Rozsáhlý výzkum zjistil, že stabilizovaní pacienti, kteří přestali užívat betablokátory, na tom nebyli o nic hůře než ti, kteří v léčbě pokračovali.
Lék, který miliony lidí po infarktu užívají každý den až do konce života, možná není nutné brát navždy. Vyplývá to z výsledků nové významné studie.
Podle ní vysazení betablokátorů do jednoho roku po infarktu nezvyšuje riziko dalšího srdečního záchvatu ani úmrtí na jiná onemocnění spojená se srdcem.
Po celá desetiletí znamenalo přežití infarktu často doživotní léčbu betablokátory. Lékaři si však nyní kladou otázku, zda je jejich časově neomezené užívání skutečně nezbytné.
V současné praxi zůstává mnoho stabilních pacientů na betablokátorech celé roky výhradně kvůli prodělanému infarktu, a to „i přes potenciální nežádoucí účinky a zátěž, kterou pravidelné užívání léků představuje“, uvedl pro deník Epoch Times dr. Ču-Jong Han, kardiolog ze Samsung Medical Center v jihokorejském Soulu a hlavní autor studie.
„V dnešní době, kdy mnoho pacientů podstupuje zákroky k obnovení průtoku krve a opatření sekundární prevence jsou velmi účinná, jsme očekávali, že nekonečné pokračování v léčbě betablokátory může přinášet jen omezený dodatečný prospěch,“ dodal Han.
Vysazení betablokátorů není o nic horší než jejich další užívání
Studie publikovaná v časopise The New England Journal of Medicine sledovala v letech 2021 až 2023 celkem 2 540 pacientů na 25 pracovištích v Jižní Koreji. Všichni účastníci užívali betablokátory nejméně jeden rok po infarktu a neprodělali žádné následné srdeční příhody.
Vědci poté účastníky náhodně rozdělili do skupin, které buď lék vysadily, nebo v jeho užívání pokračovaly, a sledovali výsledky po dobu průměrně 3,5 roku.
Betablokátory jsou léky, které zpomalují srdeční frekvenci a snižují krevní tlak tím, že blokují účinek adrenalinu a dalších hormonů. Dlouhodobě tvoří základ péče po infarktu a předepisují se ke snížení rizika opakování příhody.
Výzkumníci zjistili, že míra hlavního kombinovaného výsledku – tedy úmrtí z jakékoli příčiny, dalšího infarktu nebo hospitalizace pro srdeční selhání – činila 7,2 % u těch, kteří betablokátory vysadili, ve srovnání s devíti procenty u těch, kteří je užívali dál.
Vzhledem k tomu, že skupina, která léky vysadila, měla nižší úmrtnost, výsledky splnily kritéria pro prokázání, že ukončení léčby nebylo horší (tzv. non-inferiorní) než její pokračování. „U stabilních pacientů po infarktu bez srdečního selhání nebo oslabené čerpací funkce, kteří dlouhodobě užívali betablokátory, nebylo jejich vysazení z hlediska hlavních výsledků o nic horší než pokračování v léčbě,“ uvedl Han.
Ukončení léčby betablokátory nevedlo k horším výsledkům ani u jiných srdečních potíží, jako je nově vzniklá nepravidelná srdeční činnost, změny srdečních funkcí, kvalita života nebo závažné vedlejší účinky.
Kdo může o vysazení uvažovat
Ne každý, kdo přežil infarkt, je vhodným kandidátem na ukončení léčby. Podle doktora Hana jsou nejvhodnějšími adepty ti, kteří jsou celkově zdraví. Jde o lidi, kteří přežili infarkt, netrpí srdečním selháním ani systolickou dysfunkcí levé komory a kteří pociťují vedlejší účinky užívání betablokátorů, jako je únava, závratě, pomalý tep nebo nízký krevní tlak.
Nikdo by však neměl léky vysazovat na vlastní pěst. Dr. Carolyn Lamová, kardioložka a spoluzakladatelka společnosti Us2.ai, která se zabývá zobrazováním srdce pomocí umělé inteligence a na studii se nepodílela, zdůraznila, že jakékoli vysazení musí probíhat pod lékařským dohledem.
„Dávka by se měla snižovat postupně v průběhu dnů až týdnů, nikoliv náhle, aby se snížilo riziko rebound fenoménu v podobě prudkého zvýšení tepové frekvence nebo krevního tlaku,“ sdělila Lamová deníku Epoch Times.
Dodala, že během snižování dávek i po něm by si pacienti měli doma sledovat několik jednoduchých ukazatelů, jako je klidová tepová frekvence, krevní tlak a jakékoli nové nebo zhoršující se příznaky, včetně nepříjemných pocitů na hrudi, dušnosti, bušení srdce, závratí nebo otoků.
Doktorka Lamová doporučuje naplánovat první kontrolní návštěvy v ordinaci během prvního až třetího měsíce, aby lékař zkontroloval vitální funkce, posoudil příznaky a případně provedl echokardiogram k ověření, zda srdeční funkce zůstává zachována.
„Pokud po vysazení betablokátoru začne krevní tlak stoupat, tepová frekvence bude příliš vysoká, vrátí se angina pectoris nebo se objeví arytmie, neváháme s opětovným nasazením nebo úpravou léčby,“ uvedla.
Očekává se změna doporučených postupů
Zjištění již nyní přitahují pozornost širší kardiologické komunity, neboť současné postupy doporučují, aby pacienti po infarktu užívali betablokátory trvale.
„Jsem si jist, že odborné komise po celém světě budou svá doporučení ohledně toho, kdy s betablokátory začít a kdy s nimi přestat, s ohledem na tyto nové důkazy přehodnocovat,“ řekl deníku Epoch Times dr. Peter Kowey, kardiolog z Lankenau Institute for Medical Research a profesor medicíny na Univerzitě Thomase Jeffersona, který se na studii nepodílel.
Kowey dodal, že souhlasí s vhodností individuálního přístupu. „Neměli bychom však pouštět ze zřetele významný přínos, který tyto léky mají pro pacienty, kteří je potřebují – zejména pro ty s výraznou dysfunkcí levé komory a srdečními arytmiemi.“
Také doktor Han potvrdil, že sledování po vysazení léků zůstává zásadní. „V naší studii se krevní tlak a tepová frekvence po ukončení léčby mírně zvýšily,“ poznamenal.
Lékaři by měli po vysazení betablokátorů sledovat také hemodynamické změny v kardiovaskulárním systému a „zajistit, aby krevní tlak a srdeční frekvence zůstaly pod dostatečnou kontrolou, a v případě potřeby upravit jinou léčbu“, dodal Han.
Studie měla určitá omezení. Většina účastníků užívala betablokátory několik let před jejich vysazením, takže není jasné, zda by se tato zjištění dala vztáhnout i na ty, kteří léky užívají kratší dobu, nebo jak brzy po infarktu je bezpečné s léčbou přestat.
V souboru byly méně zastoupeny ženy a pacienti s mírně sníženou srdeční funkcí a klinické hodnocení probíhalo pouze v Jižní Koreji. Před širším uplatněním těchto poznatků v praxi bude tedy zapotřebí dalšího výzkumu.
–ete–
