Zhruba každých šest měsíců nastávají období, kdy se Země, Měsíc a Slunce ve vesmíru dostanou do téměř dokonalého zákrytu a začnou na sebe vrhat obrovské stíny. Tato období se nazývají sezóny zatmění.
Příští měsíc zahájí letošní první sezónu zatmění Slunce, při němž stín Měsíce dopadne na odlehlou část jižní polokoule Země. Protože však půjde o takzvaný mikroměsíc – tedy Měsíc, který se bude jevit menší než obvykle – dojde k prstencovému zatmění Slunce. Kolem Měsíce se tak objeví jasný „ohnivý kruh“.
Dne 17. února pokryje rozsáhlý pás stínu, vržený Měsícem, velké oblasti Antarktického kruhu. Ve většině této zóny bude Slunce při zatmění pouze částečně zakryto a ohnivý kruh zde nebude zřetelný. Jen v úzkém a krátkém pásu nad ledem pokrytými oblastmi pevniny a oceánu bude možné pozorovat Měsíc přecházející téměř přes střed Slunce, takže se prstenec vytvoří. Pokud tedy nejste vědeckým pracovníkem na Antarktidě či extrémním cestovatelem, jedinou možností, jak tento jev sledovat, bude pravděpodobně online přenos – i ten však nemusí být zaručen.
Od 4:56 hodin východoamerického času (EST) začne rozsáhlý stín tohoto částečného zatmění zatemňovat oblohu nad jižním cípem Jižní Ameriky, nad Jižním oceánem a nad Antarktidou. Pozorovatelům v Chile se může zdát, jako by Měsíc „ukousl“ část Slunce. Jak se tento mohutný stín bude přesouvat jihovýchodním a poté severovýchodním směrem, opustí Jižní Ameriku a zahalí většinu Antarktidy a několik zemí jižní Afriky.
Od 6:42 hodin EST se v určitých oblastech objeví ohnivý kruh, tedy prstencová fáze zatmění. Krátce se vykreslí podél pobřeží Antarktidy a poté zamíří severně do Davisova moře. Pozorovatelé na antarktické stanici Casey, ležící přímo jižně od západní Austrálie, by mohli zaznamenat až 91 procentní zakrytí slunečního disku.
Okamžik maximální fáze zatmění – kdy střed Měsíce projde nejblíže středu Slunce – nastane v 7:11 hodin EST, přibližně v polovině dvou minut a dvaceti sekund trvající prstencové fáze. Až 96 procent slunečního disku bude zakryto, přičemž po obvodu Měsíce zůstane viditelný úzký proužek fotosféry (viditelného povrchu Slunce).
Při pozorování zatmění Slunce je nezbytné používat ochranu zraku, i když jen málokdo se kvůli tomuto úkazu vydá tak daleko na jih. S vhodným vybavením a ochranou mohou pozorovatelé zahlédnout i protuberance – výtrysky plazmatu, které mohou zářit jako drahokamy na prstenu a ukazovat aktivitu na Slunci. Pouze při úplném zatmění Slunce je možné spatřit velkolepou sluneční korónu – rozsáhlou korunu přehřátého plynu sahající miliony kilometrů do vesmíru, která je jinak překryta intenzivním jasem Slunce.
Prstencová fáze skončí v 7:41 hodin EST, zatímco pozorovatelé na Madagaskaru zaznamenají konec částečného zatmění v 9:27 hodin EST. Celkově bude zatmění trvat 271 minut.
Proč dochází k prstencovým zatměním?
Důvod vzniku ohnivého kruhu při zatmění Slunce je jednoduchý: mikroměsíc. Vesmír je plný drobných zvláštností a Měsíc mezi ně patří – jeho zdánlivá velikost se totiž mění. Obíhá kolem Země po eliptické, nikoli kruhové dráze, a jeho vzdálenost od Země se tak výrazně mění. V nejvzdálenějším bodě své dráhy, zvaném apogeum, se jeví menší – tehdy mluvíme o mikroměsíci (opačným jevem je superměsíc). Protože je menší, nezakryje při zatmění celou fotosféru Slunce a vznikne prstencový efekt.
Při úplném zatmění Slunce je Země vůči Měsíci dostatečně blízko, aby na její povrch dopadl nejtmavší středový stín Měsíce, tzv. umbra – oblast, kam neproniká žádné sluneční světlo. U prstencového zatmění však umbra na Zemi nedosáhne. Místo ní dopadá tzv. antumbra – oblast, kde část slunečního světla stále proniká a vytváří charakteristický světelný prstenec.
Proč existují sezóny zatmění?
Sezóny zatmění jsou důsledkem zvláštností kosmické mechaniky. Roli zde hraje také rovina oběžné dráhy Měsíce, která není zcela shodná s rovinou oběhu Země kolem Slunce (ekliptikou). Pokud by byly obě dráhy dokonale souosé, docházelo by k zatmění Slunce při každém novu. Protože je však dráha Měsíce vůči ekliptice skloněna přibližně o 5 stupňů, je geometrie zatmění složitější.
Měsíc protíná ekliptiku ve dvou protilehlých bodech, nazývaných lunární uzly. Aby došlo k zatmění, musí se Měsíc při novu či úplňku nacházet právě poblíž jednoho z těchto uzlů – při novu vzniká zatmění Slunce, při úplňku zatmění Měsíce.
Proto k zatměním dochází jen několikrát ročně. Lunární uzly se dostávají do příznivé polohy přibližně každých šest měsíců, a to na dobu asi 31 až 38 dnů. V tomto období má Měsíc několik příležitostí být v novu či úplňku a vytvořit zatmění. Během jedné sezóny obvykle nastanou dvě zatmění – sluneční a měsíční – někdy však i tři.
Cesta na Antarktidu za únorovým ohnivým kruhem bude pro většinu lidí obtížná, avšak je možné, že zatmění bude možné sledovat prostřednictvím online astronomické platformy Slooh. Událost by měli zaznamenat také vědci na antarktické stanici Concordia, kterou provozuje evropské konsorcium, a na ruské stanici Mirny.
–ete–
