Lidé jsou naprogramováni k tomu, aby se báli. Mozek si neustále představuje budoucnost, která splní naše tužby a řeší věci, které nám stojí v cestě k dosažení těchto snů.
Obavy představují stav, kdy nám plánování a představy okupují veškerou pozornost. Následují pak bezesné noci, napětí a rozptylování. Dopady věčných starostí jsou nekonečné, ale dobrá zpráva je, že se tyto myšlenky dají přeci jen zkrotit.
Jako profesor medicíny a populačních a kvantitativních zdravotních věd zkoumám psychosomatické principy, které přednáším jak lékařům, tak pacientům. Zjistil jsem, že existuje celá řada metod, jak si zklidnit mysl a že většina z nich je postavena na hrstce nekomplikovaných principů.
Sabotování šťastné přítomnosti
Všichni jsme už zažili ty okamžiky, kdy máme pozornost plně zaměřenou na to, co děláme a ani se o to nemusíme snažit. Studie potvrzují, že když lidé dokáží soustředit pozornost na to, co dělají a nenechají mysl jen tak volně pobíhat, dochází k nárůstu pocitu štěstí.
Může se nám proto zdát zvláštní, že necháme mysl, aby si někde bloumala klidně i půl dne a obírala nás o štěstí.
Důvod lze vystopovat k soustavám v mozku, které pracují v pozadí vědomí a vyobrazují si budoucnost v souladu s našimi potřebami a tužbami. Ruku v ruce s tím jde plánování, jak těchto cílů dosáhnout.
Jenže tento proces má i svou stinnou stránku, konkrétně úzkost. Z představ o budoucnosti se někdy vyklube nekonečný příval starostí z toho, co nemusí vyjít. Studie ukazují, že někteří jedinci raději dají přednost elektrickým šokům, než aby museli zůstat sami se svými myšlenkami a možná že to je ten důvod.
Naše myšlenkové pochody na pozadí jsou nutné k tomu, abychom mohli ve světě fungovat, ale když jim necháme volnou ruku a dáme jim příliš velký prostor, začneme trpět vnitřním neklidem.
Mindfulness (neboli všímavost či uvědomění) je pozorování vlastní myšlenkové aktivity, které nabízí aktuální pohled na probíhající duševní pochody a učí nás, jak mysl regulovat.
To, jak využíváme svou pozornost, je klíčové pro emocionální pohodu, ostatně řada programů trénujících mysl a tělo je postavena na procvičování mysli tak, aby se dokázala lépe soustředit a redukovat myšlenky v pozadí.
Při výuce mindfulness se například studentům řekne, aby přesunuli pozornost na vnímání dechu. Může se to zdát jako snadný úkol, ale mysli se to nelíbí a zarputile se brání. A tak dochází k tomu, že člověk i po opakovaném odhodlání zjišťuje, že se mu pozornost opět stáčí ke stavění vzdušných zámků.
Tady je důležité zmínit, že už samotné uvědomění si, že k tomuto procesu dochází, je pokrok. Když se vám podaří všímat si těchto myšlenek s určitým nadhledem, povšimnete si zároveň, že jsou zarputile posedlé minulostí a budoucností.
Začínáme registrovat, že toto porovnávání, lítosti a přeskakování myšlenek se často točí kolem rodiny a přátel, práce a peněz, tedy témat vztahů, postavení a moci, které jsou pro naše přežití a úspěch ústřední.
Zaměřte se na dýchání
Tradiční meditační učení připisují náš každodenní neklid tělesnému napětí, které přirozeně doprovází ustarané myšlenky související s možností ztráty, selhání a nenaplněných snů.
Uprostřed denních nároků si lidé tohoto napětí často nevšímají, jenže tato trápení odehrávající se v pozadí nás nutí hledat úlevu v něčem příjemnějším – v pamlsku, alkoholu, drogách nebo v televizi.
Mindfulness (všímavost) nám pomáhá si tyto neodbytné starosti uvědomit a přeorientovat pozornost na smysly. Smysly jsou od podstaty zasazeny v přítomnosti, i proto to okřídlené rčení „žít v přítomném okamžiku“.
Proto všimnete-li si, že jste napjatí a v mysli se vám honí úzkostné myšlenky, zkuste přesunout pozornost ke vnímání svého dechu. Tělesné napětí se s tímto soustředěním přirozeně vytratí a místo něj nastoupí pocit většího klidu.
Ale nečekejte, že pozornost zůstane na jednom místě, to neudělá. Až zaznamenáte, že se pozornost znovu přesouvá ke starostem, jemně ji znovu vraťte k dýchání. Zkuste tuto metodu jen na chvíli, stačí pár minut.
Jiné metody, podobné principy
Je takřka nemožné navrhnout studie, které by srovnávaly všechny techniky, kde se praktikuje mindfulness (všímavost).
Lidé na celém světě se již tisíciletí snaží dosáhnout povznesení duševního stavu, ale má více než čtyřicetiletá zkušenost jako lékaře, klinického pracovníka a výzkumníka několika populárních programů na zlepšení těla a ducha mi říká, že většina technik používá podobných principů, aby se dostali do přítomného okamžiku.
Kupříkladu taková jóga a tajči směřují pozornost na tok vjemů doprovázejících sestavy pohybů. Na druhou stranu kognitivní terapie, sebeláska, modlitba a vizualizace bojují se znepokojivými myšlenkovými pochody v pozadí tím, že aktivují povzbuzující a konejšivé myšlenky a obrazy.
S trochou praxe se můžete v těchto technikách zlepšovat a tím, že se v každodenním životě dokážete soustředit na přítomný okamžik, dosáhnete většího štěstí.
James Carmody je profesorem medicíny a populačních zdravotních věd na lékařské fakultě University of Massachusetts. Tento článek byl původně publikován na portále The Conversation.
Přeloženo z originálu z americké redakce.
