Jednoho dne na konci května měla učitelka Amy Braggová při projížďce Anchorage za účelem focení divoké zvěře nečekané štěstí – na kraji silnice narazila na trojici vratkých, čerstvě narozených návštěvníků. Byla to losí trojčata.
Tento vzácný okamžik jí přinesl sérii výjimečných fotografií losí rodinky – a zážitek, na který jen tak nezapomene.
Braggová, která učí mateřskou školku v Anchorage, má už několik týdnů letní prázdniny. Rozhodně je ale netráví v posteli – každé ráno brzy vstává, aby mohla fotit přírodu. Toho dne se svým kamarádem fotografem vyrazila hledat výry velké. Losy vůbec neplánovala.
I když puštíky nenašli, setkání s losí rodinou podle ní všechno vynahradilo. „Byla to krásná útěcha,“ uvedla.
V Anchorage lze spatřit spoustu divokých zvířat, říká Braggová pro Epoch Times.
„Ve městě je řada malých zákoutí, kde žijí divoká zvířata – a nemusíte jet daleko, abyste narazili na losy, medvědy nebo různé druhy ptáků.“
Při projížďce v rámci městských hranic narazila na losici, která právě porodila v zelené zalesněné oblasti. Když si všimla, že samice má u sebe mládě, zastavila.
„A pak jsem si uvědomila, že nemá jen jedno mládě, ale dvě… a potom – páni! – měla tři!“ vzpomíná Braggová. Záměrně zůstala v odstupu. „Opravdu nestojím o to, aby po mně vyběhl los. Vím, jak moc dokážou být mámy chránit svá mláďata.“
Braggová zavolala manželovi, aby mu dala vědět, že se jen tak domů nevrátí – losí trojčata spatřila před lety už jednou a dodnes litovala, že si ten vzácný fotografický okamžik víc neprožila.
„Brala jsem to jako svou druhou šanci,“ řekla. „A tentokrát jsem si dala záležet, abych tam zůstala a nafotila co nejvíc snímků.“
Zatímco se losice v klidu pásla na trávě, Braggová trpělivě čekala u auta s připraveným objektivem a doufala v dokonalý záběr – všechny tři mláďata a matku pohromadě. Podle ní si ji vysoká samice všimla, ale nijak na ni nereagovala. Nakonec se mláďata seřadila – a záběr byl dokonalý.
„Bylo to fakt, fakt úžasné. Chvilka, kdy si říkáte: ‚To se mi jen zdá?‘“ řekla Braggová. „I když žiju na Aljašce a viděla jsem stovky, možná tisíce losů, nikdy se to neomrzí.“
Odhaduje, že mláďatům nebylo víc než 24 hodin. Jejich nohy ještě nebyly plně vyvinuté, a tak většinou odpočívala v husté trávě. Občas následovala matku, když se pásla, a pokoušela se sát mléko.
„Vždycky opatrně zvedla zadní nohy a přesně je pokládala, aby je při chůzi v mokřinatém terénu nezašlápla,“ popsala Braggová. „Bylo to neuvěřitelně něžné.“
Když se jí redakce zeptala, jak vzácná trojčata u losů vlastně jsou, přiznala, že to hledala na Googlu. „Jedno z každých tisíce porodů,“ odpověděla.
„Přesto mi to připadá mnohem vzácnější,“ dodala. „Žiju na Aljašce už čtyřicet let a viděla jsem to teprve podruhé – a to jsem těch losů viděla opravdu hodně.“
Po několika hodinách strávených s losí rodinou musela Braggová neochotně odjet domů. „Mohla bych tam být klidně celý den,“ řekla.
„Mám obrovské štěstí, že mám skvělou práci, díky které mám v létě volno, a zároveň i nádherné místo, kde můžu fotit.“
–ete–
