Na aukci zbraní a zbroje v Christie’s se prodávala proslulá sbírka řecké a římské zbroje Muzea klasického umění v Mougins.
V aukční síni Christie’s v New Yorku se 30. ledna uskutečnila mimořádná aukce: „Zbraně a zbroj z Muzea klasického umění v Mougins, část I.“ Tato dražba o 36 položkách, která byla k vidění od 26. do 29. ledna, pochází z největší soukromé sbírky starověkých řeckých a římských zbraní a zbrojí. Uznávané muzeum Mougins Museum of Classical Art (MACM) představilo tyto exponáty spolu s antickými předměty, které byly porovnávány se současným uměním inspirovaným klasickým světem – vše ve vlastnictví britského bývalého obchodníka s komoditami a sběratele umění Christiana Levetta.
V roce 2011 Levett otevřel MACM v jižní Francii, kde sbírku umístil do bývalého mlýna, který zrekonstruoval. Levett, který se od dětství vášnivě zajímá o vojenskou historii, shromáždil neuvěřitelnou sbírku pancířů, náprsních plátů, přileb a mečů ze starověkého středomořského světa a vystavil je v celém horním patře MACM. Mnohé z těchto předmětů mají svůj původ u německého průmyslníka Axela Guttmanna, který je považován za největšího sběratele této kategorie ve 20. století. Levett uzavřel MACM v roce 2023 poté, co se jeho sběratelské zájmy změnily. Tato skutečnost byla podnětem pro konání aukce. Tedy přesněji řečeno pro jednu z celkem šesti, kde se budou kolekce prodávat.
Mezi hlavní body výprodeje 30. ledna patřila rozsáhlá škála přileb. Čtyřmi význačnými exponáty byly řecká bronzová korintská přilba, římská plechová mosazná přilba typu Weisenau, římská železná a pocínovaná bronzová jezdecká přilba a Guttmannova myší přilba. Tyto položky odhalily příběhy o svých předchozích majitelích, o vojenské síle starověkých civilizací i o vynikajícím řemeslném zpracování a technických znalostech jejich tvůrců.
Řecká bronzová korintská přilba
Korintské přilby původně zakrývaly obličej bojovníka, aby mu poskytly co největší ochranu. Tato ochrana však omezovala zrak, sluch a dýchání nositele. Postupem času se konstrukce korintské přilby vyvíjela tak, že zahrnovala větší otvory pro oči a menší, kulatější chránič nosu.
Klasická korintská přilba má větší klenutou hlavu, podlouhlé mandlovité oči a elegantně zakřivené lícnice. Hannah Fox Solomonová, vedoucí oddělení antického umění a starožitností v Christie’s, říká: „Z estetického hlediska je to krásná forma, která má lyrický charakter.“
Hodnota řecké bronzové korintské přilby z pozdně archaického až raně klasického období, asi 525-475 př. n. l., se odhaduje na 300 000-500 000 dolarů. Jedná se o výjimečný exemplář typu Hermiona; kategorie je pojmenována podle starověkého řeckého města na peloponéském poloostrově Argolida.
Je považována za ideální verzi korintské přilby a ve výtvarném umění byla často zobrazována na antických sochách, mincích a vázách.
Součástí estetického půvabu tohoto konkrétního předmětu je jeho patina. Kvalita zvětrávání antického bronzu závisí na minerálnosti půdy a klimatu, v němž byl před vykopáním pohřben.
Solomon prozrazuje, že „různé patiny vyhovují různému vkusu: někteří lidé mají opravdu rádi ten okoralý, kyprý povrch s texturou, zatímco jiní dávají přednost hladšímu matnému povrchu. Barvy se pohybují od malachitu přes azurit až po bordó a odstíny hnědé“.
Římská mosazná přilba
Ve výtvarném umění je zastoupena i další položka v aukci Christies, římská plechová mosazná přilba typu Weisenau, flaviovské až traiánské období. Příklady jsou k vidění na slavném Trajánově triumfálním sloupu v Římě. Typ Weisenau byl oblíbený v prvních dvou stoletích našeho letopočtu a jeho označení vychází z umístění konkrétního exempláře. Přilba z Christie’s z období kolem let 69-117 n. l. byla dříve součástí Guttmannovy sbírky a její hodnota se odhaduje na 250 000-350 000 dolarů. Její zlatý lesk prozrazuje, že byla vyrobena z orichalku, což je druh římské mosazi, který byl ve starověku velmi ceněn pro svou podobnost se zlatem.
Tuto přilbu lze dále zařadit mezi vzácné příklady “císařského galského” typu I, a to díky repoussé (reliéfu vytlačenému z rubové strany) obočí a otvorům pro upevnění, které mohly sloužit k uchycení opeření. Široký, rozšiřující se nákrčník přilby má další okřídlenou výzdobu spolu s odklopnou rukojetí a latinskými nápisy. Děrované nápisy připomínají jména různých majitelů, kteří byli legionáři, a jejich velících důstojníků, tzv. centurionů. To obohacuje význam již tak výjimečné přilby tím, že se z ní stává historický dokument.
Jezdecká přilba
Jedním z nejpůsobivějších majestátních kusů v prodeji byla římská železná a cínovaná bronzová jezdecká přilba. Pochází z antonínského období, asi z let 125-175 n. l., a její odhadovaná hodnota činí 300-500 000 dolarů, a je tak pravděpodobně jedním z nejkompletnějších příkladů svého zařazení. Je považována za přechodný typ mezi typem Weiler/Koblenz-Bubenheim a typem Guisborough/Theilenhofen. Jeho bohatá výzdoba by mohla vést k domněnce, že by byl nošen výhradně pro přehlídku na vojenské přehlídce. Badatelé se však domnívají, že tato přilba, která se dříve rovněž nacházela v Guttmannově sbírce, mohla být použita v boji.
Základním materiálem přilby je železo. Tento kovový základ je laminován reliéfním pocínovaným bronzem. Výrazným prvkem jsou její lícnice. Výzdoba střední části připomíná jezdecký štít, zatímco rohy jsou zdobeny mušlemi hřebenatek. Nejvíce upoutá horní část s naturalisticky tvarovanýma lidskýma ušima; důvod této nápadné zvláštnosti není znám. Pásy vavřínu obklopují korunu přilby a táhnou se přes ni.
V katalogu Christie’s se uvádí: „V měsíčkovitých prostorech vytvořených po obou stranách vavřínovými pásy je orlí křídlo nad obdélníkem vyplněným kosočtvercem. Vzadu na vyvýšené podkladové linii stojí orel s roztaženými křídly.“ Orel byl oblíbeným římským vojenským symbolem, mimo jiné proto, že se jednalo o ptáka, který představoval boha Jupitera, a proto se věřilo, že svému nositeli poskytuje božskou ochranu.
Myší přilba
Vrcholem prodeje, jedním z největších dochovaných příkladů přilby z klasického období, byla Guttmannova myší přilba. Její přezdívka je odvozena od jejího předchozího majitele Axela Guttmanna a neobvyklé výzdoby dvou myší na zadní straně přilby. Stejně jako předchozí přilba pochází z antonínského období, přibližně z let 125-175 n. l., ale její hodnota se odhaduje na 1 000 000-1 500 000 dolarů. Skládá se ze železa, mosazi a mědi a je typu Weisenau/Niedermörmter. Toto seskupení vychází z dřívějšího keltského/etruského typu přilby, který lze vysledovat až do 4. století př. n. l. K vzácnosti a významu této přilby přispívá i to, že s ní byla nalezena železná „dolabra“, která je součástí prodeje této položky. Tento předmět je krumpáč, který běžně nosila římská pěchota.
Tato přilba byla v letech 2018-2022 zapůjčena do Metropolitního muzea umění. Její kopule je vyrobena ze železa, pevnějšího a odolnějšího materiálu, který nakonec nahradil bronz, protože poskytoval lepší ochranu. Na zadní straně nákrčníku je „tabula ansata“, ozdobná obdélníková tabulka s nápisem, která má rukojeť s koncovkami ve tvaru žaludů. Tabulka obsahuje jméno majitele přilby: Julius Mansuetus, který byl pravděpodobně důstojníkem.
Christie’s popisuje nejpoutavější rys přilby: „Ve dvou trojúhelníkových zónách v zadní části kopule je malá myš a segmentovaný kruhový motiv, snad bochník chleba, vše s proužkovanými a vroubkovanými detaily.“ Zatímco jedna z interpretací kruhových objektů vedle myší by je mohla identifikovat jako ořechy, vědci se domnívají, že se spíše podobají římskému typu chleba známému jako panis quadratus, který je viditelný na vykopávkách v místech, jako jsou Pompeje. Zobrazení myší se v římském umění objevují často. Přesná symbolika těchto motivů přileb však zůstává záhadou. Potenciálně znamenají zbožný význam, ale mohou označovat i negativní vlastnosti.
Ve starověkém světě byly přilby často prostředkem k vyjádření postavení. Objevují se ve výtvarném umění a literatuře té doby. Novinářka Supriya Nair poukazuje na to, jak klíčovou roli hraje brnění, zejména přilby, v příběhu Iliady a jak se v posledních několika desetiletích na obálce knihy nejčastěji používá obrázek prázdné bronzové přilby. Přilby v knize Zbraně a zbroje z Muzea klasického umění v Mougins, část I jsou svým uměleckým zpracováním povýšeny na sochy. Jak poznamenává Levett, „sbírka dává slovům válečné umění zcela nový význam“.
Chtěli byste vidět i jiné druhy článků o umění a kultuře? Napište nám své nápady na články nebo zpětnou vazbu na namety@epochtimes.cz
–ete–
