čínsko-íránských vztahů pro Peking leží jinde, uvádějí analytici. Írán umožňuje Pekingu vystupovat jako vyvažující mocnost na Blízkém východě, zajišťovat vliv na regionálním trhu zásadním pro soupeření USA a Číny v oblasti umělé inteligence (AI) a posouvat jeho agendu dedolarizace.
Vše uvedené přitom stojí na protiamerické, politické orientaci Íránu, která je nyní zpochybněna, protože Islámská republika vykazuje známky oslabování.
Bezprecedentní výzvy
Ačkoli Írán v uplynulých 15 letech zažil opakované protestní vlny, současné výzvy vůči režimu jsou bezprecedentní co do rozsahu i intenzity. Protirežimní demonstrace, které začaly 28. prosince 2025 mezi obchodníky a bazarníky v Teheránu, se podle americké organizace Human Rights Activists News Agency rozšířily do 187 měst.
Podle této organizace bylo k 13. lednu zabito více než 2 400 demonstrantů a přes 18 400 osob bylo zatčeno.
Protesty vyvolal hospodářský kolaps, charakterizovaný propadem íránské měny riálu a růstem cen potravin a základního zboží. Měna loni ztratila více než 40 procent své hodnoty, když oslabila z přibližně 817 000 riálů za americký dolar na více než 1,4 milionu riálů. Oficiální míra inflace za rok 2025 přesahuje 42 procent.
Ekonomická situace se dále zhoršila po dvanáctidenní válce mezi Izraelem a Íránem v červnu 2025, která skončila bombardováním íránských jaderných zařízení americkou armádou a způsobila rozsáhlé škody. V důsledku izraelských úderů přišly Islámské revoluční gardy, odpovědné za zachování režimu, také o vrcholné velitele a jaderné vědce.
Během války mezi Izraelem a Gazou, která začala v říjnu 2023, zasadil Izrael těžké rány teroristickým organizacím – Hamásu, Hizballáhu a Hútíům. Ty všechny získávaly významnou finanční a bezpečnostní podporu od Íránu.
V důsledku toho se hrozba, kterou Írán představuje pro Západ – založená především na jeho jaderných ambicích a síti teroristických zástupných skupin – jeví jako výrazně oslabená.
Íránská společnost se mezitím proměnila. Podle průzkumu z roku 2020, který provedla Skupina pro analýzu a měření postojů v Íránu (GAMAAN), nezisková výzkumná nadace registrovaná v Nizozemsku, se za muslimy označilo méně než 40 procent Íránců.
Další průzkumy téže organizace v roce 2025 zjistily, že 89 procent Íránců dává přednost sekulární demokracii před teokratickým režimem a že od roku 2021 je změna režimu pro Íránce nejoblíbenější možností, jak dosáhnout skutečného pokroku.
Reakce USA a Číny
Trump 2. ledna varoval, že íránský režim bude čelit vojenské akci, pokud zabije pokojné demonstranty. Americký prezident na to 12. ledna navázal zavedením dodatečného cla ve výši 25 procent na jakoukoli zemi obchodující s Íránem. Bílý dům zatím k opatření nezveřejnil podrobnosti.
Následující den Trump vyzval demonstranty, aby „pokračovali v protestech“ a „uchovávali jména zabijáků a trýznitelů“.
„Zaplatí za to vysokou cenu,“ uvedl.
Dne 14. ledna Trump oznámil, že Írán zastavil plánované popravy demonstrantů.
Na mimořádném zasedání Rady bezpečnosti OSN 15. ledna Mike Waltz, velvyslanec USA při OSN, prohlásil, že „všechny možnosti jsou na stole, aby bylo možné zastavit masakr“.
Mezitím americké námořnictvo podle belgické obranné mediální a analytické společnosti Army Recognition Group přesměrovalo jadernou letadlovou loď USS Abraham Lincoln z indopacifického regionu na Blízký východ. O jakékoli čínské mobilizaci v reakci na tyto kroky nejsou k dispozici žádné zprávy.
Čína byla významným aktérem umožňujícím Íránu obcházet sankce a udržovat životaschopnost Islámské republiky. Na základě pětadvacetileté dohody, kterou Peking a Teherán podepsaly v roce 2021, se Čína zavázala investovat v Íránu 400 miliard dolarů do telekomunikací, bankovnictví, přístavů a další infrastruktury. Na oplátku Írán souhlasil s dodávkami ropy do Číny. Čína nakupuje více než 90 procent íránské ropy, na kterou se v současnosti vztahují americké sankce.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí 13. ledna uvedla, že „Čína doufá, že Írán zachová stabilitu v zemi, a podporuje Írán v tomto úsilí“, a postavila se proti zasahování do vnitřních záležitostí Íránu. K dodatečnému clu ve výši 25 procent na obchod s Íránem dodala, že Čína bude chránit svá vlastní práva, aniž by zmínila další podrobnosti.
Vyvažující moc
Přestože Čína nakupuje většinu íránské ropy, dovoz z Íránu podle agentury Reuters tvoří přibližně 13 procent celkového čínského dovozu ropy. Bez Íránu by Čína mohla ropu získávat jinde, byť nikoli se stejnou výraznou slevou, kterou Írán nabízí, aby obešel americké sankce.
Pokud by však íránský režim z nynější krize vyšel více orientovaný na Spojené státy, mohla by se jeho závislost na ekonomických ujednáních vynucených sankcemi snížit. V případě, že by Teherán už nemusel prodávat převážnou část své ropy Číně, přišel by Peking podle čínského experta Alexandera Liaa o klíčovou páku vlivu na Blízkém východě.
Podle jeho názoru sekularizace Íránu mění dlouhodobou strukturu Blízkého východu, která byla založena na strachu.
„Proč státy Perského zálivu stále zakotvují svou bezpečnost ve Spojených státech, zatímco se zároveň zajišťují vztahy s Čínou a Ruskem? Jedním z klíčových důvodů je jejich neschopnost vyloučit náhlé a destabilizující kroky Íránu,“ říká pro Epoch Times a dodává, že jakmile Írán přestane být teokratickým systémem, tato nejistota se sníží.
Souhlasí s tím i William Lee, hlavní ekonom společnosti Global Economic Advisors.
„Při přátelských vztazích mezi Íránem a Západem se z toho, co dříve představovalo páku nestability, stává páka stability,“ zmiňuje pro Epoch Times. „Místo bude ještě stabilnější, pokud Spojené státy začnou Íránu poskytovat pomoc.“
Dodává, že až se Írán „vrátí jako silná ekonomika“, Čínu už nebude potřebovat.
Energetické obchody v jüanech
Írán má pro Čínu vysokou geopolitickou hodnotu. Jeho poloha, propojující Východ a Západ, z něj učinila důležitý uzel v pekingské iniciativě Pás a stezka. Tato zahraničněpolitická platforma se prezentuje jako globální program rozvoje infrastruktury.
Islámská republika oznámila připojení k iniciativě Pás a stezka v roce 2016. Tento krok byl o pět let později posílen pětadvacetiletou komplexní dohodou o spolupráci, kterou Teherán podepsal s Pekingem.
Liao označuje tuto dohodu za „institucionální kanál pro vojenské a technologické výměny, jejichž cílem je obcházet americké sankce a čelit dolarovému systému“.
„Pokud by byl tento kanál přerušen, znamenalo by to pro Čínu zásadní strategický neúspěch,“ říká pro Epoch Times.
Podle Liaa spočívá ústřední strategie čínského režimu v propojení energetiky, měny a geopolitiky s cílem prosadit systém obchodování s komoditami založený na jüanu, přičemž iniciativa Pás a stezka slouží jako hlavní nástroj tohoto úsilí.
Dodává, že Komunistická strana Číny považuje takovou platformu za klíčovou pro prosazování své agendy dedolarizace a zpochybnění prvenství Spojených států.
Think-tank Atlantic Council se sídlem ve Washingtonu uvedl, že Írán, Rusko a Čína „vytvořily alternativní trh se sankcionovanou ropou, v němž jsou platby denominovány v čínské měně“.
Podle amerického Úřadu pro energetické informace se objem íránského obchodu s ropou v posledních letech odhaduje zhruba na 40 miliard dolarů ročně. Tento odhad nezohledňuje cenové slevy, které Čína od Íránu získává.
Vypořádání energetického obchodu v čínských jüanech je rovněž podmíněno proti-západním postojem Íránu. Pokud by se tento postoj změnil, podotýká Liao, „vypořádání v jüanech by přestalo být výhodou a naopak by se stalo zátěží“, vzhledem k tomu, že čínská měna není volně směnitelná.
Závod v oblasti umělé inteligence
Blízký východ je rovněž klíčovým bojištěm soupeření Spojených států a Číny v oblasti umělé inteligence.
Administrativa prezidenta Trumpa označila globální rozšíření amerických technologií za zásadní prvek vítězství v této soutěži. V souladu s touto prioritou učinil Trump státy Perského zálivu cílem své první významné zahraniční cesty ve svém druhém funkčním období, když region navštívil v květnu 2025.
Tyto návštěvy přinesly významné investiční závazky. Saúdská Arábie přislíbila investice ve výši 600 miliard dolarů, včetně rozsáhlých projektů na rozvoj infrastruktury pro umělou inteligenci a obřích datových center. Spojené arabské emiráty oznámily plány investovat během příští dekády 1,4 bilionu dolarů ve Spojených státech, se zaměřením na infrastrukturu umělé inteligence, polovodiče, energetiku a kvantové výpočty.
Vedle podpory amerického technologického ekosystému se Washington obrací na region také s cílem diverzifikovat dodavatelské řetězce vzácných zemin.
Od dubna 2025 Čína opakovaně vyhrožuje Spojeným státům i zbytku světa zavedením vývozních omezení na vzácné zeminy. Peking drží téměř monopolní postavení v oblasti zpracování těchto kritických nerostů, které jsou nezbytné pro vše elektronické – od automobilů až po pokročilé zbraňové systémy.
V tomto kontextu Spojené státy podpořily společný podnik mezi saúdskoarabskou státní těžební společností Maaden a kalifornskou firmou MP Materials, jehož cílem je vybudovat rafinerii vzácných zemin v Saúdské Arábii. Společnost MP Materials projekt oznámila v listopadu 2025.
Podle Yeh Yao-yuana, odborníka na mezinárodní vztahy, stojí schopnost Číny vystupovat jako vyvažující mocnost na Blízkém východě z velké části na jejím ekonomickém vlivu na Teherán.
„Pokud by Írán již nebyl pod silným vlivem Číny, jiné blízkovýchodní země by se nemusely snažit získat si přízeň Číny, včetně nákupu produktů společnosti Huawei nebo čínských čipů,“ konstatuje pro Epoch Times.
V takovém scénáři by podle něj „současné snahy Číny využívat Írán jako prostředek k přístupu na trhy Blízkého východu narazily na překážky“.
Pokud by se íránský režim znovu přiklonil k Západu, podotýká Lee, výsledná ztráta politického a ekonomického vlivu Číny by byla „mnohem závážnější, než jen v oblasti obchodu s ropou“.
–ete–
