V mrazivé vánoční noci roku 1914 přinesl zpěv vojáků na bojiště mír a dobrou vůli.
V Bibli se nachází mnoho příběhů o andělech, kteří promlouvají k lidem, varují je, vedou a utěšují. Jen jednou – a pouze jednou – však lidé slyšeli anděly zpívat. Stalo se to v noci, kdy se Kristus narodil na tomto světě, kdy andělé zpívali „sláva na výsostech Bohu“ a „pokoj lidem na zemi“. Tuto píseň tehdy slyšela jen hrstka obyčejných lidí – prostí pastýři.
Dnes existují stovky, dokonce tisíce vánočních písní, koled, kantát a oratorií, složených a zpívaných smrtelníky, které oslavují zázrak, jenž se odehrál před tolika staletími. Jednou z nejkrásnějších a nejoblíbenějších je „Adeste Fideles“, známá také jako „Pojďte, věrní“.
Na rozdíl od vlád písně neznají hranice. Volně putují z jedné země do druhé a někdy dokážou překročit i frontové linie a zákopy v čase války.
Štědrý večer, na který se nezapomíná
Během Vánoc roku 1914 došlo k pozoruhodné a ohromující události. Několik týdnů předtím požádal Benedikt XV. všechny znepřátelené mocnosti o vánoční příměří. Panovníci a jejich ministři, v bezpečí tapisérií a lustrů, však odmítli připustit, aby se zabíjení zastavilo byť jen na jediný den.
Na Štědrý večer však muži v zákopech po celé západní frontě slyšeli koledy zpívané svými takzvanými nepřáteli a odpovídali vlastním zpěvem. Ve skutečnosti šlo o tytéž písně, jen v jiném jazyce. Přibližně dvě třetiny bojujících jednotek, toužících po domově a truchlících nad padlými spolubojovníky, spontánně vyhlásily vlastní příměří.
Britský voják Graham Williams vzpomínal:
„Nejprve Němci zpívali jednu ze svých koled a pak jsme my odpověděli tou naší, až jsme začali ‚Pojďte, věrní‘ a Němci se okamžitě přidali se stejným chorálem, jen v latinském znění ‚Adeste Fideles‘. A tehdy jsem si řekl, že je to opravdu něco zcela mimořádného – dva národy, které uprostřed války zpívají stejnou koledu.“
Když se nad frontou rozednilo, zbraně byly odloženy a mezi muži, kteří po sobě ještě předchozí den stříleli, zaznívala slova dobré vůle. Dokonce si vyměňovali jídlo a cigarety a obě strany mohly pohřbít mrtvé, kteří leželi v zákopech a na polích.
Jiný britský voják poznamenal: „Kdyby to bylo jen na nás, už by nikdy nepadl jediný výstřel.“
Na mysl se v této souvislosti dere výrok Fredericka Velkého: „Kdyby moji vojáci začali přemýšlet, nezůstal by v armádě ani jeden.“
Při Kristově narození zpívali andělé o „pokoji na zemi“ ne králům, ale obyčejným lidem. O staletí později ti obyčejní vojáci v zákopech anděly neslyšeli, slyšeli však své bratry zpívat písně o míru a dobré vůli. Možná právě v jejich rukou leží naděje na mír.
