V neobvyklém kroku informovala čínská státem kontrolovaná média The Beijing News dne 3. února o rozsáhlém zneužívání uvnitř psychiatrických nemocnic v čínské provincii Hubei. Zpráva odhalila praktiky, mezi něž patří nezákonné zadržování pacientů, vykonstruované diagnózy, dlouhodobé odmítání propuštění a podezření na podvody týkající se prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Pro stěžovatele a aktivisty v oblasti lidských práv v Číně však tato odhalení nepředstavovala žádné překvapení. Více dotazovaných osob sdělilo Epoch Times, že psychiatrická zařízení jsou již léta využívána jako pohodlný nástroj k umlčování lidí, kteří si stěžují na postupy vlády. Navzdory aktuální mediální pozornosti podle nich tato praxe nepřestala.
Dotazovaní hovořili s Epoch Times pod podmínkou anonymity nebo požádali o zveřejnění pouze příjmení ze strachu z odvety.
V Číně je podávání stížností administrativním systémem pro projednávání podnětů a křivd veřejnosti. Mnoho stěžovatelů cestuje do Pekingu, aby se domáhali spravedlnosti ve svých případech.
V praxi je však tento proces pouhou formalitou. Organizace na ochranu lidských práv dlouhodobě uvádějí, že režim stěžovatele běžně odmítá a často pronásleduje ty, kteří nejsou spokojeni s autoritářskou vládou Komunistické strany Číny.
Zaměřeno na stěžovatele
Li, stěžovatel z Wuhanu, řekl deníku Epoch Times, že byl v uplynulém desetiletí opakovaně umisťován do psychiatrických nemocnic poté, co protestoval proti nucené demolici svého domu.
V rozhovoru ze 4. února Li uvedl, že kdykoli se pokusil obrátit se se svou stížností na Peking, místní úřady ho rychle zadržely.
„Někdy jsem do Pekingu jen dorazil a hned mě poslali zpět,“ řekl. „Jindy, ještě než jsem stihl vysvětlit, proč jsem tam, mě odvezli přímo do psychiatrické nemocnice.“
Jakmile se ocitl uvnitř, lékařská diagnóza podle Liho nehrála žádnou roli.
„Lékaři neposlouchali nic z toho, co jsem říkal,“ vzpomínal. „Svázali mě a nutili mě brát léky třikrát denně. Neměl jsem tušení, co to bylo za léky – jen jsem cítil, jak mi ochabují končetiny, zpomalují se reakce a mysl se mi zamlžuje.“
Li uvedl, že zná několik stěžovatelů, kteří byli internováni celé roky. Jeden muž, Xu Wu, byl zadržen v psychiatrické nemocnici po dobu čtyř let od roku 2008. Poté, co se mu podařilo uprchnout do Kantonu a promluvit s místními čínskými novinami, byl znovu zadržen a převezen do psychiatrického zařízení.
Mezi stěžovateli, s nimiž se Li setkal, je nedobrovolná psychiatrická internace podle něj zdaleka ne výjimečná. Jejich stížnosti se týkají zabavování půdy, pracovních úrazů i justičních omylů.
„Jakmile se nepodřídíte a odmítnete přestat,“ sdělil Li, „stává se psychiatrická nemocnice jejich nejsnazší volbou.“
Aktivista za lidská práva z provincie Liaoning sdělil Epoch Times, že místní úřady využívají psychiatrické nemocnice také proti lidem, kteří žalují vládu nebo jí podávají stížnosti. Jeden z nejznámějších případů se týká Zhu Guiqing, ženy, která se více než dvě desetiletí domáhá právní nápravy.
Podle aktivisty byla Zhu Guiqin v červnu 2024 znovu umístěna do psychiatrické nemocnice Kangning ve městě Fushun v Číně. Rodinní příslušníci později aktivistovi sdělili, že byla bitá, po dlouhou dobu připoutaná k lůžku, nuceně medikovaná a umístěná do omezujících pomůcek.
Kontakt se Zhu byl od té doby přerušen. „Její telefon je vypnutý,“ poznamenal aktivista. „V tom regionu platí, že pokud žalujete vládu, mohou vás rovnou odvést do psychiatrické nemocnice.“
Když deník Epoch Times kontaktoval Úřad veřejné bezpečnosti ve Fushunu, který má případ Zhu na starosti, policista po telefonu konstatoval, že další informace lze poskytnout pouze v případě osobní návštěvy reportéra s doporučujícím dopisem.
Právní ochrana zůstává nevymahatelná
Zhang, právník a obhájce lidských práv z provincie Hubei, který se dlouhodobě zabývá případy nedobrovolné psychiatrické internace, uvedl, že tyto praktiky porušují i samotný čínský zákon o duševním zdraví.
Podle tohoto zákona nemá policie pravomoc osobu násilně hospitalizovat bez lékařské diagnózy, soudního posouzení a souhlasu rodiny. V praxi jsou však tyto záruky na místní úrovni podle Zhanga rutinně ignorovány.
Odesílání stěžovatelů do psychiatrických nemocnic podle něj představuje pro úředníky „čistší“ alternativu ke trestnímu nebo správnímu zadržení.
„Je to mnohem snazší než formální zatčení,“ řekl Zhang. „Neexistuje veřejný proces, žádný písemný rozsudek a téměř žádná odpovědnost. Zvenčí je velmi obtížné dohledat, kdo za to nese odpovědnost.“
Upozornil na podobné případy mezi stěžovateli z jiných provincií. V některých případech se tito lidé později stali celostátně známými symboly represe, jako například Dong Yaoqiong, známá také jako „Ink Girl“ z provincie Hunan, která byla umístěna do psychiatrické nemocnice poté, co protestovala proti čínskému vůdci Xi Jinpingovi tím, že polila inkoustem jeho plakát.
Čínské oficiální orgány a státní média často uvádějí odhady, podle nichž více než 100 milionů lidí v Číně trpí nějakou formou duševní poruchy a více než 16 milionů je klasifikováno jako osoby se závažným duševním onemocněním.
Obhájci lidských práv však zdůrazňují, že případy nucené psychiatrické internace nespadají do žádného legitimního lékařského rámce, protože dotyčné osoby nebyly lékařsky ani soudně shledány duševně nemocnými.
Lidskoprávní organizace Safeguard Defenders se sídlem v Madridu zdokumentovala nejméně 144 případů týkajících se 99 disidentů, kteří byli v Číně v letech 2015 až 2021 podrobeni nedobrovolné psychiatrické internaci. Organizace varovala, že vzhledem k netransparentnímu systému v Číně a obtížím při shromažďování důkazů představují veřejně známé případy pravděpodobně jen zlomek skutečného rozsahu této praxe.
Na této zprávě se podílela Xin Ling.
–ete–
