Zuzana Bánska

17. 12. 2025

Po 20 letech práce v oblasti obchodu a financí se Lenka v roce 2018 nechala inspirovat barevnými pralinkami na sociálních sítích. Ty se v kombinaci s její kreativitou staly přirozeným mostem k vlastní výrobě čokoládových pralinek. První kousky podle jejích slov připomínaly dětské výtvory z plastelíny, dnes však – po letech praxe a sbírání zkušeností – ručně vyrábí poctivé pralinky z belgické čokolády se svěžími ovocnými náplněmi, které na slovenském trhu chyběly.

Každá pralinka je originální ruční práce s promyšleným designem, zdobením i nápadem, jehož realizace někdy trvá i několik dní. V rozhovoru nám Lenka Macová, zakladatelka slovenské značky Pralinkovo, přiblížila, jaké podmínky musí splňovat její čokoládová dílna, jak probíhá ruční výroba pralinek i to, podle čeho poznáme správně vyrobenou pralinku už při prvním zakousnutí.

Epoch Times: Svět kakaa, čokolády, pralinek a neobvyklých chuťových kombinací, které člověk jen tak někde nenajde. Jak vznikl váš nápad věnovat se ruční výrobě pralinek a čokolády?

Lenka Macová: Upřímně řečeno, nikdy jsem nesnila o tom, že budu mít vlastní výrobu pralinek. Všechno vzniklo tak nějak náhodou. Na začátku byla moje potřeba věnovat se po návratu z práce nějaké kreativní činnosti. Zkoušela jsem renovace, decoupage krabiček, pečení – a od pečení byl už jen krůček k lásce k čokoládě.

Na Pinterestu jsem zahlédla barevné čokoládové pralinky a řekla si, že tohle chci zkusit. Několik let byla čokoláda jen mým koníčkem – vyráběla jsem pralinky pro kolegy, rodinu, prostě jen tak pro radost. Postupně si získávaly oblibu a přibývalo poptávek. Potom přišlo období, kdy jsem se musela rozhodnout, zda do toho půjdu naplno.

Na jedné straně stálo více než 20 let práce v obchodu a financích, na druhé straně vize vlastního podnikání a možnost dělat to, co mě opravdu baví. A tak jsem se na prahu čtyřicítky s podporou své rodiny rozhodla do toho jít.

Zdroj: archiv Lenky Macové
Zdroj: archiv Lenky Macové

Do čeho jste se vlastně pustila – a čím jsou pro vás pralinky výjimečné

Pralinka pro mě představuje čokoládový luxus. Alespoň ve mně vždy vyvolávala pocit něčeho výjimečného. Tabulka čokolády je klasika – je skvělá, ale pralinka? Vezmete ji z krabičky, zakousnete se a na jazyku se rozehraje exploze chutí díky spojení náplně a čokolády. Nedá se z ní ulomit kousek jako z tabulkové čokolády – prostě si musíte dát další. A další.

Zdroj: archiv Lenky Macové

V pralince tedy najdeme náplň a čokoládu. Jsou to základní části, z nichž se každá pralinka skládá?

Pralinka se vyrábí ve třech krocích, které lze zároveň chápat jako její tři části. Nejprve vzniká čokoládová skořápka – tenká, ale pevná vrstva čokolády, která tvoří vnější obal. Druhým krokem je náplň a závěrečnou fází je takzvané „víčkování“, tedy uzavření pralinky. Čokoláda tak tvoří svrchu i zespodu jakýsi obal, který chrání náplň.

Úplně první pralinky prý byly jen oříšky v cukru nebo karamelu a čokoláda přišla až později…

Ano, postupně se přidala touha po nových, dosud neobjevených chutích. Jakmile se na scéně objevilo něco tak luxusního, jako je čokoláda, lidé začali zkoušet a experimentovat, jak z této jedinečné chuti vytěžit maximum – s čím ji spojit, aby byl zážitek ještě intenzivnější.

Zdroj: archiv Lenky Macové
Zdroj: archiv Lenky Macové

Vzpomínáte si i vy na své úplně první pralinky?

Vzpomínám si naprosto přesně. Poprvé jsem čokoládu odlila do formy na led a spojila ji s malinami. Neměla jsem jinou formu, ale chtěla jsem si vyzkoušet, jak se čokoláda chová a jaký tvar dokáže vytvořit. S úsměvem dnes svou prvotinu přirovnávám k tomu, co jsme jako děti vyráběli z plastelíny.

Začínala jste tedy s jednoduššími chuťovými kombinacemi. Jak to vypadá dnes?

Asi každý, kdo něco vyrábí, začíná u jednodušších věcí – a u mě to platilo jak u zdobení, tak u náplní. Postupně vás ale znalosti a zkušenosti posouvají dál. Jste odvážnější, kreativnější. Je to dlouhý proces – jednoduše proto, že jde o ruční výrobu. Kdybychom měli popsat úplně všechny kroky, které vedou ke vzniku hotové pralinky, vydalo by to na dlouhé povídání.

Pralinka totiž nejprve vzniká v hlavě – její design, vizuál, chuť i spojení čokolády s náplní. Na začátku je tedy vývoj, výzkum a testování. Samotná výroba pak trvá několik dní. Záleží na plánování času, ale práce s čokoládou vyžaduje trpělivost.

Je potřeba připravit formy, natemperovat kakaové máslo a každý jednotlivý prostor ve formě, kde pralinka vznikne, ručně ozdobit. Kakaové máslo musí ztuhnout, aby se spojilo s čokoládou – a zatím přichází na řadu temperování čokolády: zahřívání, chlazení, opět zahřívání.

Poté následuje výroba čokoládové skořápky a její tuhnutí. Dalším krokem je příprava náplně, její temperování a samotné plnění pralinek. Nakonec je znovu nutné vytemperovat čokoládu, pralinky uzavřít, počkat na ztuhnutí… a voilà. Pralinka je na světě.

Zdroj: archiv Lenky Macové
Zdroj: archiv Lenky Macové
Zdroj: archiv Lenky Macové
Zdroj: archiv Lenky Macové

Jaké jsou tedy hlavní zásady, kterých se jako výrobce pralinek musíte při jejich výrobě bezpodmínečně držet?

Zásadním faktorem při práci s čokoládou je teplota. To je alfa a omega úspěšného výsledku. Čokoláda je velmi citlivá surovina – i rozdíl pouhých 2 °C dokáže zničit veškerou práci. Je potřeba hlídat správnou teplotu forem, teplotu kakaového másla při zdobení, teplotu samotné čokolády, teplotu náplní i teplotu pracovního prostředí.

Ať je zima, nebo horké léto, u mě ve výrobně je vždy zhruba 17 °C, takže vlastně pracuji pořád „v zimě“. V létě je to velmi náročné, když venku bývá často přes 30 °C. V zimě bych si zase nejraději přitopila, ale to nejde – takže teplé ponožky a mikina mě provázejí po celý rok.

Často se u ruční výroby říká, že v jednoduchosti je krása, a dnes je hodně prosazován minimalismus. Platí to i u čokoládových pralinek?

I pralinky samozřejmě podléhají módním trendům. Čokolatiéři po celém světě neustále zkoušejí nové postupy. To, co bylo dříve nemyslitelné – například zdobení forem pomocí vody nebo vodní páry – je dnes běžnou praxí.

Minimalismus si navíc každý představuje jinak. Pro někoho je to čistě hnědá, nezdobená pralinka, pro jiného pralinka v jedné barvě a čistých liniích.

A jaké ingredience a příchutě používáte vy?

Náplň do pralinky lze vyrobit téměř z čehokoli. Důležité ale je, co zákazníkům chutná. Já jsem vsadila na klasické příchutě – na něco, co zákazník zná. Když si koupí pralinku s jahodovou náplní, přesně ví, co může očekávat.

Na druhé straně mnoho čokolatiérů experimentuje – kombinuje sladké a slané chutě, dolaďuje je kořením nebo exkluzivními surovinami, jako je lanýž nebo tonka fazole. Možností je nespočet.

Moje pralinky jsou z velké části ovocné. Právě to na trhu chybělo. Oříšky nebo pistácie jsou pak osvědčenou klasikou, která nikdy nezklame.

Uvnitř pralinek se můžeme setkat i s takzvanou ganache. Co to vlastně je?

Ganache je spojení smetany a čokolády. Zná ji cukrářský svět i my, kteří vyrábíme pralinky. Je to skvělá krémová kombinace, se kterou se dá pracovat mnoha způsoby.

Smetanu lze ochutit, vyluhovat v ní bylinky, vanilku, použít kávu nebo koření. To všechno dává ganache zcela nový rozměr a chuť.

Na závěr bych se chtěla zeptat na laické hodnocení pralinek. Co nám o sobě pralinka prozradí po rozkrojení nebo zakousnutí?

V první řadě je pralinka „správná“ tehdy, když čokoláda při zakousnutí nebo rozkrojení krásně křupne. To znamená, že byla správně vytemperovaná – a právě tenhle zvuk by měl odstartovat dokonalý sladký zážitek.

Ručně vyráběné pralinky jsou často plněné několika vrstvami. I u mě takové najdete. Proto by se měla pralinka rozkrojit nebo rozkousnout shora dolů. Právě ve špičce bývá často jedna náplň a pod ní druhá. Když se zakousnete správně, dostanete v jednom soustu čokoládu i obě náplně tak, jak to výrobce zamýšlel.

Co je tedy pro poctivé výrobce pralinek tou největší urážkou?

Nekvalitní čokoláda, která dokáže zkazit celý chuťový zážitek.

Děkujeme za rozhovor!

etsk

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Ústavní soud odmítl návrh na zlepšení podmínek pro odškodnění následků očkování proti covidu-19

Aby došlo k odškodnění, musí podle Ministerstva zdravotnictví dojít ke „zvlášť závažnému ublížení na zdraví“ a následkům srovnatelným s „usmrcením osoby“. Nejvyšší soud chtěl úpravu, Ústavní ji zamítl.

Sněmovna podpořila úpravu pravidel svého jednání k omezení možných obstrukcí

Sněmovna podpořila dnes v úvodním kole změny pravidel svého jednání s cílem snížit možnost obstrukcí.

Mohla by policie s novým zákonem zatknout při Operaci Španěl skupinu kolem reprodukční kliniky v Praze?

Mohla by policie zatýkat aktéry v operaci jakou byl "Španěl", pokud by platila navrhovaná změna trestního zákoníku, která rozšiřuje trestný čin obchodování s lidmi o „zneužívání náhradního mateřství“?

Záchranáři v příhraničí budou moci díky smlouvě zasahovat i na Slovensku

V praxi by to znamenalo, že pokud bude nejblíž k pacientovi v Česku slovenská posádka záchranky, vyjede k němu ona – a naopak. Zásah bude možný pozemní i leteckou cestou.

Ekonomické a politické dopady obezity na moderní státy

Obezita jako strukturální riziko moderních států zatěžuje veřejné rozpočty, oslabuje ekonomickou výkonnost a ohrožuje udržitelnost zdravotních systémů.

Kdo Jeffrey Epstein skutečně byl a proč na jeho příběhu pořád záleží

Nejde jen o zločiny, ale o systém moci, který chrání sám sebe, kupuje mlčení a mění spravedlnost v obchodovatelnou komoditu.

Čínský režim využívá psychiatrickou internaci k umlčování stěžovatelů, uvádějí obhájci lidských práv

Vzácné vyšetřování zneužívání v nemocnicích státními médii znovu otevřelo otázku dlouhodobé taktiky používané proti občanům, kteří se staví proti úřadům.

Akt víry schovaný ve vědě

Úvaha o hranicích vědy ukazuje, že původ vesmíru a povaha reality vedou k pokoře, úžasu a novému pohledu na lidskou existenci smyslu.

Věže pro plavčíky stojí v pravidelných rozestupech podél pobřeží Miami. (Alexander Spatari / Getty Images)
Jak strávit 24 hodin v Miami

Den v Miami znamená třpytivé vody, latinskoamerické čtvrti a sluncem zalité panorama mrakodrapů.