Autorka: MUDr. Ludmila Bendová
Následující cyklus, čítající nyní již přes stovku textů, vysílají poslední dva roky rádia Color a Hey každé pondělí v rámci pořadu Barevný svět. Pořady, na nichž Unie příznivců tradiční čínské medicíny (UPTČM) skrze své příznivce a podporovatele organizačně spolupracuje, představují přesně to, co si klademe za cíl: jednoduchým způsobem vysvětlují základní principy čínské medicíny. A přidávají důležité praktické tipy pro každého, kdo chce s pomocí čínské medicíny udržovat své zdraví.
V textu níže se dozvíte:
- Proč se čínský lékař musí nejprve naučit cvičit.
- Proč jsou léčivé byliny a strava jedno kontinuum – a obojí léčí.
- Jak popsat jednoduše jin a jang.
- Jak dostat Nobelovu cenu za studium tisíc pět set let starých spisů.
- Jak funguje směs Čtyř šlechticů.
- Proč má bylinná směs svého císaře, ministry a posly.
- Jestli se v Číně opravdu prodávají nosorožčí rohy na potenci.
- Proč musejí čínští lékaři studovat vždy medicínu západní i východní.
- Proč by Motolská nemocnice byla jen menší čínské pracoviště.
Motto:
Stezka bylinami provoněná se hrouží do rudého mechu
Okénko na horách se utápí v záplavě zeleně
Závidím ti tvé číše vypité uprostřed květů
Z nichž motýli volně přelétají do tvých snů.
– Čchien-ti Písně a verše staré Číny
Čtyři „nohy“ čínské medicíny
Posledně jsme si představili dlouhověkou čínskou želvu, která má, jako želvy mívají, čtyři nohy. Ty naše jsou ovšem jednotlivými odvětvími čínské medicíny.
První nohou je čínské cvičení čchi-kungu nebo tchaj-ťi či wu-šu, kterým se čínský lékař i jeho pacient udržují při zdraví. Proto také úvodní přednáška 1.školy TČM profesora Leung Kok Yuena byla o tomto cvičení, protože koho by mohl praktik léčit, kdyby byl nemocný?
Je nutné, aby měl nástroje, kterými se udrží ve zdraví a zbaví nemocí. Nemoc je totiž porucha proudění krve a energie. Není nic lepšího než toto proudění podpořit správným cvičením!
Druhou „nohou“ želvy-medicíny jsou masáže, které pomohou v případě zatuhlých svalů bránících volnému proudění energie. Třetí nohou je akupunktura, protože někdy se prostě potřebujete dostat nemocem tak říkajíc pod kůži. Zkrátka trochu hlouběji. Uvolnit blokády či stagnace, nebo podpořit proudění krve na oslabeném místě.
Byliny a potraviny – jedno a totéž?
Čtvrtou a poslední nohou čínské medicíny je fytoterapie neboli léčení pomocí bylinek. Podobně jako v našem středověkém herbáři pana Mattioliho jsou i v čínské nauce o bylinách uvedeny i potraviny. I potraviny mají léčivé účinky. Mohou zahřívat, jako třeba skopové maso, nebo naopak ochlazovat, jako zelený meloun nebo máta. Mohou zvlhčovat až zahleňovat, jako mléčné výrobky, nebo naopak vysušovat, jako obilné pohankové placky.
Proto také tvoří dietetika nedílnou součást fytoterapie a neexistuje mezi nimi ostrá hranice. Dietetice je v kurzech 1. Školy TČM věnována velká pozornost už v prvním ročníku, protože to je nejjednoduší způsob, jak si udržet zdraví.
Základní filosofie – jin a jang
Jako každá želva, musí však čínská želva mít i páteř a kosti, aby vůbec držela pohromadě! Těmi základními kostmi jsou filozofie taoismu a její kategorie jin a jang. Dnes je máme za „ezoteriku“, ale jsou uznávány všude po tisíciletí a nikdy nebyly zpochybňovány. Prohloubení této filozofie se nejvíce věnovali starověcí mudrci v době dynastie Chan zhruba dvě stě let před naším letopočtem a pokračovali ještě dalších dvě stě let po jeho přelomu. Rozpracovali tuto základní dvojici do velkých detailů, a to nejen v oblasti zdravovědy a lékařství, ale i zemědělství, architektury, astrologie a snad všech oblastí vědění.
Samotné kategorie jin a jang jsou jako dva protilehlé konce jedné škály. Jin je chladná. kdybychom to vzali barevně, modrá oproti horkému červenému jangu. Symbolem pro jin je Země, to, co je těžké, vlhké, hutné. Symbolem pro jang je nebe se sluníčkem, to, co je lehké, suché, rozlehlé až skoro bez hranic.
Procvičování – matka moudrosti
V řadě případů si můžeme tyto kategorie lehce odvodit, například máme jankovitého hlučného Jana a nesmělou tichou Janičku, máme koláče jangové tvarohové a jinové makové. V případě bylin či léčení je však s výhodou znát i tradici, a hlavně způsob užití těchto znalostí, tedy „algoritmy“ jejich používání. A těch je právě v TČM mnoho. Je také třeba je procvičovat.
Takové procvičování a aplikace znalostí, to jsou její svaly a šlachy. Ty její, i ty naše, je nutné stále trénovat, posilovat v praxi. Jinak nám zakrní. Naštěstí má želva i pevný krunýř! Tím jsou starověká díla, kterých je bezpočet. Na ně se můžeme odkázat – podobně jako profesorka Tchu Jou-jou, která získala Nobelovu cenu za vynález léku na malárii na základě studia 1500 let starých spisů čínské medicíny.
Nobelova cena za bylinky?
Vypadá to, že jsme pozapomněli na čtvrtou, ale možná nejdůležitější nohu naší dlouhověké želvy. Fytoterapii, neboli bylinkářství. V čínském podání představuje rozsáhlý obor se znalostmi z minimálně dva tisíce let živé tradice užívání bylin. Jen v USA se čínským bylinářstvím zabývá kolem sedmdesáti různých výzkumných ústavů, a ještě více je jich v Číně i po celém světě. Tato činnost již byla korunována Nobelovou cenou, pro již výše zmíněnou paní profesorku Tchu Jou-jou. Dostala ji za lék na malárii – Artemisinin, který byl vyzkoumán na základě 1500 let starých záznamů o bylině Artemisia annua (česky pelyněk roční).
Tradiční popis této rostliny vydá na několik stránek, protože sem patří nejen chuť a povaha, (jakési metabolické vystižení) této rostliny, která opravdu ochlazuje a léčí malárii. Popsán je i tropismus k játrům, žlučníku a ledvinám, a hlavně mnoho stránek všech možných kombinací této byliny s bylinami jinými.
Různé způsoby práce s bylinami
Právě tyto kombinace s dalšími rostlinnými drogami pomáhají a jsou zásadně důležité. A to včetně úpravy, protože Artemisia se nemá dlouho vařit. Na rozdíl od jiných bylinek a kořínků, kde se doporučují rozsáhlé tepelné úpravy od pražení, smažení až po louhování a vaření.
Čínská medicína totiž nepoužívá jen byliny sušené ale i různě jinak upravené, aby se potlačily jejich nežádoucí účinky, a naopak posílily jejich příznivé vlastnosti.
Proto se čínské byliny třeba opakovaně vaří a opět suší jako kořínek rehmánie, nebo praží se solí, s pilinami, s alkoholem či s octem, třeba jako kořínek prorostlíku čínského. Především se však byliny složitě kombinují do obdivuhodných směsí, které mají tisíciletou tradici.
Bylinná směs jako císařský dvůr
Podobně jako v čínském císařství stál na vrcholu společenské pyramidy císař, je v každé směsi hlavní bylina zodpovídající za účinek směsi. Zpravidla je jí tam váhově nejvíce a nazývá se – jak jinak, než císařem, císařskou bylinou.
Typickou císařskou bylinou je třeba všeobecně známý ženšen. V čínské medicíně se však téměř nikdy neužívá samotný, zejména ne ženšen z Koreje, který je silně jangizující, tedy silně dodává energii i potenci. Pokud by se užil sám o sobě v příliš velké dávce, mohl by dotyčného jedince i vyčerpat a oslabit jeho zásoby jin – toho co uklidňuje, ochlazuje, podporuje odpočinek a regeneraci, tiší záněty. Ženšenů je totiž mnoho druhů podle toho, kde a jak jsou pěstovány i podle odrůd, a proto se liší i jejich vlastnosti. Budeme jim věnovat prostor později.
Ministři, poskoci a vyslanci
Takový vladař – císař má i své ministry, kteří mu radí, pomáhají. V případě bylin se zvládnutím nějakého příznaku či nemoci. Například u výše uvedeného ženšenu ve směsi nazvané Čtyři šlechtici je ministrem hořký kořínek atraktylodu, vyvažující sladký ženšen. Mohla by jím být i kustovnice čínská, která doplňuje jin jater, aby nedošlo k jeho nadměrnému vyčerpání jangovým ženšenem.
V císařství jsou i různí asistenti a poskoci. V analogii bylinné směsi léčí doprovodné příznaky, tiší či vyvažují některé extrémní vlastnosti císaře či ministrů, a hlavně pomáhají s celkovým účinkem směsi. V naší právě probírané Směsi čtyř šlechticů jím je dřevokazná houbička pórnatka, poria cocos, která je neutrální a nasládlá.
Nakonec je ve směsi i vyslanec, který dopravuje účinky směsi na příslušné místo, nebo harmonizuje celou směs aby se dobře trávila. Takovým vyslancem či poslíčkem je ve směsi Čtyř šlechticů lékořice.
Tato směs je totiž základní směsí na podporu energie i trávení a dobře se uplatňuje i při léčbě nadváhy. V takovém případě je pak ale nutné dodat ještě další bylinky podle potřeb a příznaků jednotlivce. Takže existuje mnoho variant této směsi a tím se násobí možnosti ovlivnění zdraví.
Nosorožčí rohy jsou nesmysl
Nejde jen o počet popsaných bylin, který v některých čínských herbářích dosahuje až stovek tisíc položek. Pouze z 80% se přitom jedná o rostliny! Zbytek jsou minerální látky i živočišné zdroje.
Ale nebojte se, tolikrát medializovaný problém s nosorožčími rohy nebo tygřími kostmi je opravdu jen starověký relikt. Tyto léky pocházejí z doby, kdy byli lidé divokými zvířaty opravdu ohrožováni a lovit je bylo otázkou přežití. Ohromný rozsah popsaných bylin naštěstí dává mnohé možnosti náhrady – třeba místo nosorožčích rohů se dnes užívají rohy kravské nebo rozdrcené škebličky rodu Concha ostrae.
Další pověrou je afrodisiakální schopnost rohů nosorožce, pro niž se údajně chudáci nosorožci vraždí ve velkém – je to úplný blábol, nikdy se v této indikaci v TČM neužívaly. Naopak, minerální látky zpravidla mají uklidňující schopnosti. Ve starověku se nosorožčí rohy naopak užívaly na krvácivé projevy u horeček.
Studium v Číně i u nás
Semináře 1.školy TČM jsou unikátní právě v přehledném zpracování rozsáhlé oblasti fytoterapie, jehož autorem je profesor Leung Kok Yuen. Profesor Leung je členem starobylého rodu tradičních čínských lékařů. Již v minulém století se však přestěhoval do Kanady. Sestavil jednoduchý písmenkový kód, pomocí kterého lze pochopit, jaké účinky má daná tradiční směs. Zpřístupnil tak rozsáhlou oblast fytoterapie i pro osoby neznalé všech čínských bylinek.
V moderní čínské medicíně, kterou v současnosti studuje až půl milionu studentů v samotné Číně, se chráněné drogy již dávno nevyskytují! Bohužel nelze to samé říci o pověrách v Evropě…
Podle údajů z roku 2014 se ročně pomocí TČM ošetří půl miliardy pacientů na třičtvrtě milionu lůžkách. V Číně je více jak tři tisíce nemocnic věnovaných čínské medicíně. V takovém množství a rozsahu je zřejmé, že většina užívaných rostlin je pěstovaných a nikoli divoce rostoucích.
Takový větší Motol – aneb proč je třeba studovat obojí
Je třeba si představit mnohem větší nemocniční komplexy, věnované čínské medicíně, než u nás té západní. Taková Motolská nemocnice by v Číně byla jen středně velkou, nebo spíše menší nemocnicí.
Platí nařízení, že každá taková instituce musí mít i oddělení protilehlého směru. To znamená, že v každé nemocnici západní medicíny musí být i jedno či více oddělení medicíny čínské. Vždy tam pracují i lékaři akupunkturisté nebo bylinkáři.
Naopak v nemocnicích věnovaných čistě čínské medicíně jsou vždy i oddělení západní medicíny, moderní laboratoře i zobrazovací vyšetřovací metody jako jsou rentgeny, cétéčka či magnetická rezonance a ultrazvuky.
Vzhledem k čilým obchodním vztahům se sousedy jako je Japonsko či Korea, je řada těchto přístrojů velmi kvalitních. Nakonec oba tyto jmenované státy i další jako je Malajsie či Singapur mají k čínské medicíně velmi kladný poměr a situace je tam obdobná.
Ať už totiž v těchto oblastech Asie studujete moderní západní medicínu nebo čínskou tradiční, vždy musíte složit i několik zkoušek z protilehlého oboru. To znamená, že i lékaři s diplomem západní medicíny vědí, kdy pacienta poslat na akupunkturu či čínskou fytoterapii nebo masáže. Naopak absolventi medicíny čínské zase dokáží poznat, kdy je třeba poslat pacienta k odborníkovi na západní medicínu. Je to totiž jen čínský pacient sám, který si vybírá, jak bude léčen, zda moderní či tradiční medicínou.
U nás jde zatím o vysněný stav. Jak dlouho o něj budeme usilovat, to nevíme.
Zdroj: Unie příznivců tradiční čínské medicíny (UPTČM)
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
