Snímek polského režiséra Szymona Gonera vypráví o svůdné písni, která učí člověka pohrdat běžným životem „ovcí“ a ukazuje cestu k úspěchu, penězům a slávě. Cesta ale, jak se zdá, vede skrz tunel procházející peklem povrchnosti a přetvářky, přičemž světlo na jeho konci není vysněný ráj, ale objektiv kamery, do které influenceři zachycují nekonečné série videí a fotografií ze svého života.
Proč sis mě vybrala?… Algoritmy nás měly rády… Algoritmy?!
Na premiéře ve Slovanském domě jsem si po několika minutách filmu sbalil batoh, že odejdu z kina, protože mi film nestojí za to, abych o něm vůbec psal recenzi. Nakonec jsem nevysvětlitelnou silou vydržel až do konce…
Film mluví vizuální řečí povrchnosti, sexuální přitažlivosti a vztahů, které nemají důstojnost ani opravdovost. Na to se nedívá snadno. Tu a tam ve filmu začaly záměrně probleskovat záběry influencerů, kteří v soukromém životě povrchností ve skutečnosti trpí. Chybí jim pozitivní lidské vazby a vztahy. Ukazuje se, že někteří z nich si natáčením videí pokoušejí řešit vlastní životní problémy.
Hlavním motem je zvyšovat dosah, počet lajků a počet sledujících.
Matematika je jednoduchá. Čím více sledujících, tím více se nabízí placených spoluprací s módními řetězci, kosmetickými firmami nebo výrobci doplňků stravy. To je cesta hlavní postavy Violy, která do světa influencerů vtahuje dosud naivní Sophii.
Postavu Sophie používají filmoví tvůrci jako postavu, skrze kterou (jejíma očima) diváci vstupují do světa influencerů a postupně pronikají pozlátkem až na kost surové reality.
Pokud znáte film Ďábel nosí Pradu, který upozorňuje na povrchnost světa módy, potom v porovnání s ním jsou Influencerky světem mnohem pokleslejším, povrchnějším a nebezpečnějším.
Luxusní dovolená v přímořských letoviscích, na kterou bere Viola nezkušenou Sophii, je v podstatě kulisou pro práci na živení algoritmů sociálních sítí, aby dosah i lajky stále rostly.
Zadek a prsa zvyšují dosah!
„Pod vrstvou filtrů se začíná odkrývat realita bez příkras a vidina dokonalého světa, do kterého chtěla Sophie tak moc patřit, se rozplývá,“ trefně popisují filmový tvůrci „spirálu“, po které se snímek stáčí do pekla.
Ukazuje se, že pod povrchem provozuje influencerka Viola placený kanál pro „speciální“ fanoušky. Ten už připomíná erotické taneční kluby. Nezkušená Sophie je vtahována do světa intrik, zkusí drogy a propadá radosti z rostoucího množství followerů.
Hlavním postavám propůjčili hlasy skuteční influenceři působící na instagramu. Podle průzkumů průměrný teenager stráví na sociálních sítích pět hodin denně. „Polovina z nich přitom zoufale touží stát se influencery. V USA dokonce 86 %. Účty na sociální sítích si přitom často zakládají děti, kterým ještě nebylo třináct, a uvádějí přitom falešná data narození,“ uvádějí filmoví tvůrci.
Závěrem
Snímek bych dal až od osmnácti let. Ve filmu se totiž objevují sexuální scény a divoké večírky naznačující vůli k sexu na jednu noc s neznámými lidmi „ve třech“ či ke šňupání (drog). Vidíme i lesbickou scénu, a dokonce téměř znásilnění.
Morální memento snímku je poměrně silné, ale zaměřuje se pouze na odhalení nebezpečného a trýznivého světa pod povrchem lajků. Filmaři nevyvažují snímek vztahy, které jsou v pořádku, aby divákům nabídli pozitivní protiklad tomu, co kritizují. Hlavní postava zřejmě z takového světa přichází, hledá štěstí mezi influencery a nakonec se do normálního světa zase vrací.
Upřímně řečeno, nevím jak snímek ohodnotit. Originální hudba a dobré herecké výkony. Odvážná filmová sonda, která hovoří jazykem světa, který kritizuje. Pro celkové vyznění mi ve snímku chybí protiváha – věrnost, opravdovost, rodina. Svět, který zobrazují, a jeho pokleslost možná ani nejsou hodny zfilmování. Někdo možná namítne, že to je „dnešní realita“.
Hodnocení: 50 %
