Nedávno naznačil poslanec Jan Bartošek (KDU-ČSL), že politika současné vlády Andreje Babiše (ANO) vůči Číně může mít ekonomické pozadí, což může být faktorem za jejím kritičtějším postojem k politikům udržujícím dobré vazby s Taiwanem. Současný čínský režim považuje ostrovní stát za svoji provincii, kterou hodlá anektovat.
Batošek se odvolával na starší mediální zprávy o tom, že koncern Agrofert, který vybudoval Andrej Babiš, má úvěr od Bank of China a Industrial and Commercial Bank of China v celkové hodnotě 1,5 miliardy korun. Podle výroční zprávy Agrofertu za rok 2024 měl koncern půjčku pouze od pražské pobočky Bank of China v hodnotě 503 milionů korun, což tvoří 1,27 % celkového součtu úvěrů koncernu.
Strany, které tvoří současnou vládní koalici ANO, SPD a Motoristé, před volbami avizovaly, že ve vztahu k Číně budou neutrální, ale ekonomicky motivované ke spolupráci. Vyjadřovaly také obezřetnost ohledně možných bezpečnostních hrozeb.
Poté, co vláda minulý týden odmítla přidělit státní letadlo na Taiwan předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi (ODS) a podnikatelské delegaci, se opět rozvířila diskuse o tom, že ekonomická spolupráce s Čínou způsobuje oslabení autonomie států, které jsou nuceny chovat se podle doktríny Komunistické strany Číny, zejména pokud jde o otázku Taiwanu.
Seychely, Mauricius a Madagaskar tuto doktrínu nedávno následovaly, když nepovolily průlet taiwanského prezidenta Laj Čching-teho svým vzdušným prostorem do Eswatini (Svazijské království) v jižní Africe. Eswatini je jediným diplomatickým spojencem Taiwanu na africkém kontinentu.
Zrušení povolení přeletu prakticky znemožnilo uskutečnit plánovaný let, protože nebyla dostupná alternativní trasa.
Čína po uzavření vzdušného prostoru taiwanskému speciálu těmto státům veřejně poděkovala. „Nikdo nemůže zastavit historický trend směřující ke konečnému sjednocení Číny,“ uvedla v reakci na blokádu čínská ministryně zahraničí.
Proč je Taiwan tak zásadní
Taiwan není pro Čínu zásadní svojí rozlohou ani množstvím obyvatelstva, ale svou polohou a demokratickými hodnotami. Je strategickým článkem v řetězci ostrovů, který odděluje Čínu od vstupu do Pacifiku. Tento řetězec tvoří Japonsko, Taiwan, Filipíny a další, a pokud se tento řetězec „přetrhne“, bude to mít další důsledky – geopolitické, strategické (zejména vojenské) a ekonomické.
Anektování ostrova by bylo dalším krokem k plánu čínského režimu na ovládnutí oblasti Taiwanského průlivu a Jihočínského moře. Už v březnu 2024 upozorňovala aliance IPAC, že blokáda Taiwanského průlivu způsobí „pětkrát horší škody než válka na Ukrajině“.
Zpráva skupiny Rhodium předvídala velké finanční ztráty, pokud dojde k blokádě Taiwanského průlivu. Agentura Bloomberg zveřejnila širší analýzu, v níž podle IPAC „zohlednila některé pravděpodobné, nepředvídatelné okolnosti a dospěla k závěru, že blokáda by mohla stát 10 bilionů USD“.
„Taiwan má vysoce strategickou polohu v asijsko-pacifické oblasti, přičemž Taiwanskou úžinou prochází stěžejní námořní trasy představující více než čtvrtinu globálního obchodu,“ uvedl analytik projektu Sinopsis David Gardáš.
Snahy o vojenské anektování, případné boje o ostrovní stát mezi Čínou, Japonskem, USA a potenciálně dalšími zeměmi, by vyústily nejenom v mezinárodní konflikt, ale také vedly k předpokládanému znečištění moře, blokaci mezinárodníc obchodních cest a pravděpodobně i masivnímu množství obětí na životech.
Strategie „tří válek“ s cílem anexe Taiwanu
V investigativním dokumentu Poslední válka zkoumají redaktoři čínské a anglické pobočky deníku Epoch Times dlouhodobou strategii Pekingu a na základě hloubkového výzkumu a rozhovorů s předními představiteli Komunistické strany Číny předkládají několik analytických závěrů.
Jedním z nich je doktrína rozpoutání tří konfliktů, které zaměstnají Spojené státy a jejich spojence (NATO) s cílem je oslabit vojensky (např. nedostatek munice, nasazení složek na jiném místě) a finančně vyčerpat, přičemž posledním „tahem“ této strategie má být anexe Taiwanu.
Prvním konfliktem, za kterým stojí čínský režim a který od počátku podporuje, je válka na Ukrajině. Invaze Ruska a její udržování v chodu by podle analytiků nebyly bez podpory Číny udržitelné. Vyčerpala stovky miliard euro z evropských zemí a Spojeních států, spotřebovala mnoho munice a válečného vybavení.
Druhým konfliktem byly útoky na stát Izrael, které realizují ozbrojené skupiny na Blízkém východě, podporované Íránem, který je opět podporován Čínou. Konflikt opět zaměstnává Spojené státy a jejich spojence.
Ke třetí válce nedošlo, z různých důvodů, mezi nimiž jsou nová strategická opatření USA a jejich přechod do aktivního působení proti vlivu Číny. Jako místo třetího konfliktu byla uvažována hranice mezi Severní a Jižní Koreou.
Čtvrtý konflikt, válka o Taiwan, pravděpodobně nebude realizován, protože USA přešly do aktivní strategie ekonomického oslabování Číny, jako tichého sponzora války na Ukrajině a teroristických operací na Blízkém východě. Strategie zahrnuje únos venezuelského diktátora Madura a omezení vlivu Číny v Jižní Americe nebo vojenské údery na Írán. Tyto útoky oddělují zejména Čínu, ale i Rusko od přístupu k levnému zdroji ropy, získávají Spojeným státům strategickou výhodu a znemožňují realizaci doktríny tří válek. V konečném důsledku také odvracejí možné boje o Taiwan.
Závislosti na Číně jako „politické páky“
Jednou z ekonomických „pák“, které Čína může podle tajných služeb v Evropě využívat, je oblast výroby léčiv. Již v roce 2023 upozorňoval šéf české Bezpečnostní informační služby (BIS) na „přesun výroby léků či důležitých komponentů (tzv. aktivních složek léčiv, zkratkou API) pro jejich výrobu do Číny“.
Výpadky dodávek léků jsou podle něho bezpečnostní hrozbou a závislost na Číně strategickou chybou. „Jenom pro vaši informaci, pro výrobu léčiv je třeba podle odhadu WHO 5 000–6 000 těchto komponentů, těchto API. WHO identifikovala 461 základních komponentů API. 75 % všech těchto API se vyrábí v Číně. V Evropě se vyrábí pouze 50 % velmi specializovaných API. Komponenty, ty prekurzory pro ně, jsou ale opět vyráběny většinou v Číně. Asi si ani neumíme představit, co by se dělo, kdyby Čína v důsledku nějaké mezinárodní krize nebo přímo konfliktu výrobu léků pro Evropu zastavila. To by byla bezpečnostní krize, jakou jsme tady ještě nezažili,“ uvedl šéf BIS v březnu 2023.
Podobných ekonomických a výrobních závislostí mají evropské země ve vztahu k Číně celou řadu, což podle analytiků také ovlivňuje jejich reakce na otázky, které čínský režim považuje za citlivé, což zahrnuje i otázku samostatnosti Taiwanu. Právě v oblasti farmaceutik či nerostů vzácných zemin EU již pracuje na větší samostatnosti či diverzifikaci.
Jak se Taiwan osamostatnil
Komunistická strana Číny vyhrála občanskou válku v roce 1949 a poražená vláda Čínské republiky byla nucena uprchnout na ostrov Taiwan, kam odešla společně s armádou, řadou intelektuálů i dalších lidí, kteří nechtěli žít pod komunistickou nadvládou.
Snahy o dobytí Taiwanu ozbrojenými silami komunistické strany překazila korejská válka a Čínská lidová republika nespravovala ostrovní stát ani jediný den.
Taiwan se nachází v nejasném postavení z pohledu mezinárodního práva. Jeho současná vláda nikdy aktivně nevyhlásila nový stát. Čínský režim případné vyhlášení samostatnosti spojuje s vyhlášením války. Situace brání ostatním státům navazovat s Taiwanem formální diplomatické vztahy.
Po vzoru Spojených států si naprostá většina zemí světa tvoří svou vlastní „politiku jedné Číny“. Uznávají existenci jedné Číny a Čínské lidové republiky jakožto její jediné legitimní vlády, ale zároveň se nevyjadřují, jestli Taiwan má, či nemá být její součástí, a navazují s ním různé druhy diplomatického a obchodního styku.
