S praktikujícím lékárníkem, doktorem farmacie Milošem Potužákem z Lékárny Bakov, jsme si povídali o léčivých schopnostech rostlin, jejich vztahu k syntetickým lékům nebo o silných i slabých stránkách obou skupin. Doktor Potužák přispívá články o léčivých rostlinách do Časopisu českých lékárníků a vyučuje o nich v rámci předmětu farmakognosie na vyšší odborné škole MILLS v Čelákovicích.
Jak dlouho se zajímáte o léčebné účinky bylin?
Hned první otázku bych rád rozšířil. Místo bylin je lepší hovořit o rostlinách, počínaje jednoduchými řasami, přes byliny až po mohutné stromy. Od malička jsem se zajímal o přírodu. K venkovu patřila znalost živočichů, léčivých i jedovatých rostlin jaksi samozřejmě. Postupně jsme se s nimi seznamovali takříkajíc v terénu, protože byly součástí našeho životního prostředí.
V minulosti byly všechny léky z přírody, většina z rostlin. Proč se na ně s rozvojem moderní farmacie zanevřelo? Je jejich účinnost slabší než u chemických léků?
Až do počátku 19. století pocházela většina léčiv z přírody. Pak se postupně podařilo chemikům izolovat řadu účinných látek, především z jedovatých rostlin, a lékaři začali zkoumat jejich účinky na lidské tělo. Na počátku většiny významných skupin léčiv stály tedy rostlinné látky.
Chemici pak hledali cesty, jak úpravou molekuly zlepšit jejich účinnost nebo omezit vedlejší účinky. Lékaři díky moderním přístrojům zjišťovali, jak vlastně v těle ty látky působí. Objevila se antibiotika a zdálo se, že poručíme přírodě. Relativně netoxické rostliny s poměrně nízkými obsahy účinných látek začaly být považovány za „babské bejlí“. Jenže pak se stále častěji objevovaly vedlejší účinky syntetických léčiv, a proto dnes můžeme sledovat opatrný návrat k přírodě.
Ale ani ten není bez výhrad, protože kromě zřetelně jedovatých rostlin se objevují vedlejší účinky i u těch, které jsou užívány v lidové medicíně po staletí a dosud byly považovány za bezpečné. Klasickým problémem mohou být pylové alergie. Souvisí do jisté míry s životním prostředím, ale zdá se, že mladé generace jsou citlivější na stres a alergie, jako přehnaná odpověď imunitního systému na pylové bílkoviny, může být stresem významně zesilována.
Myslím si, že lze ale zvolit zlatou střední cestu a využívat k léčbě kombinace přírodních i chemických léčiv, s cílem co nejlepšího výsledku a co nejmenší zátěže pro pacienta.
V jaké podobě se v dnešní farmacii bylinné přípravky používají? V jaké formě je nejvhodnější je přijímat?
Každá léková forma má své opodstatnění. Nejjednodušší je sníst čerstvě utrženou část rostliny. Pokud ji chceme uchovat, použijeme sušení. Sušením může ale dojít ke změnám v množství i struktuře obsahových látek. Dobře funguje i macerace v lihu za vzniku tinktury. Velice populární pro zevní použití jsou domácí masti v sádle nebo vazelíně.
Existuje rostlinný lék na každou chorobu? Má každá rostlina léčebné využití?
Každá rostlina vytváří jedinečnou kombinaci látek, přičemž některé „vyčnívají“ trochu více. A porucha zdraví, které říkáme nemoc, může mít mnoho příčin současně. Proto si myslím, že každá rostlina může najít své léčebné uplatnění. Jedinou výjimkou je bohužel lidská blbost, která se šíří, jak napsal pan Renčín, „rychlostí světla“.
Dejte tomu, že člověka bolí hlava a chce se bolesti hned zbavit. Dá si prášek na bolest, například Ibalgin nebo Paralen. Existuje přírodní alternativa těchto léků, která by zabrala stejně rychle?
Pokud je to jen občas a zabere chemie, proč ne. Ale bolest je signál, že něco není v pořádku. Bolí-li hlava častěji, je čas zapřemýšlet, kdy se to děje, a navštívit lékaře. Se zalepenou kontrolkou stavu benzinu v nádrži se také dlouho nedá jezdit. Silně působící izolované přírodní látky proti bolesti sice existují, ale jsou vázány na recept, protože vyvolávají návyk, např. morfin.
Jsou vyhrazeny pro léčbu těžkých, jinak nezvladatelných bolestí, třeba po operacích. Působí přímo v mozku, v místech, na něž normálně působí naše přirozené endorfiny. Je zajímavé, že endorfiny nám pomáhají zvládat velké fyzické zátěže. Ujedeme 100 kilometrů na kole, ale nohy nás bolí až druhý den. Endorfiny nám pomohly zablokovat vnímání bolesti při jízdě a zátěž zvládnout.
Ibalgin ale tlumí bolest trochu jinak, omezením vzniku prostaglandinů. Naši předkové používali odvar z vrbové kůry nebo z tužebníkové nati, které obsahují deriváty kyseliny salicylové a ty opět tlumí syntézu prostaglandinů. Účinek čajů byl díky nižší koncentraci účinných látek sice slabší, než v případě Aspirinu, ale naše babičky kombinovaly čaj s mokrým studeným ručníkem na čelo. A výsledek se dostavil.
Pravdou je, že odolnost našich předků vůči bolesti byla rozhodně vyšší, nežli naše. Rčení „Pofoukej si to a ono to přejde“ mělo velmi dobré léčebné účinky. A pro pořádek, při výzkumu tužebníku byla nasyntetizována kyselina acetylosalicylová, známý Aspirin nebo Acylpyrin. No a Ibalgin je vlastně také jejich příbuzný.
V sousedním Německu existuje řada farmaceutických firem, které se specializují na výrobu přípravků z léčivých rostlin. Jak jsme na tom v Česku v porovnání s ostatními zeměmi, co se týče využití léčivého potenciálu rostlin?
Myslím si, že dobře. Máme tradiční i nově vznikající výrobce, lékaři i laická veřejnost běžně využívá léty vyzkoušené rostliny a čajové směsi. O léčivých rostlinách se píše v tisku, znalosti zájemců jsou na velmi dobré úrovni. Dováží se k nám i rostliny tradičních medicín, ať už z Číny nebo Indie či Jižní Ameriky.
Aby mohly být zdravotní tvrzení přípravku schváleny a registrovány pro danou zdravotní komplikaci, je třeba provést studie, aby se prověřila jejich účinnost. Přibývá s rostoucí oblíbeností bylinných léků také počet studií nebo je o ně malý zájem, protože přírodní látky nelze patentovat?
Většina rostlinných přípravků, ať již jednodruhových, tak čajových směsí, je dnes u nás schvalována převážně jako potravní doplněk, nikoliv lék. Se studiemi to není jednoduché. U Paralenu řešíte chování jedné látky a u rostliny třeba deseti, které se mohou na účinku významně podílet a jejich poměr může navíc kolísat v závislosti na místě růstu a výživě rostliny.
Přesto celosvětově probíhá základní výzkum obsahových látek velkého množství rostlin, které jsou lidově využívány, jsou potvrzovány jejich účinky, ale i odhalovány látky s toxickým působením. Ale paradoxně můžete zkoumat rostlinu z Amazonie, abyste zjistili, že to samé obsahuje muškát, co máte za oknem. A v tom je to kouzlo poznání.
Když chce rodič léčit své dítě anebo i sebe bylinkami, kde se může fundovaně poradit? Jsou toho schopní dnešní lékárníci?
Lékárníci i farmaceutičtí asistenti mají pro fytoterapii nejvyšší dostupné vzdělání. Pouze na farmaceutických fakultách je přednášen předmět farmakognosie, který se zabývá léčivy přírodního původu a je zakončen státní závěrečnou zkouškou. Farmaceutičtí asistenti mají farmakognosii zařazenu mezi profilové předměty, opět, zakončené zkouškou.
