Náš mozek často instinktivně touží po cukru. Může to být kousek dortu v době stresu, tabulka čokolády, když se nudíte, nebo přeslazená káva, když potřebujete nakopnout. Neschopnost přestat s cukrem nemusí pramenit z nedostatku vůle, ale spíše z toho, že plně nechápete podstatu cukru a neznáte nejúčinnější způsoby, jak s ním přestat.
Chuť na sladké: Instinkt pro přežití a růst
„Cukr je pro naše tělo a mozek velmi důležitý. A myslím, že právě v tom spočívá velký podíl obtíží (při vysazení cukru),“ řekla listu The Epoch Times během rozhovoru Jessica Russová, klinická psycholožka z Filadelfie.
Cukr slouží jako primární zdroj energie pro každou buňku v našem těle a velká část jídla, které jíme, se rozkládá na různé cukry. „Mozek je energeticky nejnáročnější orgán, který využívá asi polovinu veškeré energie z cukru v těle,“ podotýká psycholožka a dodává: „Jsme biologicky přitahováni ke sladkým potravinám,“ protože jde o mechanismus přežití.
Jak vysvětluje Russová, v přírodě jsou potraviny sladké chuti obecně zdravé, zatímco nezdravé potraviny mohou chutnat hořce a zkažené nebo shnilé mohou chutnat nakysle. Proto, když ochutnáme něco sladkého, náš mozek signalizuje: „Ach, tohle je dobré!“
Kromě toho, že nám sladkost pomáhá identifikovat bezpečné potraviny, hraje také roli v přežití a růstu člověka. „Vidíme, že děti se rodí se schopností detekovat sladkou chuť a preferovat ji,“ říká Julie A. Mennellová, vědkyně z Monell Chemical Senses Center ve Filadelfii. Poznamenává, že sladkost je spojena s kvalitou mateřského mléka, což může kojence přitahovat k sání.
Existují důkazy, které naznačují, že preference sladkých jídel u dětí může souviset s jejich vyššími kalorickými potřebami během fáze růstu, která obvykle pokračuje od dětství až do konce puberty, řekla The Epoch Times Mennellová.
Vliv cukru na mozek
Když konzumujeme cukr, receptory na našem jazyku vysílají sladké signály do mozku, čímž se uvolňuje dopamin, který může navodit pocity radosti a štěstí. „Ochutnáváme mozkem,“ vysvětluje Mennellová. Díky sladkosti se cítíme dobře, protože tyto signály jsou vysílány do různých částí mozku, z nichž mnohé jsou spojeny s odměnami.
To znamená, že když se zapojíme do činností, které spouští uvolňování dopaminu, zažíváme radost, vytváříme si vzpomínky a těšíme se, až to uděláme znovu. „V mozku má [dopamin] velmi specifické účinky a je to nejdůležitější molekula v mozku, která se podílí na dosažení duševní pohody,“ objasňuje Kenneth Blum, renomovaný vědec s doktorátem z neurofarmakologie.
Dopamin může také působit protistresově, říká Blum, profesor na postgraduální škole biomedicínských věd Western University of Health Sciences a profesorem s částečným úvazkem na University of Vermont a Wright University.
„Když máte stres, dopamin se uvolňuje 100krát rychleji než normálně,“ uvádí vědec. Dokáže blokovat působení stresových hormonů, jako je adrenalin. Profesor Blum však zdůrazňuje důležitost udržení rovnováhy pro tuto zásadní molekulu, jinak by mozek mohl trpět vážnými negativními důsledky.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že nadměrná konzumace cukru může vést k následkům velmi podobným užívání drog. Nadměrná konzumace cukru může podle profesora Bluma vyvolat akutní uvolňování dopaminu. „Je to jako konzumace alkoholu nebo jiných návykových látek,“ říká.
Postupem času to může vést k chronickému poklesu hladiny dopaminu. V důsledku toho mohou jednotlivci vyhledávat větší množství cukru, aby zažili stejnou úroveň potěšení, což nakonec vede k návykovému stavu, kdy konzumují stále více a více.
Když zkonzumujete velké množství rafinovaného cukru, „váš mozek se rozsvítí jako hrací automat kvůli intenzivnímu uvolňování dopaminu,“ líčí James DiNicolantonio, kardiovaskulární vědec a doktor farmacie ze Saint Luke’s Mid America Heart Institute v Kansas City.
Když přijímáme rafinovaný cukr, receptory sladkosti dávají systému odměňování v mozku efektivnější signály než při konzumaci ovoce. Hladiny dopaminu uvolněné mozkem daleko přesahují to, co dokážeme zvládnout.
Studie publikovaná v roce 2023 v časopise Nature ukázala, že když se člověk napije vody nebo si vstříkne solný roztok, mozek zůstává relativně klidný. Při podání roztoku sacharózy nebo injekci kokainu se však aktivují četné oblasti mozkových neuronů (na obrázku jsou vysvíceny). Vícero oblastí mozku, které reagují na signály cukru, vykazují reakce také na signály kokainu.
„Náš výzkum ukazuje, jak podobně aditivní i neaditivní odměny jsou zpracovávány našimi mozky, a to jak na úrovni celého mozku, tak na buněčné úrovni,“ uvedla Anna Berounová, hlavní autorka studie a vedoucí Laboratoře neuroplasticity v BRAINCITY Nenckiho institutu experimentální biologie při Polské akademii věd ve Varšavě.
„Ceníme-li si cukru/jídla víc než jiných odměn, stává se návykovým,“ napsala Berounová.
Je cukr návykovější než drogy?
Cukr je neodolatelně svůdný nejen proto, že stimuluje mozek k produkci dopaminu, který přináší radost, ale také proto, že v mozku spouští produkci endogenních opioidů, což může vést k závislosti. Profesor Blum poznamenává, že mozek má glukózové receptory, a když jsou stimulovány cukrem, spouští řadu signálních drah, které nakonec vedou k produkci návykových látek. Tento mechanismus je v mozku neodmyslitelně přítomen, „takže když nadužíváte cukr, nastavíte obvody mozkových odměn negativním směrem, jako když používáte heroin“.
Jeden vědecký pokus ukázal, že myši krmené velkým množstvím cukru přerušovaně vykazovaly abstinenční příznaky, když jim byl injekčně aplikován lék, který blokuje opioidy. Tyto příznaky zahrnovaly cvakání zubů, třes předních tlapek a třes hlavou.
Účinek cukru na mozek je nejenom podobný účinku narkotik, ale za určitých okolností je dokonce ještě lákavější. V průběhu let provedli francouzští vědci sérií pokusů na zvířatech, jejichž výsledky ukázaly, že když dostali hlodavci na výběr mezi kokainem a sacharózou, hlodavci důsledně preferovali sacharózu před kokainem. Tato preference platila i pro myši, které byly před experimentem závislé na kokainu.
„Když nadměrně konzumujeme cukr, dochází k uvolňování dopaminu a endogenních opioidů, které vás „nakopnou“, ale pak dojde k „propadu“. Pokud to děláme po delší dobu, může to vést k závislosti na cukru, zejména u těch, kteří jsou zranitelní,“ shrnuje DiNicolantonio návykový mechanismus cukru.
Při nedostatku dopaminu a endogenních opioidů se člověk může cítit smutný, zmatený, pomalý a neschopný se soustředit, což vše může dále podněcovat touhu konzumovat více cukru. Adiktivní potenciál cukru prokázaly také četné studie na lidech.
Například prospektivní observační studie publikovaná v roce 2021 v Addiction Biology odhalila, že značná část (40 %) alkoholiků zaznamenala zvýšenou touhu po cukru během detoxikace v nemocnici. Studie publikovaná v časopise Addiction navíc ukázala, že děti s rodinnou anamnézou alkoholismu a deprese pravděpodobně dávají přednost intenzivní sladkosti. V průměru se tyto děti rozhodly pro vodu s koncentrací sacharózy 24 procent, což odpovídá asi 14 čajovým lžičkám cukru ve sklenici vody, což je více než dvojnásobek koncentrace cukru v běžné limonádě. Naproti tomu děti bez takové rodinné historie preferovaly vodu s koncentrací sacharózy 18 procent.
Poznejte své cukry: klíč k překonání závislosti
Cukr a mozek sdílejí vrozené silné spojení. Moderní strava je bohužel plná vysoce rafinovaných cukrů, které vyvolávají silnou přitažlivost, jako droga. Ve skutečnosti se sladkosti, jaké konzumujeme dnes, výrazně liší od toho, co měli kdysi k dispozici naši předkové.
Russová vysvětluje, že naše těla odolávají určitým cukrům, zatímco jsou vnímavější k jiným. „Mozek říká: ‚Potřebujeme cukr; musíme mít cukr, nemůžeme bez něj přežít.‘ Na druhou stranu organismus nesouhlasí a říká: ‚Nemáme rádi všechny druhy cukru.‘“
Staré čínské přísloví praví: „Pokud znáš nepřítele a znáš sám sebe, nemusíš se obávat výsledku sta bitev.“ Abychom přestali s cukrem, musíme nejprve cukr pochopit. Pravdou však je, že některé cukry a sladké látky jsou přirozené a tělu dokonce prospěšné.
Z původního článku americké redakce The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
