Komentář
Západní země se ocitly v těžké situaci, zvláště ty v západní Evropě. Po léta se Evropská unie snažila balancovat obchodní, vojenské i diplomatické vztahy jak s Washingtonem, tak s Pekingem. Vítala čínské investice a export, zatímco se spoléhala na Spojené státy v oblasti obrany, financí a technologického vedení.
Jenže tato rovnovážná hra se teď začíná rozpadat.
Americká cla versus čínská výrobní dominance
Na jedné straně stojí americká cla a tlak administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa na sladění s americkou obchodní a bezpečnostní politikou. Na druhé straně je tu realita čínské výrobní dominance, bez níž se v tuto chvíli velká část vyspělého světa jednoduše neobejde. To zahrnuje i strategické vzácné zeminy a monopolní či téměř monopolní postavení v dodavatelských řetězcích, které hrají klíčovou roli v ekonomice EU.
Samozřejmě je tu také obrovské pokušení mytického „otevřeného“ čínského trhu, o němž mnoho západních firem říká, že ve skutečnosti otevřený vůbec není. Evropské společnosti často přistupovaly na pravidla Pekingu – společné podniky, vynucené transfery technologií, dotovanou konkurenci a další konfrontační praktiky – protože Čína je obrovská a výnosná.
Tento přístup však uvalil obrovské náklady na všechny čínské obchodní partnery, včetně ztracených pracovních míst, ztracených trhů, ztracených příjmů a krádeží technologií a duševního vlastnictví.
Ekonomická závislost a realita dodavatelských řetězců
Navzdory řečem o oddělování ekonomik a dílčím opatřením zůstávají evropské ekonomiky s Čínou hluboce provázány – jako s cílovým trhem pro export i jako s dodavatelem kritických komponent. V mnoha odvětvích je dovozní závislost EU na Číně značná, zejména v kategoriích elektroniky a strojírenství. To činí „snižování rizik“ obtížným, protože role Číny ve výrobě je pro evropské ekonomiky klíčová.
Současně americká cla spolu s rizikem, že toto zboží bude přesměrováno do Evropy, vytvářejí nové problémy. Eurozóna by mohla absorbovat ještě více přesměrovaného čínského exportu, pokud obchodní napětí mezi USA a Čínou vytlačí zásilky z amerického trhu.
Blud o „strategické autonomii“ Evropy
Proto evropští lídři hovoří o „strategické autonomii“. Odráží to obavu EU, že bude rozdrcena mezi Spojenými státy a Čínou. Iluze spočívá v představě, že eurozóna má – nebo brzy získá – schopnost jednat nezávisle, aniž by ji nepříznivě zasáhla Čína, Spojené státy nebo obě mocnosti zároveň. Ekonomické vazby EU na obě supervelmoci jsou však příliš těsné na to, aby je bylo možné rychle přerušit.
Protože technologické standardy, dodavatelské řetězce a pravidla pro data se stále více nastavují jinde – především ve Spojených státech a v Číně – evropští lídři se obávají, že oddělení od kterékoli z těchto mocností by mohlo poškodit průmyslovou základnu EU a její ekonomickou životaschopnost. Evropské firmy jsou často výrazně zasaženy americkými sankcemi a cly právě kvůli své integraci do finančních a obchodních systémů soustředěných kolem USA.
Průmyslová a technologická závislost jako bezpečnostní riziko
Nedávné události, jako covid a válka mezi Ruskem a Ukrajinou, odhalily zranitelnost Evropy v oblasti energetické závislosti, zejména ve srovnání se Spojenými státy, které jsou z velké části energeticky soběstačné. Zároveň ukázaly, jak málo konkurenceschopný je evropský sektor výroby obnovitelné energie ve srovnání s čínskými dodavateli.
V cenách, objemu výroby, technologiích i podílu na trhu se firmy z EU jen obtížně vyrovnávají čínské dominanci. A tyto skutečnosti se v dohledné době pravděpodobně nezmění kvůli technologickým, zdrojovým, politickým i kulturním omezením.
Americká cla a transatlantické sladění
I když Spojené státy uvalují cla na čínské produkty s cílem čelit obchodním nerovnováhám a bezpečnostním rizikům, Evropa neunikne následkům. Obchodní úředníci EU tato cla pečlivě sledují kvůli navazujícím dopadům na dodavatelské řetězce, když čínské vstupy zdražují. Mezitím obchodní přebytek Číny vůči EU v posledních letech výrazně vzrostl.
Vnímání dotované a neférové konkurence ze strany Číny přitvrdilo politické postoje od Paříže po Berlín. Výsledkem je, že představitelé EU stále častěji označují Čínu za „systémového rivala“. K tomu se navíc přidává veřejné mínění, které zdůrazňuje obavy o pracovní práva, lidská práva a strategický vliv.
Prohlubují se transatlantické trhliny?
Současně mohly cla administrativy amerického prezidenta Trumpa, skepse vůči NATO a výroky o převzetí Grónska od Dánska poškodit veřejné mínění v Evropě vůči Spojeným státům. Rozkol mezi Spojenými státy a Evropou patří k nejvážnějším napětím v historii NATO a může sehrát významnou roli v tom, kde bude západní Evropa hledat svá ekonomická a bezpečnostní řešení.
Mírně řečeno, tyto politické a bezpečnostní faktory do budoucna výrazně ztížily spolupráci mezi Spojenými státy a západní Evropou.
Evropské strategické vystřízlivění
Evropa nyní stojí před volbou mezi přijetím amerických cel, nebo tolerováním strategicky zneužitelného čínského trhu. Víra v transparentní a férový čínský trh mezi západními firmami vyprchává, protože nepředvídatelné čínské vývozní kontroly a odvetná opatření představují pro evropské společnosti reálná finanční rizika.
Na druhé straně se koordinace mezi EU a Spojenými státy stále více soustředí na vzájemné, spravedlivé a vyvážené obchodní dohody zahrnující cla, technologické standardy a vývozní omezení. To se týká i polovodičů a dalších pokročilých technologií.
Dnes už volba západní Evropy není jen otázkou obchodu, ale i její budoucí geopolitické role – a toto rozhodování nabírá na obrátkách.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
