Nová studie otevírá další otázky ohledně vystavení plastům při běžném pití.
Plastová lahev vody, po které sáhnete kvůli domnělé čistotě, může podle nového výzkumu obsahovat až třikrát více mikroskopických plastových částic než voda z kohoutku.
Zjištění znovu upozorňuje na skrytou přítomnost mikroskopických znečišťujících látek v každodenních nápojích – a na to, co by to mohlo znamenat pro naše dlouhodobé zdraví.
Balená voda s sebou nese rizika
Studie nedávno publikovaná v časopise Science of The Total Environment poukazuje na přetrvávající problém plastového znečištění životního prostředí, které vede k rozsáhlému výskytu mikroplastů a nanoplastů vznikajících rozpadem plastových výrobků.
Vědci analyzovali vzorky vody ze čtyř úpraven poblíž jezera Erie – jednoho z pěti Velkých jezer v Severní Americe – a také šest značek balené vody. Zjistili, že některé vzorky balené vody obsahovaly až třikrát více nanoplastových částic než upravená pitná voda.
S výjimkou jednoho vzorku z jediné značky balené vody obsahovaly všechny ostatní vzorky balené vody více plastových částic než voda z kohoutku.
„Zjištění naznačuje, že jedním ze způsobů, jak snížit vystavení mikro- a nanoplastům, je omezit pití balené vody,“ uvedl pro Epoch Times John Lenhart, profesor environmentálního inženýrství na The Ohio State University a spoluautor studie. „Náš vzorek byl však omezený, a proto se domnívám, že je zapotřebí více analýz s různými zdroji upravené i balené vody.“
Vědecké důkazy stále častěji ukazují, že mikroplasty (0,1 µm až 5 mm) a nanoplasty (méně než 1 µm) mohou představovat významná rizika pro lidské zdraví, protože pronikají do hlavních orgánových systémů a vyvolávají buněčné poškození.
Výzkumníci použili kombinaci zobrazovacích metod s vysokým rozlišením a nástrojů chemické identifikace, které umožnily zachytit a určit částice velmi malých rozměrů, namísto jejich zařazení do širší kategorie mikroplastů.
Podle Lenharta je pravděpodobnější, že se nanoplasty po požití či vdechnutí vstřebávají do buněk, a proto je zkoumání jejich přítomnosti v různých prostředích – například v pitné vodě – zásadní pro lepší pochopení jejich schopnosti pronikat do buněk.
Skutečnost, že jeho tým dokázal změřit jejich koncentraci, je podle něj důležitá i pro budoucí výzkum, protože naznačuje, že použitou metodiku mohou převzít i další vědci při hodnocení výskytu nanoplastů v jiných vzorcích.
Lenhart a jeho tým podle svých slov nehodnotili schopnost vodárenských systémů nanoplasty odstraňovat.
„Je to téma, kterým se nyní zabýváme.“
Největší znečištění pocházelo z obalů
Výzkumníci zjistili, že většina plastů v balené vodě pocházela ze samotného obalu. Více než polovinu zjištěných částic tvořily nanoplasty.
Zdroj plastů ve vodě z kohoutku zůstává nejasný. Byla v ní zjištěna širší škála plastů, z nichž některé se používají v obalech, textiliích nebo stavebních materiálech.
Lenhart uvedl, že zjištěné koncentrace plastů byly vyšší, než očekával – což přičítá právě zahrnutí nanoplastů do měření, které předchozí studie většinou opomíjely.
„Předpokládá se, že po požití nebo vdechnutí mají nanoplasty větší potenciál než mikroplasty být přijímány buňkami,“ dodal. „Porozumění jejich přítomnosti v různých médiích, například v pitné vodě, nám proto poskytuje důležité informace o možnosti takového vstřebávání.“
Poznání složení plastů ve vodě by podle něj mohlo v budoucnu přispět ke zlepšení úpravných procesů nebo k vývoji nových metod, které by tyto částice z vody účinněji odstraňovaly.
Rostoucí důkazy o škodlivosti mikroplastů
Ačkoli vědci stále zkoumají, jak mikroplasty ovlivňují lidské zdraví, mnozí se domnívají, že jejich přítomnost může být z dlouhodobého hlediska škodlivá.
Nové studie je spojují s oxidačním stresem, chronickým zánětem a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění i metabolických poruch. Tyto drobné částice byly nalezeny v orgánech, jako jsou játra, plíce či placenta, a jsou spojovány s poškozením tkání, možným narušením hormonální rovnováhy (endokrinního systému) a změnami střevního mikrobiomu.
Nanoplasty s větší pravděpodobností překonávají biologické bariéry v těle – například střevní epitel nebo hematoencefalickou bariéru – a mohou tak přispívat k zánětům, oslabení imunitního systému, poškození tkání, poruchám metabolismu, abnormálnímu vývoji orgánů i buněčnému poškození.
„I když dosud plně nerozumíme zdravotním rizikům spojeným s vystavením nanoplastům, je rozumné se snažit toto riziko zmírnit, protože důkazy naznačují, že mohou způsobovat problémy – i když zatím přesně nevíme jaké,“ uvedla v tiskové zprávě Megan Hartová, hlavní autorka studie.
Vyjádřené názory patří autorovi a nemusejí odrážet stanovisko Epoch Times. Naše redakce uvítá vaše podněty a příspěvky k tématu. Pište nám na adresu: namety@epochtimes.cz
–ete–
