Komentář
Podle japonských obranných sil vnikl čínský vojenský letoun poprvé do japonského vzdušného prostoru. Průzkumné letadlo Y-9 Lidové osvobozenecké armády (PLA) narušilo 26. srpna japonský vzdušný prostor nad ostrovy Danjo na zhruba dvě minuty. Japonsko na incident reagovalo plány na nákup satelitního obranného systému v hodnotě dvou miliard dolarů.
Tento vpád slouží Pekingu hned na několika úrovních.
Ačkoliv se dvě minuty mohou zdát jako krátká doba, právě tato délka je pravděpodobně součástí strategie Pekingu týkajících se postupných kroků, jejímž cílem je pomalu narušovat hranice, zabírat území a získávat vliv v zahraničí, aniž by to vyvolalo výraznou reakci.
Cíl těchto postupných strategií bývá často přirovnáván k živé žábě, kterou pomalu vaříme, nebo k salámu, ze kterého postupně ukrajujeme. Pokud ohřejeme vodu příliš rychle, žába vyskočí z hrnce. Pokud ukradneme příliš mnoho salámu najednou, rozzlobí to jeho majitele. Tato emotivní reakce by mohla vést k potyčce. Ale pokud postupujeme pomalu a nenápadně, žába zůstane v hrnci a majitel salámu nezasáhne, dokud není příliš pozdě.
V případě Asie by tak mohla být celá oblast postupně ztracena, pokud nikdo, kdo vlastní prostředky, nezasáhne razantně proti čínskému režimu. Co začalo kontrolou malých částí Číny ze strany čínského komunistického režimu – Jiangxi v roce 1933 a později jeskyněmi v Yan´anu – by se mohlo proměnit v porážku Taiwanu nebo Japonska, pokud tento režim nikdy nebude rozhodně poražen.
Politika zadržování není dostatečná. Pokud se Komunistická strana Číny (KS Číny) neustále snaží najít způsoby, jak ji obcházet – včetně mezinárodních hranic – aby získala větší kontrolu nad více lidmi a územími, dokonce až po odvrácenou stranu Měsíce.
Japonsko vyslalo stíhačky, aby zachytily nejnovější čínské špionážní letadlo, ale zdrželo se vypálení světlic. Tokio se pravděpodobně obávalo „provokace“ Pekingu. Čínský úředník byl předvolán k důraznému pokárání. Incident však zřejmě nebyl dostatečně závažný na to, aby vyvolal diplomatickou reakci na úrovni velvyslance. Během tohoto dvouminutového čínského vpádu do Japonska nebyl vypálen jediný výstřel. Střelba by byla považována za unáhlenou reakci.
Absence reakce však téměř vybízí k příštímu zdvojení vpádu, možná na čtyři minuty nad dvěma ostrovy. To se může proměnit na osm minut nad hlavním ostrovem a nakonec, po opakovaných přeletech bez odporu, může vést k možnosti shodit bombu na Tokio s tak malým varováním, že nebude možné se bránit.
Obrana Tokia vyžaduje udržení odstupu, při kterém Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (LČLOA) bude respektovat hranice Japonska, včetně jeho vzdálených ostrovů. Tento respekt však nemůže být obdobou běžného respektu k Japonsku jako lidu a národu, jak jej můžeme vnímat my. Čínský režim na něj nebere ohled. Jakýkoliv „respekt“ čínského režimu k japonským hranicím vyžaduje „odstrašení“, což znamená, že Peking musí mít obavu z provokace Japonska na hranicích, a teprve tehdy bude tyto hranice „respektovat“.
Pokud porušení japonských hranic ze strany LČLOA nakonec nevyústí v palbu z japonské strany, tyto hranice pro LČLOA nebudou existovat. Střelba nemusí být přesná. Může směřovat do obecného směru útočících letounů, čímž se podle vojenského stratéga Thomase Schellinga „ponechá něco náhodě“. Ale výstřely musí zaznít, a čím větší vztek je při jejich vypálení, tím lépe, tvrdí Schelling.
KS Číny preferuje racionálního, předvídatelného aktéra pro své nebezpečné hry postupných kroků a balancování na hraně. Takového partnera, který během jednání nekřičí, ale místo toho odhaluje soukromé informace, například kde přesně leží „červené linie“ Spojených států při ochraně spojenců v Asii. Pokud náš protivník zjistí, kde jsou naše „červené linie“, stejně jako zkušený obchodní vyjednavač zjistí naši „nejlepší alternativu k vyjednávané dohodě“, náš protivník nás porazí u vyjednávacího stolu a může získat vše až po naši červenou linii. To činí protivníka silnějším pro další kolo jednání, a to také pokaždé ukrojí další kousek ze salámu, dokud nám nezůstane nic, čím bychom mohli bránit naše hlavní město.
Je možné, že někteří američtí či japonští vyjednavači v minulosti Pekingu nenápadně, nebo dokonce podvědomě naznačili, že krátký špionážní let nad ostrovy Danjo nebude považován za závažnou vojenskou či diplomatickou hrozbu. Takovýto „náznak“ je přesně to, co čínský režim hledá ve svých nekonečných jednáních, která živí jeho strategii „ber a mluv“. Tento „náznak“ by pro čínský režim rovněž stačil k naplánování operace, která by se pokusila nastolit precedent – krátký let nad Japonskem jako otevřená příležitost k postupnému rozšiřování invazí bez vážných následků.
Čínský ministr zahraničí Wang I mohl hledat právě takové náznaky během svých dlouhých jednání s americkým poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem, naposledy v Pekingu, ale i ve Vídni, na Maltě, v Bangkoku a ve Washingtonu. Podle Sullivana šlo při jednáních v Pekingu 29. srpna o „energickou výměnu názorů“ a bylo dohodnuto, že v následujících týdnech dojde k telefonátu mezi prezidentem Joem Bidenem a čínským vůdcem Xi Jinpingem. Peking pokračuje v kladení požadavků na Spojené státy, přičemž v ten samý den byla oznámena nová výzva, aby USA přestaly zvyšovat počet svých jaderných zbraní.
Nikdy nechceme dát protivníkovi příliš mnoho informací o našich červených liniích nebo mu umožnit přesně předvídat naše kroky. Chceme ho udržet v nejistotě, aby se obával amerických sankcí a vojenské síly. Právě toto „odstrašení“ brání LČLOA provést ještě horší akce proti Japonsku, kterým již čelí, nebo zaútočit na Taiwan. Silná a zásadová obrana každého muže, ženy a dítěte na těchto ostrovech před čínskou tyranií je přesně to, co je dnes potřeba. Nedostatek obrany je tím, co čínskému režimu dává šanci rozšířit svou vládu postupně na celý svět.
Vyjádřené názory v tomto článku jsou osobními názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko Epoch Times.
–ete–
