Podle jména předchozího šéfa Evropské komise, lucemburského politika a právníka Jeana Claudea Junckera, vznikl pojem popisující jev, který je v současné době velmi rozšířen ve způsobu právní práce – nejen státních orgánů a organizací, ale i velkých firem.

Podstatou tohoto takzvaného „Junckerova syndromu“ nebo „principu“ je přístup, při němž určitá zájmová skupina vytvoří návrh nějakého nařízení, směrnice, zákona, či jiného legislativního aktu, který upřednostňuje jejich zájmy. Často jde takový návrh i proti vůli většiny obyvatel, nebo potichu zužuje práva obyvatel, či jiným způsobem většinu poškozuje.

Takovýto návrh legislativního aktu zpravidla potichu ve zcela nelegitimním řízení s vyloučením veřejnosti „někdo, někde“ schválí a pustí do oběhu jako platný akt, který má sice veškeré formální náležitosti, ale při bližším zkoumání je tento akt prokazatelně víceméně nelegitimní. A to zpravidla z více důvodů.

Po formálním schválení je tento akt puštěn do oběhu a čeká se, zda si toho někdo všimne, a zda se proti takovémuto aktu zvedne nějaký odpor.

Tyto zájmové skupiny totiž vycházejí z předpokladu, že 95 % lidí nic nesleduje a většinou ničemu nerozumí a žijí v bláhové naději, že jacísi odborníci přece nemohou pustit nelegitimní a nezákonný akt do oběhu.

Pokud se žádný odpor nezvedne a nebo tento odpor je velmi slabý, tak příslušný tvůrce takovéhoto nelegitimního aktu začne důsledně vymáhat jeho plnění se všemi důsledky. 

Pokud se náhodou zvedne větší tlak, potom se vydavatel takovéhoto aktu většinou snaží naštvanou veřejnost nějak uchlácholit a ve výjimečném případě některé pasáže takovéhoto aktu trochu poupraví. 

Junckerova principu si už všimly velké firmy, i na území České republiky, zejména pojišťovny, mobilní operátoři a další. Zjistily totiž, že je pro ně velmi výhodný, a začali jej též uplatňovat v praxi. 

To samé činí samozřejmě i státní instituce, organizace a některé složky justice. 

Týká se všech oblastí lidského života, počínaje očkováním, doplňky stravy, bylin (respektive jejich zakazování), testování u kadeřníka a tak dále… (zdroj)