Nevládní nezisková organizace AMO, která sama sebe označuje za think-tank zaměřený na „výzkum a vzdělávání v oblasti mezinárodních vztahů“, vydala 23. února studii Proti větru, která mapuje hnutí odporu vůči větrným elektrárnám.
Práce přichází v čase, kdy téma větrných elektráren rezonuje ve společnosti i v médiích, přičemž někteří proponenti větrníků se snaží vykreslit kritiky jako oběti či dokonce propagátory ruských dezinformací. Zdá se, že vyostřená rétorika na obou stranách přispívá k rozpolcení společnosti, tak jak jsme toho svědky i u některých dalších témat.
„Studie Proti větru jako první v českém prostředí systematicky mapuje aktéry a argumentační rámce odporu proti výstavbě větrných elektráren,“ popisuje svou práci Petr Vidomus, analytik projektu evidence ninja, jehož misí má být „automatizovat monitoring, vyhledávat, klasifikovat a vyvracet zavádějící informace o klimatu“.
Podle autora se lokální iniciativy proti větrníkům stávají součástí širších hodnotových střetů. Místní aktivisté se mobilizují proti projektům na internetu prostřednictvím facebookových skupin, mají i své vlastní stránky, uvádí studie, jejíž součástí je i přehled těchto zdrojů. Některé z nich jsme prozkoumali, zpravidla obsahují přehledný výčet různých negativ větrných turbín.
Klíčovým mobilizačním prvkem aktivismu je podle AMO „pociťovaná nespravedlnost v rozhodovacích procesech a narativ ,zrady’ ze strany místních samospráv, které jsou vnímány jako prodloužená ruka elit či investorů“. Spolky dle průzkumu apelují u spoluobčanů nejčastěji na právo obcí a místních obyvatel rozhodovat si o výstavbě větrníků sami v referendu. Druhým nejčastějším argumentem jsou zdravotní dopady.
Větrníky se za minulý rok podílely na výrobě elektřiny v Česku zhruba jedním procentem. V zemi se jich momentálně nachází přes 200. Minulá vláda si dala za úkol jejich výkon do roku 2030 zpětinásobit, což by znamenalo postavit 250-300 nových výkonnějších turbín.
Ruská stopa?
Protivětrníkovou scénu v ČR podle studie „zásadně“ ovlivňují slovenské aktivistické spolky Za pravdu o veterných parkoch a Pokojný vietor, jejichž sítě mají sloužit jako „platforma pro shromažďování argumentů a zdroj ,kontraexpertízy’“.
V souvislosti s tím je v dokumentu zmiňováno i jméno Kataríny Ondrušové, slovenské aktivistky, o které někteří proponenti větrníků u nás tvrdí, že za ní stojí ruský vliv. Ondrušová vystoupila na několika besedách s občany v Česku a je spoluautorkou knihy Negatívne účinky veterných elekrární, která shrnuje studie a zkušenosti ze zahraničí.
Minulý týden v rozhovoru pro Parlamentnilisty.cz Ondrušová nálepku „ruský agent“ odmítla se slovy: „Pokud dnes s něčím nesouhlasíte, jste automaticky ruský agent? Nebo naopak ,Sorosův muž či žena’, jako někteří pracovníci neziskovek?“ Dodala, že sama se začala o větrné turbíny a jejich dopady zajímat až ve chvíli, kdy měly vyrůst v okolí její obce.
„Působení evropských antiVTE skupin nelze zcela oddělit od ruských vlivových operací v energetické oblasti,“ konstatuje studie.
Rusko podle jejího autora systematicky využívá šíření dezinformací k ovlivňování veřejné diskuse o větrných elektrárnách a jiných obnovitelných zdrojích energie. Jako příklad uvádí dezinformační kampaně „se znatelným vlivem ruských narativů“ z Polska či Bulharska. Podle studie je i argumentace v ČR doprovázena šířením dezinformací. Tím, o jaké dezinformace by mělo jít, se však studie nezaobírá.
Jedním z kritiků obnovitelných zdrojů, kteří dle studie často vystupují na besedách s odborníky, které odpůrci větrníků pořádají, má být i Jaroslav Čížek z think-tanku Realistická energetika a ekologie. Think-tank označuje studie za klimaskeptické.
„Tito experti, s mnohdy nepřiznaným ideovým zázemím, dodávají místním odpůrcům zdánlivý expertní kredit a dochází zde vlastně k podobné erozi tradiční expertízy, jako tomu bylo v období pandemie covidu-19,“ stojí ve studii AMO.
Čížek se pro Epoch Times vůči nálepkování ohradil. „Je to přesně obráceně. Zdroje jako vítr a slunce jsou nestabilní. Elektrizační soustava ale stojí primárně na stabilitě. To znamená, že když do systému zapojíte tyto destabilizační prvky, ony soustavu destabilizují. A to je přesně to, co Rusko chce – aby Evropa neměla dostatek energie, protože vojenská síla je derivátem hospodářské síly a hospodářská síla je derivátem dostupnosti energie,“ namítl.
Ve facebookové skupině Džbánsko a okolí BEZ větrníků, která je uváděna v přehledu studie AMO, zveřejnili na ruské téma tuto reakci k článku Daniela Nováka „Z kampaní proti větrníkům se stává bitevní pole proruských dezinformátorů„ uveřejněného na Seznam.cz: „Odmítáme drzé nařčení pana Nováka ze serveru Seznam.cz, kde označuje odpůrce větrných elektráren za ruské dezinformátory. Stejně jako v desítkách malých obcí i u nás se občané sami rozhodli, že nechtějí obětovat krásné místo k životu na oltář nových dotačních baronů.“
Z vesnice na národní úroveň
Do boje proti větrníkům se angažují i politické subjekty, které si téma berou za své a „zasazují je do širší kritiky klimatické a energetické politiky“, poznamenává studie AMO. Lokální odpor se tak má měnit v systémovou kritiku obnovitelných zdrojů.
O tom, že místní iniciativy mohou vést až k celostátní akci, svědčí právě kolující petice za revizi zákona 249/2025 Sb. o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie. Vláda již ústy ministra průmyslu Karla Havlíčka (ANO) a dalších avizovala, že akcelerační zóny, kde se větrníky mohou stavět, doznají změn tak, aby výstavba byla citlivější k veřejnosti.
Autor studie konstatuje, že „zkušenosti z jiných zemí ukazují, že odpor k výstavbě větrných elektráren (VTE) může vést nejen k omezení investic do tohoto sektoru, ale i k redukci klimatických cílů či transformaci politického prostředí“.
Lokální spolky se podle zjištění AMO často na sociálních sítích odkazují na některé české politiky, kteří jsou vůči větrníkům skeptičtí, např. poslance Libora Vondráčka a Markétu Šichtařovou (oba Svobodní za SPD), premiéra Andreje Babiše (ANO), zmocněnce vlády pro klimatickou politiku Filipa Turka (Motoristé) nebo europoslance Ivana Davida (SPD).
Premiér Babiš na tiskové konferenci vlády 2. února prohlásil, že „větrníky nepodporujeme“.
Poslankyně Šichtařová zaslala Epoch Times reakci s tím, že její názor na větrné elektrárny zůstává stále stejný. „Jedná se z logiky věci o velmi nestabilní a neefektivní zdroj energie,“ uvedla a dodala, že je až zarážející, jak někteří aktivisté bojují za jejich výstavbu. „Argumenty, kterými se snaží přesvědčit většinovou veřejnost v lokalitě, jakou je ČR, neobstojí,“ napsala.
Tvrzení proponentů větrníků, že odpor veřejnosti k větrným elektrárnám podporují proruští politici, je podle ní „evidentně mimo“. Uvedla, že Ruská federace by jedině přivítala, kdyby byl podíl větrných elektráren v ČR alespoň 90 %, čímž by se staly dodávky elektřiny v zemi značně nestabilní. „V ČR větrné elektrárny jsou a snad vždy budou pouze alternativou pro pár nadšenců, kteří chtějí za každou cenu (tedy i ztrátu) dostát nesmyslným cílům Green Dealu,“ uzavřela.
Její kolega Vondráček upozornil, že AMO sice vystupuje jako nezávislý subjekt, ve skutečnosti ale „šíří pod rouškou ,boje proti dezinformacím‘ jednostrannou agendu EU“. Dodal, že organizace často spojuje kritiku Green Dealu s proruskými vlivy, aby umlčela a zastrašila odpůrce, aby se přestali vyjadřovat.
„AMO a podobné organizace systematicky očerňují kritiky těchto politik (včetně mne či Svobodných) obviněními ze šíření proruské propagandy nebo dezinformací. Tímto způsobem se snaží zdiskreditovat legitimní obavy o ekonomické dopady, energetickou bezpečnost a suverenitu České republiky, zatímco ignorují reálné problémy, jako je nestabilita VTE, vysoké náklady na dotace nebo závislost na dovozu technologií z Číny,“ uvedl v e-mailu pro Epoch Times Vondráček.
