Jak je možné, že Maria Branyas Morerová žila více než sto let, přestože její laboratorní výsledky nebyly zdaleka ideální?
Pohled na červené číslo v laboratorní zprávě může být varovný – Maria Branyas Morerová jich během života zažila dost. Její hladina LDL cholesterolu byla nad doporučenou hranicí a její krev vykazovala genetické známky opotřebení, které se běžně spojují s nemocemi a stárnutím.
Přesto se stala nejstarší ověřeně žijící ženou na světě a v srpnu 2024 zemřela pokojně ve spánku ve věku 117 let – aniž by se u ní kdy rozvinula rakovina, kardiovaskulární onemocnění nebo demence.
Její případ, publikovaný v časopise Cell Reports Medicine, představuje jeden z nejpodrobnějších biologických portrétů superstoletého člověka, jaký kdy byl zaznamenán. Zároveň zpochybňuje naše vnímání laboratorních hodnot, které se často snažíme okamžitě „léčit“.
Čísla v červené barvě
Vědci se nezastavili u běžného krevního testu. Když bylo Marii Branyas Morerové 116 let a 74 dní, provedli takzvanou multiomickou analýzu – zkoumali její krev, sliny, stolici i moč, aby v jejích genech, proteinech, metabolitech a mikroorganismech našli možné stopy po příčinách její dlouhověkosti.
Na papíře výsledky vypadaly znepokojivě. Její LDL, tedy „špatný“ cholesterol, byl mírně zvýšený. Telomery – ochranné zakončení chromozomů, které se s věkem zkracují – měla krátké. V krvi nesla mutace spojené s rakovinou a srdečními chorobami a její imunitní systém vykazoval známky úbytku funkcí souvisejícího s věkem.
Nic z toho se však neprojevilo nemocí. „Bylo úžasné, jak logicky uvažovala, když s námi mluvila, a jak dobře si pamatovala události z minulosti,“ napsal v e-mailu pro Epoch Times hlavní autor studie Eloy Santos. Kromě proteinových doplňků, které měla kvůli prevenci úbytku svalové hmoty, neužívala žádné léky.
Narodila se v roce 1907 v San Francisku, ale usadila se v Katalánsku ve Španělsku, kde se ženy běžně dožívají kolem 86 let. Ona je přežila o celé tři desetiletí – spala dobře, jedla středomořskou stravu, hrála na hudební nástroje a zůstávala v úzkém kontaktu s rodinou.
Síla pod povrchem
Některé výsledky Mariiných testů odhalily skrytou sílu. Její mitochondrie – buněčné „elektrárny“ – produkovaly energii mimořádně účinně, jako u člověka o desítky let mladšího.
Ukazatele zánětu, které obvykle s věkem stoupají, zůstávaly u Marie pozoruhodně nízké. Její střevní mikrobiom byl pestrý a „mladistvý“, s převahou bifidobakterií, jimž prospívá jogurt, olivový olej, vejce a ryby. „Tato bakteriální populace je spojena s nízkou úrovní zánětu a vyšší imunitní funkcí,“ uvedl Santos.
Tyto poznatky dohromady vykreslují obraz těla, které nestárlo rovnoměrně – v některých ohledech bylo opotřebované, ale jako celek zůstávalo pozoruhodně odolné. Její epigenetický profil, který odráží aktivitu genů spíše než samotnou genetickou výbavu, vypadal o 15 až 20 let mladší, než odpovídalo jejímu skutečnému věku.
Santos tento jev popsal jako dvojí tvář stárnutí – mladistvé zdraví vedle zřejmých známek opotřebení. „Bylo to jako velmi staré auto,“ řekl. „Stále jezdilo hladce, i když některé součástky už nutně dosluhovaly.“
Mince z dávno ztracené civilizace
Co nám ale jeden takový případ skutečně říká? Richard Faragher, profesor biogerontologie na Univerzitě v Brightonu, přirovnal profil Marie Branyas Morerové k „jedné minci z dávno ztracené civilizace“ – k důležitému vodítku, které však zdaleka nestačí k pochopení celé „ekonomiky stárnutí“.
Podle něj se století lidé dožívají tak vysokého věku třemi různými cestami: díky mimořádným genetickým predispozicím, prosté náhodě, kdy přežijí, co jiné zabije, nebo chybně uvedenému věku.
„Nikdy si neberte rady o zdraví od stoletých lidí,“ dodal. Mnozí kouřili, vyhýbali se lékařům nebo žili způsoby, které by většinu z nás zničily. Jsou to anomálie, podobné vojákovi, který projde bojištěm bez jediného škrábnutí.
Přesto doktor Nick Norwitz, lékař vzdělaný na Harvardu a držitel doktorátu z metabolismu na Oxfordu, tvrdí, že i anomálie může být poučná. „Jeden případ sám o sobě nedokáže vysvětlit, proč žijeme déle, ale může zpochybnit naše představy o tom, co považujeme za jisté,“ uvedl pro Epoch Times.
Pokud by k dlouhému životu byly nezbytné dlouhé telomery, její krátké by to vyvracely. A pokud by se předpokládalo, že člověk musí mít velmi nízkou hladinu LDL cholesterolu, její vyšší hodnoty by to popíraly také.
Oba vědci zdůrazňují význam kontextu. Většina studií biomarkerů vychází z nemocných populací. Mariin mimořádný věk naznačuje, že to, co se u průměrného pacienta jeví jako riziko, může mít u výjimečně zdravých lidí zanedbatelný význam. Genetické dispozice i tzv. survivorship bias – zkreslení způsobené tím, že zkoumáme jen ty, kdo přežili – mohou vysvětlit, proč někteří lidé bez následků snášejí to, co jiné ohrožuje.
„Otázkou tedy je,“ uzavírá Norwitz, „co je pro naše zdraví skutečně zásadní a zda je současná medicína zaměřená na to podstatné, nebo jen na biomarkery, které umíme ovlivnit léky.“
Od fascinace k činu
Naše fascinace lidmi, jako byla Maria Branyas Morerová, vypovídá stejně o nich jako o nás samotných. Když někdo překročí hranici sta let, vždy si klademe tytéž otázky: Co jedla? Jaké bylo její tajemství? Toužíme po vzorci, který bychom mohli napodobit – po jediném faktoru, který máme pod kontrolou.
„Většina lidí řekne, že smrt je přirozená. Ale v hloubi duše nikdo nechce mít datum spotřeby,“ poznamenal doktor Nick Norwitz.
Příběhy jako ten Mariin nám připomínají, že odpovědi, po kterých tak toužíme, málokdy odhalí celou pravdu. Dlouhověkost nestojí na jednom čísle ani na kopírování jídelníčku stoletých. Záleží na síle celého systému – na odolnosti. A ta se nerodí z výjimek, ale z každodenních návyků, které má každý z nás na dosah:
- Pohyb: Morerová zůstávala aktivní i v pokročilém věku, hrála na hudební nástroje a dodržovala pravidelný denní rytmus. Výzkumy potvrzují, že pravidelný pohyb může prodlužovat délku života.
- Spánek: Spala klidně a pravidelně – zvyk spojený s dlouhověkostí. Studie s více než 172 000 dospělými ukázala, že lidé s kvalitním spánkem žijí déle – muži téměř o pět let, ženy o dva a půl.
- Strava: Její jídelníček vycházel ze středomořské kuchyně – olivový olej, jogurt, vejce a ryby. Tyto potraviny podporují zdraví střevního mikrobiomu, který byl u ní podle vědců biologicky o desítky let mladší.
- Vztahy: Byla obklopena rodinou. Silné sociální vazby – ať už prostřednictvím rodiny, společenství nebo zájmových skupin – jsou pro přežití stejně důležité jako cholesterol či krevní tlak.
- Víra: Analýzy úmrtních záznamů ukazují, že lidé s duchovním zázemím žijí v průměru o pět až devět let déle – částečně díky pocitu sounáležitosti, částečně díky smyslu a účelu života.
- Optimismus: Morerová si zachovala pozitivní pohled na svět – vlastnost, která podle výzkumů prodlužuje život. Optimismus snižuje hladinu stresových hormonů i zánětů a pomáhá tělu snadněji se zotavovat.
117 let života Marie Branyas Morerové neodhalilo klíč k nesmrtelnosti, ale připomnělo zásadní pravdu: zdraví není o dokonalých číslech.
„Náš život není jen o genech, ale i o návycích,“ uvedl Eloy Santos. „Nemusíme mít stejné genetické předpoklady jako ona, ale můžeme si přidat roky kvalitního života tím, že si zvolíme zdravější cestu.“
–ete–
