Americká klasická filoložka Cynthia Damonová znovu otevírá Caesarovu „Galskou válku“ a ukazuje, proč má studium slavného římského vůdce dodnes zásadní význam pro pochopení ambice, moci a pádu republiky.
Julius Caesar. Jméno, které si, zdá se, získalo stejně silnou pozornost během více než dvou tisíc let od jeho smrti, jako když ještě žil oněch padesát pět let. Jeho vojenské i politické dobytí dosahuje takové velikosti, že je v dějinách patrně bez konkurence. Není tedy divu, že ho badatelé stále zkoumají. Caesarův život je studií lidské ambice, hledání slávy a spletité sítě politických intrik. V mnoha ohledech je studium Caesara studiem lidské povahy.
Z těchto důvodů není jen rozumné, ale přímo nezbytné, aby se každá generace zabývala tímto velkým Římanem. Cynthia Damonová, emeritní profesorka klasických studií na Pensylvánské univerzitě a jedna z předních současných odbornic na Caesara a starověký Řím, věnovala velkou část své kariéry snaze přiblížit Julia Caesara moderním čtenářům. Jejím nejnovějším počinem je nový překlad Caesar Gallic War (Ceaserova Galská válka) pro loebovskou klasickou knihovnu Harvard University Press.
Vzestup k „velikosti“
V roce 2016 vyšel její překlad Caesarova díla Ceaserova Galská válka pro Loeb. Římská občanská válka, v níž se Caesar utkal s Pompeiem, ukončila skomírající Římskou republiku a uvrhla ji do éry císařů, kteří brzy přijali jméno Caesar. Ačkoli tento překlad vyšel téměř před deseti lety, Damonová v rozhovoru pro Epoch Times uvedla, že pro nejlepší pochopení samotného muže je třeba začít Caesarovou válkou proti Galům. Tento názor podtrhuje citací Plútarcha v úvodu své knihy, kde stojí, že „jeho galské války povznesly Caesara k velikosti“.
Damonová poznamenala, že až do počátku svého velení v Galii měl Caesar poměrně běžnou, byť úspěšnou politickou a vojenskou kariéru. Když v roce 58 př. n. l. začala Caesarova galská tažení, stál svým způsobem ve stínu svého politického spojence a budoucího protivníka Pompeia. „Tato válka mu dala příležitost dosáhnout ‚velikosti‘ v římském pojetí,“ podotýká.
„Jeho devět let v Galii ukazuje, že byl chladně racionální a až děsivě soběstačný při sledování všech svých cílů. Tento přístup mu získal oddanost mužů, které vedl do boje, ale byl méně účinný při jednání s politickými vůdci v Galii i Římě,“ popisuje Damonová. „Muž, kterého vidíte v Galských válkách, zůstává stejný až do konce.“
Pohled „Caesarovýma očima“
Navzdory této chladné racionalitě a soběstačnosti Damonová tvrdí, že Caesar svými spisy „znormalizoval a očistil římský imperialismus“. V úvodu knihy zdůrazňuje: „Když je válka představena jako účetní bilance moci, čtenář je odstíněn od její brutality. Tento ‚caesarovský‘ způsob měl obdivovatele i napodobitele po dva tisíce let. Literatura o válce je plná lidí, kteří chtěli být Caesarem. Je až příliš snadné nahlížet imperialismus, zejména ten římský, Caesarovýma očima.“
Toto očištění války a dobývání zjevně významně formovalo pohled budoucích generací na Caesara. Díky tomu jej lidé během staletí dokázali zároveň milovat i nenávidět, nebo přesněji obdivovat i odsuzovat. Vystupuje jako spojení hrdiny i padoucha. Jakýsi antihrdina, který chtěl zachránit Řím před sebou samým, zatímco nakonec přivedl republiku k zániku. Damonová uvádí, že tato rozporuplná pověst odráží jeho odkaz – odkaz velkolepých úspěchů, které vedly k velkolepým selháním.
Připomíná, co napsala v úvodu svého překladu Caesar Civil War (Caesarova Občanská válka) z roku 2016:
„Během krátkého období politické nadvlády, poznamenaného sérií konzulátů a diktatur v letech 48 až 44 př. n. l., Caesar, stejně jako před ním Marius, Sulla a Pompeius, nedokázal obnovit republiku jako funkční systém. Jeho odkazem byl další politický chaos, další ad hoc řešení a další občanská válka. Teprve když jeho dědic Octavianus porazil posledního soupeře v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l., měl Řím znovu stabilní vládu. Republikou už však nebyl.“
Politická nutnost
Při studiu Caesarova života člověk vidí okamžiky milosrdenství i nemilosrdnosti ve vztahu k vojenským i politickým protivníkům. Caesar ve svých líčeních Občanské války a Galské války zdůrazňuje chvíle, kdy byl shovívavý a jednal diplomaticky, i chvíle, kdy byl neúprosný a drtil ty, kteří se mu postavili. Dokonce i když mu dvořané egyptského krále Ptolemaia předložili uťatou hlavu jeho protivníka Pompeia, kterého pronásledoval během občanské války, tehdejší autoři píšící o Caesarovi zaznamenali, že Caesar nad Pompeiovou smrtí truchlil.
Jedna z nejslavnějších vět připisovaných Caesarovi – „I ty, Brute?“ – kterou však nikdy neřekl (pochází ze Shakespearovy hry Julius Caesar), jen dále posílila obdiv veřejnosti. Propaganda, ať už Caesarova, jeho spolubojovníků či Shakespeareova, však může realitu překrýt jen částečně.
„Podle mého názoru není ani milosrdenství, ani krutost součástí Caesarovy povahy. Každé z nich je strategií, kterou zvolí podle situace,“ vysvětlila Damonová. „V občanské válce projevuje více shovívavosti než krutosti, ale to může odrážet selektivní sdělení v Občanské válce. … Nedávno jsem publikovala studii ‚Caesarův zmenšující se lexikon‘, která ukazuje, že autoři spisů z caesarovského korpusu, jež nejsou od Caesara – Alexandrijská válka, Africká válka, Španělská válka – neváhají zachytit i nemilosrdného Caesara v kontextu občanské války.“
Politická nutnost nepochybně formovala Caesarovy krátkodobé i dlouhodobé cíle. Pokud Caesar skutečně vnímal galská tažení jako kroky, které vedly k jeho zimnímu pochodu na Řím v roce 49 př. n. l., jenž vyústil v občanskou válku ukončenou na jaře 45, pak je podle Damonové studium této fáze jeho života naprosto zásadní. A nejen samotné období – je nutné studovat i Caesarovo líčení těchto devíti let, aby bylo možné pochopit, jak konflikt vnímal, jak viděl sám sebe a jak chtěl, aby ho viděly budoucí generace.
„Caesar si cenil psaného slova jako média komunikace,“ zmiňuje Damonová. „Nestačilo mu válku v Galii vyhrát. Dovršil úspěch tím, že napsal Galskou válku.“
Pokud historii skutečně píší vítězové, pak tomu Julius Caesar patrně rozuměl lépe než kdokoli jiný.
Ed. a překlad Cynthia Damonová.
Harvard University Press, 9. září 2025.
Vázaná kniha, 624 stran.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Své tipy a podněty prosím posílejte na namety@epochtimes.cz.
–ete–
