Možná byste to nečekali, ale Oliver, labradorský retrívr, a veverka Helen tvoří sehranou dvojici. Každý den se setkávají, pozdraví se a zvědavě se na sebe dívají.
„Trávím se svými psy celé dny a velkou část toho času je tu i veverka, která k nám chodí a stala se tak trochu součástí rodiny,“ říká Tricia Robertsová z jižní Floridy.
Sedmačtyřicetiletá Robertsová, která pracuje z domova, si Helen všimla před pěti lety. Krátce po přestěhování do domu v roce 2017 začala vídat zvědavé veverky, které přibíhaly k oknu a nahlížely dovnitř. Jedna z nich měla drobný zářez v uchu, díky němuž ji bylo snadné rozeznat.
Dostala jméno Helen – a od té doby se vrací pravidelně.
Další pes paní Robertsové, zachráněný Brodie, na Helen sice štěkal, ale jinak o ni příliš zájem neprojevoval. Helen se štěkotu nezalekla. Později se rodina rozrostla o nového člena, štěně Olivera, který přítomnost Helen přijal zcela klidně.
„Jen se na ni díval. Neštěkal a nevypadal, že by ji chtěl honit,“ říká Robertsová.
Dnes se Helen objevuje alespoň jednou denně, někdy i dvakrát či třikrát. „Ráno tu bývá pravidelně,“ dodává Robertsová, „a pak se vrací později odpoledne, hlavně teď, když je přes den velké horko.“
Když jde Robertsová s Oliverem na procházku, Helen jim často přiběhne naproti. Dokonce jí vyšplhá po noze, aby si vzala burák. Jejich neobvyklé a roztomilé přátelství inspirovalo Robertsovou k napsání dětské knihy o psovi a veverce. Složila také chytlavou písničku s názvem „Oliver a Helen“, kterou si občas zahraje na klavír.
„Řekla jsem si, že jestli si někdo zaslouží vlastní písničku, jsou to právě oni,“ usmívá se. „Lidem se líbí – a Helen často přiběhne k oknu, když slyší klavír.“
Zpočátku měl malý Oliver dost jiných podnětů a návštěvnice si příliš nevšímal. Postupně ji však začal vyhlížet.
„Postaví se k oknu, opře se a dívá se ven,“ popisuje Robertsová.
Když Helen přiskotačí po cestě, běhá od jednoho okna k druhému a zvědavě sleduje dění uvnitř – zejména dvouletého Olivera, který sedí na svém oblíbeném dřevěném křesle. Občas se k ní pes otočí zády, ale zůstávají blízko sebe.
„Nejsou nijak zvlášť akční – prostě spolu klidně sedí,“ říká Robertsová.
„Mám radost, že jsme mohli vytvořit takový vztah. Není to jen přes sklo – setkali se i venku a chovají se stejně.“
Jednou na zahradě seděla Helen na stromě a Oliver ji zpozoroval. Přišel ke stromu a tiše ji pozoroval. „Postupně se k němu přiblížila a jen se na něj dívala,“ vypráví Robertsová. „On ji nepronásledoval a ona neutekla.“
Videa s Robertsovou, Oliverem a Helen mají na YouTube přes milion zhlédnutí. A jednoho dne Helen všechny překvapila – objevila se s mládětem.
„Je prostě součástí rodiny,“ říká Robertsová. „Byla tu při každém svátku i důležité události. Je to krásné.“
