Zpívání známých písniček rozladěnému dítěti mu přináší útěchu, a to více než neznámé písničky nebo expresivní mluvení. Zpívání miminkům tedy hraje důležitou roli při vytváření vztahu mezi rodičem a dítětem. Repertoár společně zpívaných známých písní může být zdrojem útěchy ve chvílích, když dítě něco trápí.
V experimentu provedeném v Kanadě bylo 136 kojenců ve věku osmi nebo deseti měsíců natáčeno na video, jak je jeden z rodičů utěšuje zpěvem známé písně, zpěvem neznámé písně nebo expresivním mluvením. Každý rodič byl požádán, aby si s dítětem dvě minuty hrál, poté mu jednu minutu (nebo méně, pokud se dítě začalo opravdu rozčilovat) ukázal prázdný, netečný výraz tváře, aby se následně zase s dítětem spojil pomocí zpěvu nebo mluvení.
Videozáznamy ukázaly, že když rodič zpíval známou písničku, děti věnovaly rodiči zejména v prvních 30 sekundách více pozornosti, více se usmívaly a projevovaly méně stresu (např. pláč, mračení, frustrace). Na druhém místě byla neznámá píseň a nejméně účinné bylo mluvení, a to i s velkými gesty.
Vědci také testovali kožní vodivost (měří se elektrodami na dlaních, pozn. red.) jako měřítko úrovně stresu a emocí všeobecně. Procedura „netečné tváře“ zvyšuje u dětí stres a zvyšuje se u nich vodivost kůže.
Podle tohoto měřítka bylo mluvení nejméně účinné při snižování hladiny stresu, neznámá píseň byla nejúčinnější a známá píseň byla někde uprostřed. K tomuto výsledku došlo pravděpodobně proto, že známá píseň kromě toho, že uklidňuje, dítěti způsobuje také radostné vzrušení.
Vydávání zvuků v reakci na úzkost kojence je běžnou reakcí a slouží jako doplněk fyzické blízkosti, a to nejen u lidí. Zpívání kojencům je univerzální lidskou praxí. Pro písně je typická větší stabilita výšky tónu a tempa, zatímco řeč je velmi proměnlivá co do formy i obsahu.
Podobně je používání hudby jako zdroje útěchy univerzální lidskou vlastností ve všech věkových kategoriích. Batolata si obvykle spontánně zpívají, když si sama hrají nebo když jdou sama spát.
Kojenci si překvapivě dobře pamatují melodie. Novorozenci reagují na hudbu, kterou slyšeli v děloze. Dvouměsíční děti rozeznávají melodie. V šesti měsících dítě reaguje na známou melodii, i když je prezentována v jiném tónu. Dospělí i děti si lépe zapamatují melodii, když si ji zazpívají (tra la la), než když ji jen poslouchají zahranou na nástroj.
Známé písně mají pro kojence zvláštní význam i při kontaktu s neznámými lidmi. Pětiměsíční děti se déle dívají na cizí osobu, pokud jim zpívá známou písničku, ale pouze v případě, že se ji naučily od matky, ne od hračky.
Duncan Fisher pochází z Walesu ve Velké Británii. Ve spolupráci s Cambridge University, Princeton University a Jacobs Foundation spoluzaložil blogovou stránku Child and Family Blog. Myšlenka vznikla na základě dlouholeté práce v oblasti dětí a rodin a má podnítit k někdy obtížným změnám na základě důkazní vědy a vést ke zlepšení blaha a vývoje dětí.
Originální článek zde.
