Sedmnáctiletá studie sledující teenagery až do dospělosti zjistila, že adolescence doprovázená agresí předpovídá rychlejší biologické stárnutí.
Rodiče často dramatické chování svých dospívajících dětí zlehčují jako pouhou fázi, ze které vyrostou. Výzkumníci, kteří sledovali 121 dospívajících od druhého stupně základní školy až do věku 30 let, však zjistili, že o nic banálního nejde.
Nová studie prokázala, že adolescenti s vyšší mírou agresivity vykazovali v pozdější dospělosti známky rychlejšího biologického stárnutí a vyšší index tělesné hmotnosti (BMI). Hlavním hybatelem jsou podle vědců právě vztahy, které si teenageři v těchto formativních letech vytvářejí.
Sociální vazby v dospívání mají mnohem větší váhu, než si většina dospělých připouští. „Dění v těchto vztazích má reálné důsledky pro dlouhodobé zdraví,“ uvedl pro Epoch Times Joseph Allen, profesor psychologie na Virginské univerzitě a hlavní autor studie.
Sedmnáctiletý pohled na biologické stárnutí
Předchozí výzkumy sice spojovaly agresivní chování během dospívání s horším zdravotním stavem v pozdějším životě, ale jen málokteré se zabývaly přímou souvislostí s biologickým stárnutím.
V rámci aktuálního výzkumu vědci sledovali 121 žáků od jejich 13 let až do věku 30 let. Účastníci uváděli své agresivní projevy – například zapojování se do rvaček, vyhrožování ostatním nebo časté ztráty sebeovládání. O konfliktech ve vztazích pak referovali také jejich rodiče a blízcí přátelé.
K odhadu biologického stárnutí vědci analyzovali soubor zdravotních ukazatelů z krve, včetně krevního tlaku, cholesterolu, hladiny cukru a úrovně zánětu. Data sbíraná ve 30 letech doplnili o měření BMI.
Studie publikovaná v časopise Health Psychology potvrdila, že agresi u dospívajících doprovází do 30 let věku známky rychlejšího biologického stárnutí. To znamená, že jejich organismus vypadal biologicky starší, než odpovídalo jejich skutečnému věku. Výsledek zůstal v platnosti i po zohlednění faktorů, jako jsou pohlaví, dřívější zdravotní stav či příjem rodiny.
Vztahy jako chybějící článek
Nejvýznamnějším zjištěním studie nebyla samotná souvislost mezi agresivitou a stárnutím, nýbrž odhalení příčiny.
Odborníci zkoumali dva specifické vzorce: konflikty s otci během dospívání a represivní chování vůči blízkým přátelům v rané dospělosti (tedy chování, které ostatní trestá nebo s nimi špatně zachází). Raná agresivita předpovídala vyšší úroveň obou těchto negativních jevů.
Jakmile však vědci do výpočtů zahrnuli tyto vztahové vzorce, přímá souvislost mezi agresivitou v dospívání a rychlejším stárnutím zmizela. To naznačuje, že samotná agresivita nebyla jediným rizikovým faktorem – skutečné škody působily až přetrvávající konflikty, které toto chování v blízkých vztazích vyvolávalo.
„Zjišťujeme, že dění v dospívání nastavuje šablonu pro kvalitu vztahů, které se objeví později v životě,“ poznamenal Allen. Dodal, že lidé jsou společenští tvorové a schopnost dobře fungovat v sociální skupině je pro duševní i fyzické zdraví naprosto klíčová.
Odlišné vzorce u chlapců a dívek
Ačkoliv byl celkový vzorec u všech skupin podobný, studie odhalila určité rozdíly v tom, jak se konflikty projevovaly. Dospívající z rodin s nižšími příjmy uváděli více konfliktů se svými otci, zatímco u mužů byla vyšší pravděpodobnost represivního chování vůči vrstevníkům.
„Chlapci jsou v rámci vrstevnických skupin často vedeni k soutěži o status a dominanci, což se během konfliktu může promítnout do represivního jednání,“ vysvětlila pro Epoch Times Jen Libbyová, psychoterapeutka věnující se ohrožené mládeži.
Jessica Scher Lisová, klinická psycholožka, pro Epoch Times doplnila, že chlapci často vyjadřují své trápení spíše hněvem než zranitelností. Finanční stres v domácnosti pak může dále zvyšovat napětí mezi rodiči a dětmi. „V těchto situacích konflikty mezi otci a dospívajícími často odrážejí širší rodinný stres, nikoliv nedostatek péče,“ dodala Libbyová.
Proč konflikty urychlují stárnutí
Biologická cesta od rozvrácených vztahů k urychlenému stárnutí vede přes chronický stres.
„Konflikt vytváří v těle obrovské množství stresu, který ovlivňuje vše od hladiny kortizolu a cukru v krvi až po úroveň zánětů. To vše procesy stárnutí urychluje,“ upozornil Allen. Chronický stres navíc narušuje metabolismus a vede k přibývání na váze, což vysvětluje i zjištěné vyšší BMI.
Podpůrné výzkumy zjistily, že dospívající s historií konfliktů vykazují v rané dospělosti vyšší hladinu interleukinu 6, což je marker zánětu. V průběhu let tyto biologické změny ovlivňují metabolismus, způsobují poškození DNA a zkracování telomer (koncových částí chromozomů).
Studie zveřejněná v periodiku Development and Psychopathology potvrdila, že u dospívajících se slabými schopnostmi řešit konflikty došlo k urychlení epigenetického stárnutí. Jinými slovy, jejich biologické hodiny tikaly rychleji.
Když se rebelie stane varovným signálem
Určitá míra konfliktů v dospívání je nejen normální, ale i nezbytná. Teenageři jsou biologicky nastaveni k testování hranic, hledání autonomie a vymezování se proti autoritám. Tento stupeň rebelie je podle Allena nutný pro vývoj samostatného dospělého člověka.
Hranice je však překročena ve chvíli, kdy agresivita začne systematicky narušovat základní vztahy.
Trvalý konflikt může signalizovat problematický vývojový vzorec, kdy dospívající nedokáže oddělit svou individualitu od neustálých střetů s okolím. „To pak spouští kaskádu problematických vztahů, která se táhne hluboko do dospělosti,“ konstatoval profesor.
Chronické konflikty s rodiči nebo vrstevníky jsou často signálem, že dospívající bojuje s regulací emocí nebo nenaplněnými sociálními potřebami. Dospívání je kritickým obdobím – a to, co se dnes odehrává ve vztazích teenagerů, může v jejich tělech rezonovat po celá desetiletí.
–ete–
