Českých myslivců ubývá, lesní zvěř je přemnožená a škody na majetku vlastníků lesních a zemědělských pozemků stoupají. Vlastníci žádají právo lovu na svém území, myslivci jsou razantně proti. Ministerstvo zemědělství přichází s novelou zastaralého zákona, která by měla tyto spory vyřešit. Podaří se jí to?
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) a ředitel Sekce lesního hospodářství Patrik Mlynář představili ve středu 1. listopadu hlavní body z návrhu novely zákona o myslivosti. Cílem úpravy má být zejména vyřešení škod způsobených divokou zvěří, na které poukazují vlastníci lesů a farmáři.
Novela chce zavést:
- snížení minimální výměry honiteb na 250 hektarů
- umožnění lovu vlastníkům pozemků
- plánování lovu podle míry škod
- zvýšení pokuty za opakované nesplnění plánu lovu z 200 000 Kč na 500 000 Kč
- digitalizace mysliveckého hospodaření a kontroly lovu
- prodloužení lhůty pro uplatnění škody z 20 na 60 dnů
- vyřazení ohrožených živočichů ze seznamu lovné zvěře
Vlastníci půdy, zemědělci, lesníci a ochránci přírody vydali společné prohlášení, v němž návrh novely oceňují jako přijatelný kompromis, zatímco Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) navrhované změny odmítá.
Kdo dřív střelí, nebo ochrana majetku?
Podle společného vyjádření vydaného ČMMJ ve spolupráci se Sdružením vlastníků obecních lesů by zredukování minimální výměry honiteb vedlo „k rozpadu mnoha současných honiteb“ a větší administrativní zátěži na straně státu. Zavedení menších honiteb také podle předsedy jednoty Jiřího Janoty „nerespektuje biologické potřeby spárkaté zvěře“.
Tím, že některé honitby zaniknou, dojde i „k úbytku myslivců, kteří na daných územích vykonávají právo myslivosti,“ tvrdí Janota. Předseda ČMMJ napsal deníku Epoch Times, že snižování výměr „naruší myslivecké hospodaření“ a oproti avizovanému účelu povede paradoxně „ke zvýšení stavu zvěře (každý, kdo má honitbu, bude chtít lovit a mít k tomu v honitbě odpovídající stavy zvěře)“.
Již dříve napsal, že vlastníkům jde jen o to, získat soukromou honitbu, kde mohou nerušeně střílet. „Obávám se, že vůbec nejde o škody, a už vůbec ne o zájmy zvěře. Jde pouze o snahu snadněji získat soukromé honitby a v nich si bez ohledu na potřeby zvěře užívat možnost nerušeného lovu,“ uvedl ve stejném textu Janota.
S tím zásadně nesouhlasí Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství České republiky (ASZ ČR). „Nám jde jenom o to, abychom mohli líp uplatňovat naše vlastnická práva, abychom dosáhli snížení počtu zvěře,“ prohlásil pro Epoch Times Šebek.
Podotýká také, že vlastník podle návrhu novely nebude mít povoleno lovit trofejní kusy a že míra odlovu bude stanovena podle míry škod na majetku, o čemž bude rozhodovat orgán státní správy myslivosti.
Stejný názor razí i Richard Podstatzký-Thonsern, předseda komory soukromých lesů Sdružení vlastníků soukromých, obecních a církevních lesů v ČR. „O nic víc nejde, než o to, abychom preventivně předcházeli škodám od zvěře na lesních a zemědělských pozemcích. Nechceme zvěř vystřílet, jen chceme narovnat její stavy vůči ekosystému.“
„My se snažíme, aby i tento malý vlastník, který má 30 hektarů a pěstuje třeba kukuřici, aby mohl dostat šanci a postavit si tam posed a hlídat si tu kukuřici, aby mu tam ta černá [zvěř] nevběhla.“
Stavy lesní zvěře jsou v Česku dlouhodobě přemnožené a zvířata způsobují lesníkům a zemědělcům každý rok miliardové škody. Zejména patrné je to při výsadbách stromů, kde zvěř způsobuje škody na přirozeném zmlazení.
„To jsou mladé stromky rostoucí přirozeným způsobem z upadlých semen. Takovéto semenáčky jsou daleko odolnější než umělá výsadba,“ vysvětluje Podstatzký-Thonsern a dodává, že zvěř jim z těchto mladých semenáčků dělá bonsaje. „Takže my neustále musíme uměle vysazovat lesy, brát na to dotace, dělat oplocenky, zatěžovat státní rozpočet jenom kvůli tomu, že zvěř je neúměrně přemnožená.“
Neudržitelná podoba myslivosti
Podle Šebka není současná podoba myslivosti udržitelná do budoucnosti a je potřeba provést „širší a hlubší změny“. „Lidová myslivost, tak jak přežívá, nemůže mít budoucnost bez jasného propojení s vlastnictvím lesa, s vlastnictvím zemědělské půdy na honitbách,“ domnívá se farmář.
Počet myslivců u nás každým rokem klesá s tím, jak odcházejí starší členové mysliveckých sdružení, přičemž mladé lidi myslivost už tolik netáhne. ČMMJ letos eviduje přes 52 tisíc členů, byť zdaleka ne každý z nich i loví. „My si myslíme, že řešením je včas umožnit dalšímu spektru lidí, kteří mohou a umějí lovit, aby do tohoto systému vstoupili a to buď povolenkou, nebo odlovy,“ říká Šebek.
„Nebude to žádná revoluce, která bude znamenat konec myslivosti, je to prostě logický vývoj,“ komentuje návrh změny zákona a dodává: „Nelze pokračovat ve stávajícím modelu. On negeneruje nové myslivce.“
Podotýká, že ne všechny změny jsou pro myslivce k horšímu. Například možnost vlastníka získat povolenku k lovu, pokud hospodaří na více než 30 hektarech, je kompenzována tím, že taková osoba automaticky ztrácí nárok na náhradu způsobených škod. „Pokud to tam nezvládají, tak ho nechají lovit na jeho pozemcích a on si žádné škody nárokovat nemůže,“ líčí Šebek.
Nájemní smlouvy nefungují
Nelibost vlastníků pozemků s faktem, že si sami nemohou udržovat stav zvěře na uzdě pramení z toho, co označují za „nefunkční“ systém nájemních smluv. Hranice každé honitby jsou pevně určené a zpravidla ji tvoří pozemky několika subjektů. Těmi největšími jsou státní Lesy ČR nebo jednotlivé obce.
Všechny subjekty v rámci honitby tvoří tzv. honební společenství, se kterým uzavírá příslušné myslivecké sdružení nájemní smlouvu, na základě níž v honitbě vykonává svou mysliveckou činnost.
ČMMJ argumentuje tím, že i současná úprava zákona o myslivosti umožňuje vlastníkům honitbu pronajmout za „svých vlastních podmínek jako v případě pronájmu čehokoli jiného. Mohou si stanovit cenu, pravidla mysliveckého hospodaření a náhrady škod, nebo smlouvu v případě nespokojenosti vypovědět. Zákon dává oběma stranám velkou smluvní volnost,“ napsal Janota s tím, že nové úpravy zákona není třeba. Realita je však, zdá se, jiná.
Problém je v tom, že smlouvu s myslivci neuzavírají jednotliví vlastníci, nýbrž honební společenství a tam se rozhoduje podle podílu na výměře honitby. Dohodne-li se na něčem myslivecké sdružení s největším vlastníkem, kupříkladu obcí, nemusí už brát ohled na názory jiných, menších vlastníků.
„Uplatnění svých práv v rámci honebního společenství je možné pouze tehdy, jestli má vlastník nebo koalice vlastníků víc než 50 procent hlasovacích práv,“ vysvětluje Podstatzký-Thonsern a doplňuje: „Pokud má honitba 1 200 hektarů a vy vlastníte 200 hektarů a nikdo se k vám nepřidá, tak máte minoritu v hlasování, nerozhodujete a nic s tím neuděláte.“
A právě tady vzájemná spolupráce a ochota vycházet si vstříc může pokulhávat. „Myslivci často podřizují své rozhodování tomu, že například nemají čas nebo jsou zrovna drahé náboje, prostě nemají žádnou vlastnickou motivaci. Kdežto vlastník potřebuje lovit v určitý okamžik v určitém množství, aby mu škody nevznikaly,“ říká Šebek.
Vlastníci tlačí na zmenšení výměry honiteb, aby měli lepší manévrovací prostor pro případ, že chybí vzájemná podpora. „V případě, že se s nimi [myslivci] nedohodnou, mají větší šanci dohodnout se s jinými vlastníky a založit si vlastní honitbu“, kde si budou hospodařit podle vlastních potřeb, podotýká předseda soukromých zemědělců.
„V našem zájmu je hospodařit komplexně, jak lesnicky, tak myslivecky. Proto jsme chtěli snížit výměru na 250 hektarů, aby více, i menších vlastníků se mohlo zapojit do mysliveckého hospodaření,“ komentuje Podstatzký-Thonsern. Podle něj dosavadní způsob rozdělení honiteb neodpovídá tomu, aby ochránil soukromé, obecní či církevní lesy.
Šebek podotýká, že možnost založení vlastní honitby může sloužit i jako jakási forma pozitivního tlaku na nespolupracující myslivecká sdružení, aby nenechávali stranou požadavky a nároky vlastníků pozemků.
Proč je zvěř přemnožená?
Nejpatrnější je přemnožení u černé zvěře (prase divoké), která má nadstavy v rámci celého území ČR, ale i lokální přemnožení daňka, jelena siky nebo srnek způsobují potíže. Důvodů, proč je v české přírodě nyní tolik zvěře, zejména té spárkaté, je víc.
Tím primárním je to, že jim poskytujeme dostatek stravy. „Systém zemědělského hospodaření v krajině, které je převážně založeno na velkoplošném obhospodařování převážně technických plodin, vytvořilo ideální podmínky pro spárkatou zvěř. Týká se to jak potravní nabídky, tak i klidových ploch v obrovských lánech osetých převážně energetickými plodinami,“ uvedl Janota pro SeznamZpravy.
Je tu však i jedna akutní příčina. Potřeba snížit stavy vygradovala v posledních letech kvůli obrovské obnově holin, které vznikly po kůrovcové kalamitě. „To jsme tu za 20 let neměli tolik holin. Teď se tu vysazuje a vysazuje a zvěř nám to žere a žere. To je potom beznadějné,“ stěžuje si Podstatzký-Thonsern.
Čisté svědomí ovšem nemají ani myslivci. Jako náruživí lovci chtějí mít v revíru co největší výběr a co nejvyšší stavy na hony. „Dám příklad, když je na podzim naháňka mysliveckého spolku, hospodář stoupne před nastoupené myslivce a řekne: ,Tak chlapi, budeme střílet selata a loňčáky a bachyně a kaňoury necháte, protože chceme přeci lovit i příští rok. A takhle to probíhá z 90 procent všude,“ tvrdí lesák Podstatzký-Thonsern.
Jeho slova ostatně potvrzuje i samotná ČMMJ. Ve statistickém přehledu z roku 2022 uvádí, že některé druhy zvěře nejsou regulovány, jak by měly, kvůli lepšímu loveckému zážitku.
„Atraktivita daňčí zvěře z hlediska lovu trofejové zvěře i z hlediska zvěřiny je častým důvodem k „tichému“ hospodaření s touto zvěří, ač pro ni nejsou v dané honitbě stanoveny normované stavy. Kumulativní impakt zvěře na ekosystémy dané honitby (včetně druhů, pro které jsou stanoveny minimální a normované stavy) je pak velmi často ignorován s ohledem na výše uvedené „přínosy“ zkvalitňující lovecké vyžití,” píše se v přehledu.
Projde novela?
Navrhovaná novela zákona o myslivosti není jedinou, která měla ambice změnit znění legislativy. Naposledy projednávání změny zákona skončilo ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně v minulém volebním období.
Ministr Výborný o aktualizaci zákona dále jedná s nevládními organizacemi a se zástupci vedení koaličních stran. Na vládu a do Sněmovny by se měl zákon dostat příští rok. ČMMJ již avizovala, že bude za své zájmy intenzivně lobovat mezi poslanci i senátory a trvat zejména na zachování výměry honiteb. Je celkem pravděpodobné, že text, který již nyní zdánlivě přináší rozumné mantinely obou táborům, ještě projde dalšími úpravami na základě připomínek zákonodárců.
Pokud bude návrh schválen, zákon by měl podle Výborného částečně začít platit od roku 2025. Zda se bude moci aplikovat v plné šíři, však není jisté, protože nájemní smlouvy s mysliveckými sdruženími, které se uzavírají vždy na 10 let, byly podepsány vloni, čili „změny se projeví až za mnoho let“, podotýká Šebek.
Související:
