Nejprudší reakce zazněly ze střední Evropy, jednoho z nejkonzervativnějších regionů kontinentu, zatímco sever Evropy zůstal klidný a zdrženlivý.
Komentář
Atentát na Charlieho Kirka, jednatřicetiletou významnou osobnost amerického konzervatismu, otřásl nejen Spojenými státy, ale i celým světem. Zatímco reakce v USA byly předvídatelně rozdělené – pocty z pravé části spektra a zdrženlivé odpovědi z levé – Evropa ukázala výrazné regionální rozdíly.
Zvláštní pozornost vzbudil Evropský parlament, kde byl zamítnut návrh europoslance Charlieho Weimerse na minutu ticha kvůli formální proceduře, která byla v minulosti přehlížena – například v roce 2020 po smrti George Floyda.
Tyto rozdíly odhalují klíčové politické, kulturní a mediální odchylky napříč Evropou. V severských zemích – Dánsku, Finsku, Islandu, Norsku a Švédsku – byly reakce na Kirkovu vraždu převážně umírněné. Zdůrazňovaly tragédii násilí spíše než Kirkův odkaz a líčily událost jako vzdálený americký problém. Veřejné osobnosti vyzývaly spíše ke klidu než k rozhořčení.
Zpravodajství hlavních médií, jako jsou švédský Aftonbladet a norský VG, se soustředilo na širší dopady na demokratickou diskusi, bez emotivní mobilizace, kterou bylo možné vidět jinde.
Bývalý dánský premiér uvedl, že je „hluboce šokován“, ale nevyjádřil žádný širší politický komentář. V Norsku, které stále nese následky útoku neonacisty Anderse Breivika z roku 2011, při němž zahynulo 77 lidí, komentátoři upřednostňovali uklidnění situace před rozdělováním společnosti. Ačkoli ve Švédsku došlo k živější online debatě, neproběhly žádné velké protesty ani gesta v parlamentu. Podobně byla reakce ve Finsku smíšená a na Islandu téměř žádná veřejná odezva.
V jiných částech Evropy však byla odezva mnohem emotivnější. Ve Spojeném království, baště nové vlny západoevropského populistického konzervatismu vedeného Nigelem Faragem a jeho Reformní stranou, odsoudili vraždu oba bývalí premiéři Boris Johnson i Liz Trussová. Ve Francii představitelé konzervativního Národního sdružení (RN) označili Kirka za „mučedníka svobody slova“ a připodobnili událost k útokům na redakci Charlie Hebdo z roku 2015. Přibližně 250 lidí se sešlo v Paříži na pietní akci, kde mluvčí RN prohlásil: „Zasáhla je stejná kulka.“
Konzervativní skupiny v jižní Evropě rovněž využily příležitosti k vyjádření svých postojů. Italská premiérka Giorgia Meloniová kritizovala své levicové oponenty za „zlehčování“ atentátu a označila jej za „hlubokou ránu demokracii“.
Ve Španělsku uspořádala strana Vox v Madridu vzpomínkovou akci s videi a písněmi a obvinila levicovou vládu z vytváření „klimatu nenávisti“. Lídr rostoucí portugalské strany Chega André Ventura varoval před posunem „od střetu názorů“ k „nenávisti a vraždám“.
Nejsilnější reakce však přišly ze střední Evropy, která patří k nejkonzervativnějším regionům kontinentu. Polský Sejm držel minutu ticha a poslanci plánují výstavu o Kirkově životě, zatímco opozice požaduje, aby bylo hnutí Antifa označeno za teroristickou organizaci. Maďarský premiér Viktor Orbán, jeden z mála evropských politiků, kteří otevřeně podporují Donalda Trumpa, obvinil z vraždy „mezinárodní kampaň nenávisti“ namířenou proti politické pravici.
Tento kontrast mezi severskou zdrženlivostí a kontinentálním rozruchem je i měřitelný. V severských zemích se v prvním týdnu po atentátu objevilo v průměru méně než deset hlavních článků na zemi, zatímco v zemích jako Itálie či Spojené království stovky. Analýza nálad na sociálních sítích ukazuje, že severské hashtagy jako #CharlieKirk měly malý dosah a neutrální tón, zatímco #KirkMartyr zaznamenal nárůst v jižní a střední Evropě.
Rozdíl má několik příčin.
Za prvé, politická krajina. Sociálnědemokratické strany dlouhodobě dominují severské politice, zatímco pravice byla často marginalizována, zvláště v elitních kruzích ovlivňujících veřejnou debatu. Kirk byl proto vnímán spíše jako kontroverzní postava než jako zastánce svobody slova.
Za druhé, mediální prostředí. Severská média jsou převážně veřejnoprávní a levicově orientovaná, často kritická ke konzervativním populistickým hnutím, včetně Donalda Trumpa a hnutí MAGA.
Za třetí, historický kontext. V západní, jižní a střední Evropě má pravicová ideologie blíže k politickým bojům, které Kirk vedl. Naproti tomu většina severských pravicových stran zůstává poměrně umírněná, i v otázkách jako masová migrace a její socioekonomické dopady.
Veřejnost v severských zemích se tak s Kirkem a jeho poselstvím ztotožňovala méně než lidé v jiných částech Evropy, kde událost prohloubila politické rozdíly. Jaký dopad to bude mít na evropskou politiku v dlouhodobém horizontu, zůstává nejasné, ale může to zvýšit napětí napříč kontinentem.
Vyjádřené názory představují stanovisko autora a nemusí odrážet názory Epoch Times.
–ete–
