Podle Národního zdravotního ústavu (NIH) trpí 80 procent Američanů někdy ve svém životě bolestí zad. Bolesti zad jsou rozšířeným zdravotním problémem všude na světě a jsou jednou z hlavních příčin pracovní neschopnosti.

Na léčbu této zdravotní komplikace se vynakládají miliardy dolarů, ale účinek je často prchavý. Doktor Sean Wheeler specializující se na sportovní lékařství a léčbu bolesti se na problematiku podíval z poněkud jiné perspektivy.

Tvrdí, že současnému přístupu k léčbě bolesti zad chybí pochopení základního kousku skládanky. Ve své knize Uprise: Back Pain Liberation by Tuning Your Body Guitar (Povstaňte: osvoboďte se od bolesti zad vyladěním své tělesné kytary) Wheeler říká, že pro zotavení a prevenci jsou klíčové síla a stabilita.

Lékaři by neměli léčit jenom bolest, ale také skrytou ochablost pacientových zad. Jinak se tělo nikdy skutečně nespraví.

„Dáváme lidem lepší pocit, ale zdravotní stav nezlepšujeme, protože pacienty opravdu nenapravujeme. To znamená, že až se to zase zhorší, vrátí se k nám,“ píše Wheeler ve své knize a dodává: „Symptomatická péče o bolest, přestože je důležitá, neboť lidem ulevuje, může z dlouhodobého hlediska ve skutečnosti pacientův stav zhoršit, jelikož pouze zakrývá daný problém.“

Stabilizační svalstvo

Doktor Wheeler se také nejdřív postará o bolest, jako ostatní lékaři, ale potom svým pacientům naordinuje speciální cvičení, které se zaměřuje na stabilizační svalstvo, jak tomu sám říká. Nejde o tzv. core (svalstvo středu těla), které procvičujete s trenérem ve fitku. Tohle jsou hloubkové stabilizační svaly, jejichž funkcí je stabilita zad.

Většina z nás zná svaly určené k pohybu. Ty se ohýbají, roztahují a stahují, a když cvičíme, rostou a zvětšují se. Stabilizační svaly jsou pravým opakem. Nemohou cvičením růst a slouží jako opora váhy těla. Stejně jako hlavní svaly, i ty stabilizační jsou rozloženy po celém těle a mají tělu přinášet odolnost, rovnováhu a stabilitu. Na rozdíl od ostatního svalstva je však nemůžete cítit tak snadno.

Wheeler popisuje stabilizační svalstvo jako „svaly, které se před pohybem smrští“. Když vám mozek poví, abyste si poklepali nohou, stabilizační svaly naskočí nebo se stáhnou milisekundu předtím, než vám začnou pracovat normální svaly v noze. „Když otočíte hlavou nebo lusknete prsty, pokud nemáte bolest zad, stabilizační sval se stáhne těsně před tím pohybem. Není to vědomé, a proto se to těžko ovládá.“

Jak posílit stabilizační svalstvo

K docílení zdravého stabilizačního svalstva je potřeba zajistit dobrý přísun krve. Doktor Wheeler píše, že čím lepší je přísun krve, tím silnější stabilizační svaly budou a tím stabilnější budou i záda.

Roky špatného postoje a také kouření mohou silně omezit či dokonce odstřihnout tok krve do stabilizačního svalstva, a to je špatná zpráva. Jakmile vám tyto svaly jednou ochabnou, je velmi těžké dosáhnout jejich původní síly. Zatímco u běžných svalů si můžete všimnout zlepšení už po pár týdnech tréninku, u stabilizačních svalů to zabere aspoň šest měsíců, než bude pacient schopen vidět rozdíl v síle a stabilitě. Izolovat stabilizační svaly, abyste je mohli procvičovat, není vůbec jednoduché, ale zkušený fyzioterapeut vám může ukázat, jak na to.

Abyste si ověřili sílu stabilizačního svalstva na zádech, stoupněte si rovně. Pokud máte správně vyrovnaná záda – břicho lehce zatlačené, uši nad rameny, váha rovnoměrně na obou chodidlech –, pak jsou zapojeny pouze vaše stabilizační svaly. Možná, že se vám podaří takto vydržet pár minut nebo dokonce pár hodin, ale jen málokterý dospělý jedinec dokáže stát vzpřímeně celý den. Když se stabilizační svaly unaví, nahrbíme se nebo přesuneme váhu na jednu stranu. V této situaci musí práci kompenzovat naše hlavní svaly.

Když se z této kompenzace stane zvyk, snižuje se flexibilita. Hlavní svaly určené k pohybu budou chronicky napjaté, protože pracují přesčas a navíc dělají práci, na kterou nebyly stvořeny. Chvilku ji zastat dokážou, ale ne dlouhodobě. stabilizační svalstvo mezitím zakrní, protože velké hlavní svaly dělají všechnu práci. Tělo to dokáže vydržet řadu let, problém je ovšem v tom, že jsme čím dál víc náchylní ke zranění.

Rozhovor

Epoch Times si s doktorem Wheelerem pohovořily o tom, proč jsou silné stabilizační svaly a udržování správného postoje tak důležité pro zdravá záda.

Epoch Times: Ve vaší knize vyprávíte příběh hráče amerického fotbalu, který se připravuje na nábor do první ligy. Myslí si, že procvičování stabilizačního svalstva je ztráta času, protože je zvyklý na daleko tvrdší trénink. Vy ho přesvědčíte, aby to zkusil aspoň dvacet minut, a když se vrátíte do místnosti, chlápek zvrací do odpadkového koše a osmiletý klučina mu poklepává po zádech: „Neboj, bude to čím dál lepší.“ Proč je procvičování stabilizačních svalů tak těžké?

Dr. Sean Wheeler: Problém se stabilizačním svalstvem je, že když se unaví, nikdo neřekne: „Vysílil jsem si svaly, co mě stabilizují a už pevně neustojím. Musím toho nechat.“ Kdepak, začneme prostě používat jiné svaly. Začneme kompenzovat.

Je těžké tyhle svaly izolovat, hlavně když nevíte, co děláte. Máme lidi, co trpí bolestmi roky a roky a říkáme jim, že musí posílit tyhle konkrétní svaly. Oni řeknou: „No, já dělal posilování core.“ Jenže tohle není posilování středu. Tohle není o tom, jak se pohybujete, je to o tom, jak zůstat v klidu. Ti lidé ztratili schopnost zůstat bez hnutí.

Pokud jste někdy v životě měli stabilizační svaly silné a stabilní, a pak jste o to kvůli zranění přišli a teď chcete získat schopnost nehnutě stát děláním nějakých cvičení, pak hodně štěstí. Tohle jsou svaly určené pro výdrž, takže jasně že se unaví a oslabí rychleji, než si myslíte, a chvilku to zabere, než je získáte zpátky. Možná jste o ně přišli za týden nebo dva, ale než je dostanete zpátky, vezme to šest měsíců. A když vám nikdo neukáže, jak na to, budete jen dál kompenzovat, bude to jen ztuhlejší. Všechno bude rozhozené.

Epoch Times: I když netrpíme bolestmi zad, většina dospělých má slabé stabilizační svalstvo. Co je špatného na našem životním stylu, že vede k takovémuto oslabení?

Dr. Wheeler: Několik věcí. Sedět je jednou z nich. Sedíme až moc a když stojíme, nestojíme vzpřímeně. Nakláníme se na jednu nohu, neohýbáme kolena, děláme všechny možné šílené věci, které mají vynahradit skutečnost, že jsme ze všeho toho sezení ztratili něco ze síly hýžďových svalů, něco z pružnosti ohybačů kyčle, a to se týká i dětí. Je hodně dětí ve školce, které jsou ohebné, ale pak jsou hromady třeťáků, kteří nejsou.

Když začnete přicházet o ohebnost, je to důležité znamení, že nahrazujete slabost někde jinde. Jako společnost si musíme dát víc práce s tím udržet naše děti na správné cestě, aby neskončily s celoživotními zraněními.

Epoch Times: Když si tak čtu ve vaší knize o důležitosti správného postoje, dávám si na to alespoň na chvilku pozor. První den to bylo ok, ale za pár dnů jsem už zase sklouzla do svého obvyklého nahrbení. Proč je tak těžké stát zpříma?

Dr. Wheeler: Míval jsem na iPhone jednu aplikaci, a každý ji nenáviděl. Náhodně se každých 10–20 minut zapnula, a když se zapnula, měli jste říct, jestli máte správné držení těla nebo ne. První krok bylo jen sedět vzpřímeně. Abyste se dostali k druhému kroku, museli jste mít po celý týden každý den 80 procent (správně). Většina lidí si vedla první den až dva strašně a potom něco naskočilo a už to bylo dobré. Většině lidí to zabralo kolem devíti dnů, než se dostali před první krok.

Druhý krok bylo udržovat břicho mírně zatažené. Většina lidí začala u tohoto kroku podvádět. Nikdo to nedokázal, nikdo. Mít břicho zatažené a pánev podsazenou je těžké, protože je to výdržový sval.

Třetí krok bylo dostat uši nad ramena. Ani jeden člověk, co používal tuhle aplikaci, se nikdy nedostal za tento třetí krok. Většina lidí začala fingovat po třech měsících na kroku dva, protože vás to štvalo, že se vám pořád dokola říká, že v tom nejste dobří.

Epoch Times: S vaší metodou jste měl řadu klinických úspěchů, ale jak na vaše myšlenky reagují vaši kolegové? Zažil jste nějaký odpor nebo s tím doktoři problém nemají?

Dr. Wheeler: Fyzioterapeuti to přijímají rychle. Někteří lékaři opravdu váhají. Jednou jsem si povídal na LinkedIn s jedním odborníkem přes záda ze Švédska. Povídá mi: „Nevím, o čem hovoříte. Proběhla celá řada studií, které dokázaly, že šest týdnů zesilování nefunguje.“

Odpověděl jsem mu: „Šest týdnů nestačí. Kdo se kdy připravil na maraton za šest týdnů?“ A on napsal: „Ano, ale byly tu také dvě 12titýdnové studie.“ A já odepsal: „Dvanáct týdnů? To je jen začátek. To nejste ještě ani v polovině.“

Epoch Times: Může někdo, kdo netrpí bolestí zad, mít užitek z procvičování stabilizačního svalstva, a jak to mají udělat? Zajdou jen za fyzioterapeutem, aby se naučili nějaká cvičení a vyzdvihli dobré držení těla?

Dr. Wheeler: Rozhodně, to bych jim doporučil. Víte, v tom spočívá celý smysl této knihy. Nechci, aby mi lidé běhali do ordinace. Mám šest dětí a plné ruce práce. Tohle měl být takový můj dar lidstvu, ve kterém říkám: Podívejte, když vás bolí záda, je to kvůli tomuhle a takhle si to můžete napravit.

Nemyslím si, že by to bylo nereálné očekávání, když prohlásíte: „Bude mi osmdesát a jsem velice ohebný. Nemám vůbec artritidu.“ Artritida je jen způsob, jakým vás chce tělo přivést do stabilní polohy. Proč byste nemohli mít navěky dobré nesení těla? Proč byste nemohli být ohební a pohybliví? Můžete vytvořit situaci, kdy nebudete mít artritidu kolena ani kyčle. Opravdu jde o rozhodnutí, které vychází z pochopení těla.

Nedával jsem do knihy hromadu cvičení, protože si myslím, že za pět let budou cvičení jiná. Opravdu, chci jen, aby tohle přijal zbytek lékařské obce. Doufám, že za pět let budeme mít daleko lepší pochopení toho, jak lidi udržet zdravé delší dobu. Není to pouze o tom, jak vyléčit bolest zad, ale jak udržet každého v pozici, kdy může zdravý zůstat.

Problém je v tom, že lidé se tomu opravdu musí věnovat. A to není jednoduché. Jediní lidé, pro které to snadné bude, jsou děti, které to chápou, jak rostou. Jako lékaři prohlížíme děti v určitém věku, zda nemají skoliózu. Stejná věc by měla být u držení těla. Nebude to snadné, ale dokázali jsme to i u jiných zdravotních iniciativ.