V předchozí části rozsáhlé série Vznešené myšlenky a ilustrace: Výjevy Gustava Dorého jsme sledovali Satana, jak se u bran pekla setkává se svými dětmi, Hříchem a Smrtí, v Miltonově epickém díle Ztracený ráj. Hřích a Smrt souhlasí, aby Satan prošel branami pekla, a on pokračuje ve své cestě, aby nalezl nové Boží stvoření – Zemi.
Bůh, Satan a budoucnost lidí
Jak Ztracený ráj pokračuje, Bůh z nebe sleduje Satana a říká, že ví, že Satan bude lidi pokoušet. Vysvětluje hloubku Satanova zla tím, že ukazuje, jak se v něm zrodila nenávist vůči Bohu z jeho vlastního nitra. Lidé, které Satan svede, však mají být obdarováni milostí – ne proto, že by v sobě měli nenávist k Bohu, ale protože budou kvůli Satanovu úsilí pokoušeni od Boha odvrátit se.
Bůh se ptá nebeských bytostí: Kdo se obětuje pro věčný život lidí? Jen Ježíš, Boží Syn, vystoupí vpřed. Bůh chválí jeho lásku a soucit.
Satanův let na Zemi
Satan zatím bloudí prostorem, dokud nenarazí na jednoho ze sedmi archandělů, Uriela, který zamyšleně hledí do dálky. Satan ví, že pokud by k němu přišel ve své pravé podobě, Uriel by ho ihned prohlédl. Proto se rozhodne proměnit svou podobu a oklamat ho:
Radoval se duch nečistý, v naději, že snad
najde toho, kdo jeho bloudící let
k Ráji, šťastnému sídlu člověka,
k cíli své pouti – a k počátku naší zkázy – povede.
Avšak dřív, než přistoupí,
proměnit svou podobu se rozhodl …
A hle, nyní se zjevuje jak mladý cherub.
(Kniha III, verše 631–634, 636) (volný překlad dle Miltona)
V přestrojení za cheruba přistoupí Satan k Urielovi a ptá se ho, kde najde Zemi, aby mohl chválit Boha za jeho nové stvoření. Uriel mu nevědomky popíše, jak Bůh stvořil svět a kde leží:
„Viděl jsem, když na jeho slovo beztvará hmota,
tato látka světa, shromáždila se v tvar;
Slyšel jsem, jak zmatek ztišil jeho hlas
a divoký chaos stál zkrocený,
a bezbřehá nekonečnost byla sevřena;
až na jeho druhý pokyn prchla temnota,
zazářilo světlo a z nepořádku povstal řád…
Pohleď dolů na tu kouli, jejíž blízká strana
se třpytí světlem, byť jen odtud odraženým;
to místo je Země, sídlo člověka …“
(Kniha III, verše 708–713, 722–724) (volný překlad dle Miltona)
Dorého hra se světlem a tmou
Dorého rytina zobrazuje temnou postavu Satana směřující k Zemi, zatímco světlo z nebe ozáří její část. Tento paprsek připomíná, že navzdory Satanovým snahám jsou Země a její obyvatelé stvořeni Bohem a jejich původní podstata je božská.
Mraky zahalují většinu Země kromě oblasti, kam dopadá nebeské světlo. Možná mraky symbolizují zmatek a chaos. Naznačuje to, že nebe je tím, co přináší jasno a řád? Milton nechává Uriela říci, že Boží hlas rozmetal zmatek a uvedl chaos do pořádku.
Můžeme si zmatek a chaos spojit s opakem pravdy, protože můžeme předpokládat, že pravda je ze své podstaty jasná a uspořádaná. Pokud je tomu tak, pak je Dorého ztvárnění propracovanější, než se může na první pohled zdát. To, co Doré možná zobrazuje, je kontrast mezi pravdou a klamem.
Milton popisuje Satanovy klamné způsoby, když se mění v cheruba, aby oklamal Uriela. Na rozdíl od pravdy – která je ve své nejčistší podobě vždy pravdivá – Satan nejen několikrát změní svůj vzhled (jak ještě uvidíme), ale mění se i to, co představuje. V průběhu série se například zdá, že Satanova povaha přechází z jednoho zla do druhého. Nejprve to byla pýcha, poté touha po moci a marnivost. Nyní je jeho podstatou klam.
Dorého zobrazení temného Satana tak může odpovídat Satanově přirozenosti jako něčemu, co usiluje o zastření pravdy. Jinými slovy, Satan představuje opak pravdy. Milton jasně ukazuje, že i ti nejctnostnější z nás mohou být oklamáni lží. Uriel, archanděl stojící na dohled Božího trůnu, byl Satanem sveden, protože podle Miltona:
„ani člověk, ani anděl nedokáže poznat pokrytectví –
jediný hřích, který kráčí neviděn,
kromě Boha samého.“
(Kniha III, verše 682–684) (volný překlad dle Miltona)
Satan je úspěšný právě proto, že vládne pokrytectvím. Dokáže předstírat spravedlnost, aby ji mohl zničit.
Milton také jasně staví proti sobě to, co považuje za zásadní rozdíl mezi Bohem a Satanem. Bůh je pravdou sebeobětování pro lásku, zatímco Satan je faleš, která usiluje o zničení pravdy kvůli vlastní pýše.
Ve světě plném klamu a lží, kde se nemorální maskuje jako spravedlivé, jak můžeme rozpoznat, co je skutečně pravda a co je spojeno se soucitnou láskou?
Gustave Doré byl plodným ilustrátorem 19. století. Vytvořil ilustrace k některým z největších děl západní klasické literatury, včetně Bible, Miltonova „Ztraceného ráje“ a Dantovy „Božské komedie“. V této sérii se hlouběji ponoříme do myšlenek, které Dorého inspirovaly, a do obrazů, které tyto myšlenky vyvolaly. První článek v sérii najdete pod názvem „Vznešené myšlenky a ilustrace: Výjevy Gustava Dorého“.
Příště: Nepřítomnost pokory a vděčnosti: Miltonův Satan v mukách
–ete–
