Před mnoha lety, když jsem s manželem a našimi dvěma malými dětmi procházela rušným letištěm, jsem si všimla batolete, které se samo pohybovalo davem. Dítě, kterému nebyly více než dva roky, cupitalo přeplněnou halou směrem ke skleněným posuvným dveřím, jež vedly na rušnou ulici.
Beze slova jsem předala ruku své dcery manželovi, navázala oční kontakt a rychle se rozběhla za batoletem, než by mohlo projít posuvnými dveřmi ven.
Doběhla jsem k dítěti, jemně ho zastavila a otočila zpět, přičemž jsem se rozhlédla po přeplněné hale. Spatřila jsem ženu, která se zoufale rozhlížela kolem, a začala jsem chlapce vést k ní.
Přistoupila jsem k jeho vyděšené matce, navázala oční kontakt, vložila jí dítě do ruky a vrátila se k manželovi a dětem. Podívala jsem se na manžela, vzala zpět ruku své dcery a pokračovali jsme dál ke svému cíli. Celá scéna trvala méně než třicet sekund a nepadlo jediné slovo.
Mnoho podob uvědomění
Až o mnoho let později, když jsem psala o situačním uvědomění, se mi tato událost znovu vybavila z hlubin paměti.
Uvědomění se projevuje v různých podobách a přináší nespočet výhod do všech oblastí našeho života. Naopak jeho absence nás činí pasivními vůči vnějším okolnostem a našim nepoznaným slabinám. Nečinní a neefektivní pak ztrácíme schopnost směřovat svůj život tam, kam chceme.
Nedostatek uvědomění je jako nechat se unášet proudem řeky. Uvědomění znamená vědět, že jste v řece, rozumět směru proudu a vědět, kam plavat, abyste se dostali ven.
Uvědomění nám umožňuje žít vědomě, lépe poznat sami sebe a vnímat krásu a radost kolem nás. Pomáhá nám vycítit nebezpečí, chránit sebe i své blízké.
Sebeuvědomění
Sebeuvědomění je uvědomění obrácené dovnitř. Umožňuje nám rozpoznat a řídit své emoce, zlepšovat vztahy, činit lepší rozhodnutí, rozvíjet se a žít v souladu se svými hodnotami.
Přispěvatel Epoch Times Leo Babauta říká, že máme moc změnit způsob, jak se na sebe díváme – stát se tím, kým chceme být – a opustit představy o sobě, které nám již neslouží. Tyto činy sebeuvědomění nás vybízejí k prozkoumání a přijetí všech aspektů nás samých a k rozhodnutí, které z nich chceme rozvíjet.
Podle přispěvatele Epoch Times Mika Donghii mohou být naše každodenní výzvy, pokroky, vyhlídky i nezdary příležitostmi k osobnímu růstu – v závislosti na tom, jak je zpracováváme a reflektujeme. Uvědomění může být klíčem k tomu, aby tyto snahy byly produktivní a pozitivní.
Situační uvědomění
Příběh z letiště je příkladem situačního uvědomění – druhu vnějšího uvědomění, které spočívá ve vědomém vnímání okolního prostředí.
Situační uvědomění je zásadní pro lidi vykonávající nebezpečná povolání, například pro vojáky a policisty. Nicméně je to cenná dovednost i pro ostatní lidi.
Být situačně uvědomělý nám pomáhá vyhnout se nebezpečným lidem a situacím a má mnoho dalších praktických využití.
Příklady zahrnují:
- Včasné zaznamenání opotřebení v domácnosti, abyste mohli provést potřebné opravy.
- Vědomí blížící se sněhové bouře a provedení nezbytných příprav.
- Všímavost k člověku, který v autobusu vypadá unaveně nebo nemocně, a nabídnutí místa či pomoci.
- Zpozorování hrajících si dětí při řízení v obytné čtvrti a zpomalení, aby nedošlo k nehodě.
Kromě vnímání nebezpečí nám uvědomění vnějšího světa umožňuje všimnout si i věcí, které nám zvednou náladu a přinesou radost – jako když spatříme starší pár držící se za ruce, zachytíme úsměv neznámého člověka, oceníme rozkvetlé pole divokých květin nebo vzhlédneme k noční obloze plné hvězd.
Jak často si skutečně všímáte světa kolem sebe – nebo toho uvnitř vás? A co by se změnilo, kdybyste to dělali?
–ete–
