Doktorka Milada Horáková se stala obětí justiční vraždy řízené komunistickou stranou během politických procesů v 50. letech minulého století. Byla odsouzena k trestu smrti oběšením na základě vykonstruovaného obvinění ze spiknutí a velezrady.

Ve vězení byla společně s dalšími lidmi fyzicky mučena a nucena podepsat a naučit se předem napsanou výpověď. Kvůli své neústupnosti během soudního procesu se stala symbolem odporu proti totalitní moci tehdy vládnoucí komunistické strany. 

Tento bezesporu skandální proces, podnítilo a řídilo vedení tehdejšího Sovětského svazu v Moskvě. Její vražda byla odsouzena řadou tehdejších světových osobností.

Za zastavení její popravy apeloval německý teoretický fyzik a vědec Albert Einstein, ale také premiér Velké Británie Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, americká diplomatka a aktivistka.

Milada Horáková byla oběšena na dvoře pankrácké věznice v Praze dne 27. června 1950. Oběšena na oprátce údajně umírala 15 minut. Dodnes se jedná o jednu z nejbrutálnějších justičních vražd v bývalém Československu.

Závěrečná řeč JUDr. Milady Horákové (8. 6. 1950)

Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy, řízený JUDr. Karlem Trudákem, probíhal od 31. května do 8. června 1950 a byl zinscenován jako veřejný „politický proces“ po vzoru sovětských čistek ve 30. letech na přímý příkaz prezidenta Klementa Gottwalda.

Osm dní trvající proces měl svůj předem napsaný „scénář“, podle kterého se měli a byli donuceni obžalovaní chovat. V některých okamžicích soudního procesu přesto jednali podle vlastní vůle a dokázali se vzepřít vnucenému „přiznání“.

Obzvláště doktorka Horáková, která byla vyslechnuta 1. den, se nepoddala a přes vynucenou režii se jí místy podařilo bránit sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest značně snižuje.

Jak se později ukázalo, její odpor se setkal také s pomstou komunistické strany. V den smrti se sice mohla vidět se svojí rodinou, ale bylo jim zakázáno se na rozloučenou obejmout nebo i jen dotknout nebo políbit.

V závěrečné řeči doktorka Horáková apelovala na spravedlnost a čestné chování soudu. Její smrt měla sloužit jako výstraha pro všechny, kdo by snad ještě chtěli komunistické straně odporovat.

Dnešní komunistická velmoc

I dnes ještě přežívají ve světě komunistické režimy, kterým bezesporu vévodí Čína a její Komunistická strana Číny, která během historie nashromáždila mnohé zločiny, a své léty tříbené totalitní praktiky přenesla do nového věku.

V Číně vznikl největší cenzurní systém na světě, který „upravuje informace“ pro více než 1,3 miliardy obyvatel. Čínský internet byl vybudován jako uzavřená síť, odříznutá od zbytku světa. Data a služby telefonních společností, datové servery, diskusní fóra a internet jsou využívány dle libovůle komunistické strany. Moderní technologie a zaměřování pomocí JPS a IP adresy pomáhají přesně sledovat každého občana – jeho myšlenky, polohu a každodenní chování.

Víra, že situaci v Číně vyřeší příliv kapitálu, byla zcela mylná. Ve výsledku kapitál pouze utužil moc komunistické strany a způsobil, že své praktiky, politiky a světonázory, začala vyvážet za hranice a vnucovat celému světu.

V Číně neexistuje rozdělení moci, což je neklamným rysem totality. Zákonodárnou, soudní i výkonnou moc drží v rukou jediná politická strana, která vytváří zákony, pronásleduje a zatýká vybrané skupiny obyvatel i jednotlivce, soudí a posílá je do vězení mnohdy ve vykonstruovaných soudních procesech, kdy je o rozsudku již předem rozhodnuto a obhájce má dokonce zakázáno promlouvat na obhajobu svého klienta.

Je nezbytné také dodat, že k vzestupu čínského režimu do dnešního dne napomohli mnohé západní společnosti a investoři. Mnohdy s myšlenkou, že příliv financí pomůže demokratizovat čínskou společnost. Víra v to, že situaci v Číně vyřeší peníze, byla však zcela mylná.

Ve výsledku tak příliv kapitálu pouze utužil moc komunistické strany v Číně a způsobil, že své praktiky, politiky a světonázory začala vyvážet za hranice a vnucovat celému světu.

Ve skutečnosti v Číně zemřelo mnoho lidí smrtí podobnou osudu Milady Horákové a mnozí prošli podobně vykonstruovanými soudními procesy.

Milada Horáková ve filmu

Do hlavní role snímku Milada byla vybrána Ayelet Zurerová. Herečka, která dala postavě Milady Horákové noblesu a důstojnost. Ayelet Zurerová  si ještě předtím zahrála po boku hollywoodských superstar, jakými je Russel Crow (Muž z oceli), Tom Hanks (Andělé a démoni), Eric Bana (Mnichov) nebo Jeff Goldblum.

Že je Ayelet Zurerová více než jen filmová hvězda, se snadno dovtípíme z jejího prohlášení: „Nikdy jsem nevnímala samu sebe jako slavnou osobu. To nikdy nebylo součástí mého života a doufám, že se to nestane nejvýznamnější věcí v tom, co dělám. Jen doufám, že budu dělat věci, které mají pro mě i pro ostatní nějaký význam.“ A to je asi také jeden z důvodů, proč byla právě ona pro roli Milady tou správnou volbou. Více zde…

Film Milada - nejslavnější soudní proces Československa, který chtěl zastavit Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. (miladafilm.com)
Miladu Horákovou ztvárnila herečka Ayelet Zurerová, která hrála s herci, jako jsou Russel Crow (Muž z oceli), Tom Hanks (Andělé a démoni), Eric Bana (Mnichov) nebo Jeff Goldblum. (miladafilm.com)

Poslední slova v závěru filmu jsou věnována lidem, kteří právě teď trpí pod nadvládou totalitních režimů po celém světě. O tom, že duch komunistických režimů stále žije, jsem se mohl během posledních 11 let přesvědčit při práci na zpravodajství z Čínské lidové republiky. Dalo by se říci, že můžeme v ČLR vidět stejné praktiky, stejnou aroganci a stejnou bezohlednost.

Výpovědi současných čínských vězňů svědomí se velmi přesně shodují se záznamy o mučení Milady Horákové, jako bychom je „přetáhli přes kopírák“. A tím je snímek o to důležitější, protože ukazuje, že i dnes je stále za co bojovat.


Čtěte také:

Recenze filmu: Milada – nejdiskutovanější soudní proces, který chtěli zastavit Einstein, Churchill i Rooseveltová

Milada: Film o filmu – nejslavnější soudní proces Československa

Závěrečná řeč Milady Horákové u soudu v roce 1950

Politická vražda Milady Horákové – memento komunistického Československa