Microsoft, Google, Amazon. Největší digitální společnosti v posledních měsících oznamují investice do jaderné energie, aby pokryly stoupající poptávku po elektřině pro svá datová centra. Proč ale přitahuje tyto nadnárodní giganty zrovna atom?
Microsoft podepsal 20. září s vlastníkem jaderné elektrárny Three Mile Island v americké Pensylvánii dohodu o obnovení provozu v zařízení, kde kdysi došlo k jaderné havárii. Zprovozněn bude pouze nezničený reaktor.
Google oznámil 14. října, že se dohodl se společností Kairos Power na výstavbě až sedmi malých jaderných reaktorů v USA. První má být spuštěn do roku 2030, další do roku 2035. Dva dny po Googlu uvedl i Amazon, že podepsal smlouvy na výstavbu čtyř malých jaderných reaktorů ve státě Washington a na průzkum možnosti vystavět další jeden ve Virginii. Navíc se dohodl s energetickou společností Talen Energy, že umístí jedno ze svých datových center hned vedle existující jaderné elektrárny Susquehanna.
Spotřeba versus klima
Všechny tech-firmy potřebují více elektřiny pro svá expandující datová centra, která spotřebovávají enormní množství elektřiny, na čemž se podepisuje zejména umělá inteligence (AI). Například jeden dotaz přes ChatGPT spotřebuje 10 krát víc elektřiny než běžné vyhledávání na Googlu. Některé odhady hovoří ještě o vyšších číslech.
Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) připadlo loni na světová datová centra 1–1,5 % světové spotřeby elektřiny. Ovšem vzhledem k rozmachu odvětví umělé inteligence agentura odhaduje, že by to už v roce 2026 mohlo být 10krát víc elektřiny než loni.
S rozvojem AI tedy digitální společnosti potřebují více elektřiny. Do toho jim ale „zasahují“ klimatické cíle, které se zavázaly plnit. Google kupříkladu letos ve výroční zprávě o životním prostředí přiznal, že uhlíkové emise firmy narostly za pět uplynulých let o 48 %, přestože plánovaný trend měl mít opačný směr s cílem snížit emise do roku 2030 na polovinu.
Jen v loňském roce vyprodukovala firma 14,3 milionů metrických tun oxidu uhličitého, což je větší množství CO2, než kolik vyprodukovaly české uhelné elektrárny za prvních 6 měsíců roku 2024 (12,53 MtCO2).
Jak tedy zajistit potřebnou elektřinu, aniž by se zatěžovalo prostředí emisemi? Jaderná energie je v tomto jednou z mála cest, neboť splňuje oba cíle. Všichni digitální giganti rozvíjí sice i další „čisté“ zdroje, jenže energie z větrných elektráren a solárních panelů není stabilní a spolehlivá a zatím ji ani nelze efektivně akumulovat. Google provozuje i jednu geotermální elektrárnu, která čerpá energii z nitra země, nicméně jde o pilotní projekt, který teprve musí prokázat svou ekonomičnost.
Malé i velké jádro
Nad jadernými zdroji přitom ještě donedávna vysely otazníky, ať už v USA, kde v některých státech docházelo k jejich postupnému ukončování, tak v Evropské unii, kdy Komise až v roce 2022 klasifikovala jádro jako „zelenou“ investici, na kterou lze využívat finance EU.
Z 27 států EU již využívá jádro pouze 12, některé země jsou tvrdě proti němu. Sousední Německo odstavilo poslední tři jaderné elektrárny v dubnu 2023.
Zámožné digitální společnosti mohou svými investicemi přinést jadernou energii opět do popředí zájmu. Kromě tradičních reaktorů o velikosti kolem 1 000 MW se hodně sází na malé reaktory, zvané také malé modulární reaktory, které jsou asi třikrát menší než ty klasické a dají se vyrábět sériově. Jejich zastánci si od nich slibují rychlejší výstavbu a možnost využití na více lokalitách. V Česku by mohly nahradit například uhelné tepelné elektrárny, plánuje ČEZ.
Tato technologie je však teprve v začátcích. Žádné takové zařízení (kromě ruského plavidla Akademik Lomonosov) dosud nebylo ve světě uvedeno v provoz, byť na některých se již pracuje a jiné jsou v povolovací fázi. Investice od velkých společností typu Google, Microsoft nebo Amazon mohou proto vývoj zásadně urychlit.
„S tím, jak se snažíme odejít od fosilních paliv a zároveň tu máme tuhle explozi v potřebě (elektřiny), vidíme tento obrat k novým a pokročilým jaderným technologiím,“ uvedla pro Deutsche Welle Lindsay Gormanová, odbornice na umělou inteligenci a související geopolitické otázky. Podle ní nebudou plánované jaderné kapacity technologických firem potřebné v následujících pěti letech, ale budou hrát roli dalších padesát let, pakliže bude poptávka po umělé inteligenci růst.
