Příběh Johna Stevense ukazuje, jak proměnil město Hoboken v době, kdy se zrodila nová hra – a s ní i historický milník světového sportu.
William Bayard starší přišel o svůj pozemek. Tento bohatý newyorský obchodník se v roce 1765 účastnil kongresu o kolkovém zákoně, a dokonce se přidal k Synům svobody. Když však došlo na otázku nezávislosti, bylo to pro něj příliš – v roce 1776 se postavil na stranu loajalistů. Za to mu byly zabaveny pozemky na druhé straně řeky Hudson, naproti Manhattanu.
Po skončení války za nezávislost bylo Bayardovo zabavené panství v roce 1784 vydraženo. Plukovník John Stevens nabídl za Bayardův 564akrový pozemek a dalších 125 akrů 18 360 liber šterlinků. O čtyři roky později Stevens přikoupil ještě 125 akrů podél řeky Hudson ve Weehawkenu.
Stevens měl velké plány se svým více než míli dlouhým pozemkem na břehu řeky, především s 689 akry, kterým říkal Hoboken. Počet obyvatel New Yorku prudce rostl– mezi lety 1790 a 1800 se téměř zdvojnásobil z 33 131 na 60 515 obyvatel, a trend dál pokračoval.
S tímto růstem přišla poptávka po výstavbě obchodních a bytových budov. Newyorčané žili doslova uprostřed cihel a malty a Stevens pochopil, že touží uniknout z hlukem přeplněného velkoměsta.
Rozvoj Hobokenu
V roce 1804 zahájil Stevens třicetiletý stavební projekt, jehož cílem nebylo vytvořit kopii Manhattanu, přestože oblast měla být rozdělena do 800 parcel protkaných křížícími se ulicemi. Jeho vizí bylo malebné a vzdušné nové město s rozlehlým parkem, který by zachoval přirozený ráz krajiny a navazoval na styl anglických krajinářských zahrad. Tento park dostal jméno Elysian Fields.
Podél pozemku se nacházelo vyvýšené místo, které místní obyvatelé obdivovali již od dob cest Henryho Hudsona. Na tomto místě nechal Stevens postavit svůj dům, Castle Point Mansion.
Během své druhé návštěvy Ameriky v roce 1806 polský státník Julian U. Niemcewicz zaznamenal do svého deníku, že Stevensův dům „stojí na výběžku v jedné z nejkrásnějších lokalit na světě a dominuje městu, řece, přístavu i moři“.
Toto nádherné místo mohlo být doslova nejvyšším bodem Hobokenu, ale tím nejpamátnějším se stala Elysian Fields – a především událost, která se tam odehrála čtyřicet let po Niemcewiczově návštěvě.
Nová hra
Mladé Spojené státy převzaly mnoho her svých evropských předků – například kriket, pólo či jachting. Ostatně Stevensův syn, John Cox Stevens, založil New York Yacht Club. K oblíbeným hrám patřily také „three-cornered cat“, „town ball“ a „rounders“, přičemž poslední jmenovaná pocházela z Anglie.
Hra „town ball“ se hrála po celých Spojených státech – v New Yorku, Baltimoru, Filadelfii i v několika městech v Massachusetts – a stejně jako jednotlivé oblasti se i její pravidla lišila podle místa.
V New Yorku se mezitím začínala formovat nová hra. Její hráči a organizátoři převzali řadu pravidel z her „town ball“ a „rounders“ a rozhodli se pro starší anglický název – baseball.
Do třicátých let 19. století už byli mnozí Američané evropskými sporty unavení. V rozhovoru pro Daily Examiner ze San Franciska z roku 1887 s názvem „Jak začal baseball – člen klubu Gotham vypráví po padesáti letech“ si William Wheaton, jeden z prvních zakladatelů baseballu, vzpomínal, že on a jeho přátelé považovali kriket za příliš pomalý.
Hra „three-cornered cat“ jim zase připadala příliš dětská – a navíc nebezpečná pro dospělé muže, „protože míček měl tvrdé gumové jádro pevně omotané přízí, a v rukou hráče se silnou paží se měnil v nebezpečnou střelu, která mohla být smrtelná, pokud zasáhla citlivé místo na těle hráče.“
„Potřebovali jsme dobrou venkovní hru, a protože tehdy oblíbené hry nám nevyhovovaly, rozhodli jsme se upravit ‚three-cornered cat‘ a vytvořit novou hru. Nejprve jsme založili spolek, který jsme nazvali Gotham Baseball Club. Byla to první baseballová organizace ve Spojených státech – vznikla v roce 1837.“
Brzy začaly v New Yorku vznikat baseballové kluby. Patřil mezi ně Wheatonův Gotham Base Ball Club (někdy označovaný jako Washingtons), New York Base Ball Club, Eagle a Knickerbocker, který vznikl v roce 1845.
Růst newyorské populace šel ruku v ruce s rozvojem těchto nových baseballových klubů. Ačkoli hráči trénovali i v samotném New Yorku, existovalo jiné místo, kde si hru obzvlášť užívali – a kam se díky Johnu Stevensovi dostávali velmi snadno.
Místo pro zábavu
Součástí rozvoje Hobokenu byl také Stevensův trajektový systém, který přepravoval obyvatele New Yorku do nového města a zpět. Trajekty kotvily na místě, které Stevens nazýval Green. A zábava na sebe po příjezdu rozhodně nenechala dlouho čekat.
V blízkosti přístaviště Stevens vybudoval ruské kolo, kolotoč, expozici voskových figurín, Camera Obscura a atrakci zvanou Whirligig – létající zařízení upevněné na tyčích. V roce 1825, když mu bylo 76 let, dohlížel na stavbu prvního amerického parního lokomobilu. Tento „kočár na kolejích“ jezdil po kruhové trati o průměru 200 stop rychlostí asi 10 kilometrů za hodinu.
O šest let později, v roce 1831, nechal Stevens postavit Colonnade Hotel pro návštěvníky, kteří si chtěli pobyt v Hobokenu prodloužit na více než jeden den.
Hoboken se stal vyhledávaným místem nejen díky bohaté nabídce zábavy a možnosti uniknout z ruchu města, ale také kvůli příjemnějšímu klimatu. Jak vzpomínal jeden britský návštěvník, který porovnával letní horka na Manhattanu s počasím v novém Stevensově městě:
„Vedro ve městě je pro anglickou konstituci tak úmorné, že jsme se usadili na druhé straně řeky, na břehu Jersey, na velmi příjemném místě zvaném Hoboken.“
Stevens nešetřil náklady – nechal vykácet stromy, vybudovat silnice, hotely i své sídlo, zavedl trajektový systém a nabídl návštěvníkům občerstvení, hry i atrakce. Co však bylo neméně důležité – vytvořil také rozsáhlé travnaté plochy, ideální pro hry jako town ball, three-cornered cat, kriket a novou hru, která se nazývala baseball.
Stanovení pravidel
Mladý newyorský bankéř a dobrovolný hasič Alexander Cartwright Jr. si novou hru zvanou base ball velmi oblíbil. On i jeho kolegové z hasičské stanice Knickerbocker Engine Company No. 12 často hrávali stejně jako ostatní místní – na ulicích nebo na prázdných pozemcích.
Když se hasičská jednotka v roce 1843 rozpustila, bývalí kolegové se rozhodli pokračovat v hraní a založili Knickerbocker Base Ball Club. A brzy našli i nové místo, kde mohli hrát – Elysian Fields.
Cartwright stojí nahoře uprostřed, Wheaton vpravo nahoře. Identifikace Cartwrighta je však předmětem sporů. (Public Domain)
Dne 23. září 1845 se tým konečně rozhodl stanovit „Pravidla a řád baseballového klubu Knickerbocker“. Těchto dvacet konkrétních pravidel, považovaných za předchůdce moderního amerického baseballu, obsahovalo několik zásadních prvků hry – například vymezení hřiště a tím i foul balls (míče mimo hru), pravidlo tři striky a pálkař je venku, vyautování pálkaře označením míčem nebo tím, že soupeř dříve doběhne s míčem na danou metu, a také důležité bezpečnostní pravidlo: „v žádném případě nesmí být míč hozen přímo po hráči“. Po třech outech se tým stahoval z hracího pole.
Pokud jde o počet hráčů v klubu Knickerbocker, lze se jen dohadovat – jejich interní zápasy se hrály s týmy o sedmi až jedenácti hráčích na každé straně.
Když se chladné jaro roku 1846 proměnilo v letní horko, Knickerbockeři se rozhodli vydat přes řeku Hudson na Elysian Fields. A nebyli na trajektu sami – připojil se k nim také New York Base Ball Club.
První organizovaný zápas?
Podle pamětní desky v Hobokenu, která tuto událost připomíná, se právě „19. června 1846 na Elysian Fields odehrál první oficiální baseballový zápas mezi týmy Knickerbockers a New Yorks. Obecně se uznává, že do té doby nebyla hra brána vážně.“
Tým New Yorks tehdy porazil Knickerbockers v poměru 23 : 1, přičemž Alexander Cartwright zastával roli rozhodčího.
Byl to skutečně první organizovaný baseballový zápas mezi dvěma samostatnými kluby? Zdá se, že ne tak docela.
V Newyorské veřejné knihovně objevil John Thorn, oficiální historik Major League Baseball, výsledkové záznamy z října 1845, tedy krátce po stanovení pravidel klubu Knickerbocker. Tyto záznamy ukazují, že se tehdy utkaly dva soupeřící týmy.
Pokud jde o samotné počátky baseballu v Americe, existují dokonce důkazy, že se podobná hra mohla hrát už v roce 1791ve městě Pittsfield v Massachusetts.
Historie baseballu stojí z velké části na lidových příbězích a vzpomínkách starých hráčů, jako byli Wheaton a Cartwright. To vedlo k celé řadě domněnek, nepřesností a omylů – nejznámější z nich je tvrzení, že Cooperstown ve státě New York je „kolébkou baseballu“ a že zakladatelem hry byl generál občanské války Abner Doubleday. Oba tyto mýty však byly už dávno vyvráceny.
Přesto zůstává místo Cartwrighta, Knickerbockerů a New Yorks v dějinách baseballu naprosto zásadní.
Pokud jde o Elysian Fields, stalo se na příští dvě desetiletí domovem „letních chlapců“. Toto místo i samotná hra se nesmazatelně zapsaly do historie – prostřednictvím zápisů ze zápasů, vzpomínek, novinových článků, časopisů a dokonce i litografie Curriera & Ivese zachycující šampionát roku 1865 mezi týmy Mutual Club of Manhattan a Atlantic Club of Brooklyn, který sledovalo přibližně 20 000 diváků.
Litografie nejen dokládá, že Elysian Fields bylo jakýmsi předchůdcem dnešních baseballových stadionů, ale zároveň dokonale vystihuje jejich moderní podobu. A vezmeme-li v úvahu, že název Elysian Fields pochází z řecké mytologie, je možná příznačné, že i samotný původ baseballu je opředen americkými mýty.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Své nápady nebo zpětnou vazbu nám prosím pošlete na adresu namety@epochtimes.cz.
