V posledních desetiletích sledují včelaři po celém světě varovný trend: včelstev ubývá a produkce medu klesá. Hlavním viníkem je podle všeho dramaticky kratší život včel, jehož přesné příčiny vědcům stále unikají.
V posledních deseti letech hlásí včelaři až kritické ztráty. Aby udrželi své provozy v chodu, musí včelstva neustále doplňovat a nahrazovat uhynulé kusy. Kolísání počtu včel je sice přirozené – včely zkrátka stárnou a umírají – ale vědci se snaží pochopit, proč k tomu dochází tak masivně. Zkoumali vše od nemocí a parazitů přes pesticidy až po kvalitu stravy. Jejich nejnovější zjištění jsou však šokující.
Nová studie entomologů z Marylandské univerzity odhalila, že délka života včel chovaných v kontrolovaných laboratorních podmínkách je o polovinu kratší než v 70. letech minulého století. To naznačuje, že za vysokým úbytkem nemusí stát jen vnější prostředí, ale i něco hlubšího.
Když vědci modelovali dopady tohoto zkráceného životního cyklu, výsledky přesně odpovídaly realitě, se kterou se potýkají američtí včelaři – tedy úbytku včelstev a nižším výnosům medu.
Tato studie jako první dokazuje, že průměrná délka života včel klesá plošně a zřejmě nezávisle na tom, jak moc jsou vystaveny stresu z okolí. Autoři výzkumu, jejichž práce vyšla v polovině listopadu v časopise „Scientific Reports“, mají podezření na genetické vlivy.
Standardizované protokoly pro včely medonosné
Anthony Nearman, doktorand na katedře entomologie, si poklesu všiml náhodou. Se svým školitelem, profesorem Dennisem van Engelsdorpem, původně pracoval na sjednocení pravidel pro laboratorní chov dospělých včel. Pro své pokusy sbírali včelí kukly přímo z úlů.
Nearman zkoumal, zda včelám v zajetí pomůže, když k cukernému roztoku dostanou i čistou vodu. Tehdy zjistil, že jeho včely žijí v průměru jen 17,7 dne. To je téměř o polovinu méně než 34,3 dne, které vědci naměřili u podobných pokusů v 70. letech. Rozdíl byl patrný bez ohledu na složení stravy.
„Když jsem si údaje vynesl na časovou osu, došlo mi, že jde o dlouhodobý trend,“ vysvětluje Nearman. „Metody laboratorního chovu se sice po roce 2000 standardizovaly a zlepšily, takže by včely měly žít stejně dlouho nebo déle, my jsme však u úmrtnosti zaznamenali pravý opak – její zdvojnásobení.“
Podle vědců může tento propad vážně ohrozit nejen výrobu medu, ale i klíčové opylování zemědělských plodin.
Skrývá se klíč v genech?
Tým modeloval situaci ve včelíně, kde včelař uhynulá včelstva každoročně nahrazuje. Vyšla jim úmrtnost kolem 33 %. Toto číslo děsivě přesně odpovídá ztrátám ve výši 30 až 40 %, které včelaři v posledních čtrnácti letech reálně hlásí.
„Včely izolujeme z kolonie těsně předtím, než dospějí. To, co jim zkracuje život, se tedy musí dít už dříve. Proto uvažujeme o genetice,“ upřesňuje Anthony Nearman. Pokud se tato teorie potvrdí, svitla by naděje na řešení. „Kdyby se nám podařilo izolovat konkrétní genetické faktory, mohli bychom šlechtit včely, které budou opět žít déle.“
Ačkoliv je laboratoř jiné prostředí než úl, historické záznamy potvrzují, že laboratorní včely se dožívaly podobného věku jako ty v přírodě. Vědci jsou proto přesvědčeni, že faktor zkracující jejich život působí vnitřně.
Už dřívější výzkumy naznačily, že kratší život včel znamená méně času na sběr potravy. Nearman a van Engelsdorp jsou však první, kdo tato data propojili s celkovou schopností včelstva se obnovovat.
Geny, pesticidy, nebo viry?
Výzkumníci nevylučují ani to, že včely mohly být vystaveny virům nebo zbytkům pesticidů už ve fázi larvy, kdy je v úlu krmí dělnice. Zajímavé však je, že včely nevykazovaly žádné viditelné příznaky napadení.
Autoři studie nabízejí i překvapivé vysvětlení: ke zkrácení délky života mohli nevědomky přispět sami včelaři. Jak je to možné? Dlouhověké včely sice produkují více medu, ale zároveň se v nich mohou déle hromadit patogeny, které je nezabijí hned, ale postupně oslabují celé včelstvo.
„Včelstva, kde včely žijí kratší dobu, mohou paradoxně působit zdravěji, protože se v nich nákaza nestihne tolik rozšířit. Včelaři pak taková včelstva upřednostňují pro další chov,“ uvádějí autoři. Tímto neúmyslným výběrem by se mohl gen pro krátkověkost v populaci upevňovat.
Podle vědců jsou navíc nemoci dospělých včel často méně nápadné a devastující než ty, které postihují včelí plod. V dalším kroku se proto chtějí zaměřit na srovnání situace v USA a v dalších zemích. Pokud najdou rozdíly, budou moci lépe určit, zda je na vině genetika, viry, nebo konkrétní typy používaných pesticidů.
–etfr–
