Rodný dům její rodiny byl postaven devět let před tím, než na anglický trůn usedla první královna Alžběta, a několik let před narozením básníka Williama Shakespeara.
Ten dům je, inu, starý.
Byl to rodný dům Roweny Nasonové, manželky Jamese Nasona, a během pěti století byl svědkem neuvěřitelné cesty rodin, které se v něm střídaly po generace, aniž by byl kdy prodán. Až v roce 1992 byli rodiče paní Nasonové nuceni jej prodat.
Avšak nová majitelka, princezna ze zahraničí, která ho koupila, plánovala rekonstrukci, ale nikdy ji neprovedla. Naopak. Dům, který stál od roku 1559, začal pomalu chátrat a byl prakticky opuštěný.
Ale Nasonovi na něj nikdy nezapomněli.
Dnes je rodný dům paní Nasonové, Pitchford Hall, zachráněn před zánikem; manželé Nasonovi jej koupili zpět před dvěma desetiletími a od té doby mu krok za krokem vracejí život.
Velkolepá cesta rodin začala už ve středověku, s ještě starším domem na panství, postaveným kolem roku 1280.
Předkové paní Nasonové koupili pozemky v roce 1473. Rod Ottleyů, významná rodina obchodníků s vlnou z hrabství Shropshire, panství vlastnil a jako projev svého bohatství nechal vystavět Pitchford Hall, aby ohromil významné návštěvníky. Dokonce zde pobývali i členové královské rodiny.
„Obvykle se na něj pohlíží jako na alžbětinský nebo tudorovský dům,“ říká pan Nason (53) pro Epoch Times.
Polodřevěná fasáda připomínající zebru opravdu vyniká svými tmavě mořenými prkny z anglického dubu, která vedou souběžně se zářivě bílou vápennou výplní mezi nimi po celém obvodu.
S přibližně 60 místnostmi je Velká síň hvězdou celého panství a může se pochlubit obrovským krbem, který kdysi v zimě zahříval celé rodiny. Mezi další prostory patří salon, kuchyně, spižírny, herna a knihovna. Je zde mnoho a mnoho ložnic i služebnická křídla.
Cesta rodin pokračovala dál. V roce 1807 přešlo panství na bratrance – lorda Liverpoola, bratra tehdejšího britského premiéra – a pak skrze několik dalších rodin prostřednictvím sňatků.
Významnými návštěvníky byli mimo jiné královna Viktorie a pravděpodobně i princ Rupert. Za druhé světové války bylo panství součástí únikového plánu – mise Coats – pro případ, že by nacisté získali v Anglii převahu a bylo nutné evakuovat královskou rodinu.
Každá generace přinášela nové předměty a vybavení, které dům obohacovaly historií a starožitnostmi.
Nakonec tato cesta rodin dosáhla k paní Nasonové, když její matka v roce 1972 zdědila dům po nevlastním otci Robinu Grantovi. Pan Grant cítil, že jeho nevlastní dcera a její manžel budou skvělými správci domu.
Nemýlil se; matka Nasonové strávila 10 let opravami střechy a investovala mnoho do jeho údržby.
Během celé této velkolepé cesty existovalo vždy nějaké pouto mezi bývalými a novými vlastníky. Dům nebyl nikdy skutečně prodán až do roku 1992, kdy jej matka Nasonové musela prodat po bankrotu.
Cesta k získání domu zpět
Po bankrotu se matka Nasonové snažila dům zachránit a nabídla jej Národnímu fondu pro památky. Ten měl zájem, ale odmítl jej převzít, pokud by nedostal nadační vklad alespoň 10 milionů liber.
Protože žádné charity ani vládní instituce tuto částku nenabídly, nezbylo matce Nasonové než vše prodat.
Pan Nason a jeho manželka spolu tehdy chodili. Oba byli na univerzitě.
„Velmi dobře si pamatuji – a to bylo v roce 1992 – jak za mnou moje žena přišla úplně v slzách a řekla: ‚Právě mi maminka oznámila, že budeme muset dům prodat a opustit rodný domov,‘“ sdělil pro noviny.
Dům byl prodán kuvajtské princezně, která do něj chtěla investovat, ale nakonec to nikdy neudělala; ani ho neudržovala tak, jak by si to tchyně pana Nasona přála.
„[Princezna] v domě nikdy nestrávila jedinou noc, ani jednu noc za 25 let, a přijela se na něj podívat tak jednou za pět nebo deset let, jen na jeden den, a to bylo vše,“ sdílí Nason.
Každý dům by se rozpadl, kdyby se o něj majitel staral jen jednou či dvakrát za desetiletí, tak jako tato majitelka z ciziny. Ale Pitchford Hall, dům z roku 1549, zažil exponenciální úpadek.
Postupně se rozpadal kus po kuse. Brzy do něj začali vnikat lidé. Roky plynuly a jen málo se udělalo, aby se zastavil jeho pomalý zánik.
Nasonovi stále vlastnili panství, ale ne dům. Mohli jen bezmocně sledovat, jak se milovaná síň mění v trosky.
Nakonec se spojili s agentem kuvajtské princezny a vyjádřili zájem dům koupit, pokud by přišel do prodeje. Roky však plynuly bez odpovědi.
Po dvou desetiletích korespondence se Nasonovi a agent znovu sešli, aby prodiskutovali špatný stav domu a jejich vážný záměr jej koupit a obnovit.
V roce 2016 agent nakonec připustil, že prodej je možný, ale s ultimátem: museli Pitchford Hall koupit za dva miliony liber do tří měsíců, jinak půjde na volný trh.
Před převzetím se vydali na inspekci Pitchford Hall. Vidět svůj rodný dům v takovém stavu bylo pro paní Nasonovou traumatizující. Místnosti, ve kterých si jako dítě hrála a kde měla tolik šťastných vzpomínek, byly zbavené veškerého vybavení i tepla.
„Byla to velmi emotivní doba, ale nic nás neodradilo, nic nás neodvrátilo. Nebylo pochyb o tom, že chceme dům vrátit k panství a znovu ho dát dohromady,“ říká Nason.
Na dům si vzali bankovní úvěr a nechali ho pojistit. V září 2016 byla dohoda uzavřena.
Když přijeli s klíči v ruce, jeho žena plakala. „Tak moc se jí třásla ruka, třásla se dojetím,“ vzpomíná pan Nason, „ale nemohla otevřít dveře. … Po 25 letech držela klíč od Pitchford Hall.“
Protože se jí ruka tolik třásla, otevřel dveře manžel. Za nimi vstoupily dovnitř jejich tři malé děti a tím začala velká výzva rekonstrukce.
Rekonstrukce
Nason, pocházející z Lincolnshire, je politický konzultant britské vlády. Jeho žena pracuje pro britskou společnost soukromého kapitálu. V jistém smyslu ale mají Nasonovi od roku 2016 druhé zaměstnání: obnovu Pitchford Hall.
Obnova domu byla monumentální výzvou. Nasonovi neusilovali jen o samotný dům – pracovali také na oranžerii, lednicích, hospodářském dvoře, tunelu pod trávníkem a dalších stavbách.
Všude byl prach, ze stropu opadávala omítka, části domu byly zřícené a nacházeli mrtvý hmyz a netopýry.
Budova neměla žádné vytápění.
Jako první dali prioritu západnímu křídlu, části domu, „která byla v nejhorším stavu“, uvádí Nason. Přestavěli ji na rekreační ubytování, aby mohli financovat další obnovu.
Brzy začali také pořádat prohlídky – další způsob, jak získat prostředky – a pokračovali v dlouhé rekonstrukci. „Děláme to prostě kousek po kousku,“ sdílí Nason pro Epoch Times.
„Máme dobrý tým řemeslníků, nebo spíš umělců, a úzce s nimi spolupracujeme při obnově… Chce to čas, ale nepřerůstá nám to přes hlavu,“ dodává.
Pomalu se do Pitchford Hall každý měsíc vracejí starožitnosti. Nedávno se k Nasonovým vrátil akvarel, který kdysi vlastnil lord Liverpool. Sociální sítě sehrály velkou roli při hledání podobných předmětů. Nason zdůrazňuje, že vdechnutí života zpět do Pitchford Hall bylo týmovou prací, na které se podíleli lidé z celé Anglie i z celého světa.
Práce stále pokračují, přibližně třetina domu zůstává zchátralá. Kromě pronájmu západního křídla a pořádání komentovaných prohlídek Nasonovi na panství hostí také svatby a různé akce, aby získali prostředky.
Dosud bylo do Pitchford Hall investováno přibližně 1,5 milionu liber (přibližně 45 milionu korun), a to nepočítaje všechny materiální dary.
Když hodnotí své úsilí, Nasonovi si kladou otázku: Poznala by matka paní Nasonové toto místo jako svůj dětský domov?
V čele obnovy Pitchford Hall cítí pan Nason pouto, které překračuje hranice. Nad rámec rodiny. Nad rámec národnosti.
„Je to součást dědictví všech v Anglii. A víte, spousta Američanů má předky z hrabství Shropshire,“ podotýká. „Takže je to součást našeho společného dědictví.“
Upozornění redakce: Článek byl původně zveřejněn v květnu 2024, některé údaje proto nemusí být aktuální.
–ete–
