Přepisování scénáře na Blízkém východě začalo loni v květnu, když americký prezident Donald Trump navštívil tři státy Perského zálivu, zajistil dohody v hodnotě stovek miliard dolarů a nově nastavil vztahy.
„Trumpovo triumfální turné po Blízkém východě, po těch třech státech Perského zálivu, skutečně vytlačilo Čínu a Rusko z regionu … a to, čeho jsme od té doby svědky, je další oslabování ruského a čínského vlivu v této oblasti – a to vyvrcholilo úderem proti Íránu 28. února,“ řekl komentátor zaměřený na Čínu a autor knihy Plan Red: China’s Project to Destroy America (Plan Red: Čínský projekt na zničení Ameriky) Gordon Chang v pořadu EpochTV „American Thought Leaders“, který byl odvysílán 2. března.
Podle Changa americko-izraelské údery proti Íránu ukázaly limity čínské moci a podobně jako americká operace ve Venezuele omezily globální vliv Komunistické strany Číny (KS Číny), aniž by se Washington přímo střetl s Pekingem.
Nedávné kroky Donalda Trumpa jsou podle Changa vzkazem KS Číny: „Ne během mého mandátu.“
„A tohle Američané potřebují slyšet, protože podceňujeme vlastní sílu,“ poznamenal.
„Máme v naší zemi mnoho lidí, kteří říkají: ‚Ach, Číňané nás ovládnou.‘ … Ale ne, takoví my nejsme. To není v americké DNA.“
Zástupné války?
Chang řekl, že Strategie národní bezpečnosti Trumpa – která Čínu přímo zmiňuje jen zřídka, ale uvádí, že Spojené státy nedovolí nepřátelským mocnostem omezovat schopnost USA volně se pohybovat a obchodovat například v Jihočínském moři – ukazuje, že „Čína je v Trumpových úvahách na prvním místě“.
„Domnívám se, že prezident Trump jde po čínských [představitelích], a nedělá to přímo, ale nepřímo, a odřezává je od zdrojů podpory,“ míní.
Například operace ve Venezuele a v Íránu by podle Changa mohly ukončit schopnost Číny získávat levnou ropu, na níž se stala závislou. Čína je zdaleka největším odběratelem íránské ropy, která je kvůli sankcím dostupná Pekingu se slevou, a venezuelská ropa byla rovněž prodávána Číně s výrazným diskontem. Ztráta vůdců v obou zemích zároveň omezuje schopnost Pekingu rozšiřovat svůj vliv a promítat moc v těchto oblastech.
Chang rovněž připomíná, že venezuelská ropa je životně důležitá pro Kubu, kde má Čína vojenskou přítomnost. Trump také nově nastavil vztahy s Panamou, což podle něj vedlo k oslabení čínského vlivu na Panamský průplav.
„Tohle je postup svobody,“ konstatuje Chang.
Podle něj také reakce Pekingu – zatím omezená na rétoriku – posiluje představu, že „Čína není supervelmoc“.
„Vždy kritizuje Spojené státy, ale když jsou Spojené státy odhodlané něco udělat, nedokáže nás zastavit, a to ukazuje limity čínské moci,“ podotýká Chang.
Zatímco některé zprávy uvádějí, že Peking hodlá využít chaosu na Blízkém východě k odvedení pozornosti Spojených států od indo-pacifického regionu, Chang tvrdí, že rozhodné kroky na Blízkém východě mohou zasáhnout Peking tam, kde to nejvíce bolí, a domnívá se, že podobným případem může být i Ukrajina.
„Číňané se na Ukrajinu dívají skutečně jako na vzor a budoucnost a lidé na Taiwanu říkají, že jejich budoucnost se píše na bojištích Ukrajiny,“ říká.
„Pokud Spojené státy dovolí Rusku udržet si území získané agresí, Číňané si budou myslet, že mohou udělat totéž a že Spojené státy přistoupí na čínské uchopení Taiwanu nebo částí Japonska či Filipín.
Musíme pochopit, že když něco děláme v jedné části světa, ovlivňuje to i jiné části světa. Není to izolované.
Proto si myslím, že je velmi důležité zvítězit a zajistit, aby se Írán stal svobodnou společností. Pokud se to podaří, dostaneme Čínu do velmi obtížné situace.“
„Írán není Irák“
Trump vedl svou kampaň se slibem, že už nebudou žádné další zahraniční války, takže je podle Changa pochopitelné, že mnoho Američanů bylo úderem proti Íránu zaskočeno nebo s ním nebylo plně ztotožněno. Domnívá se však, že současná operace nebude připomínat dlouhé vojenské kampaně z minulosti a nakonec zachrání více životů.
„Na Blízkém východě ani v širším světě nebude mír, dokud se toho režimu nezbavíme. Ten režim se sám prohlásil za nepřítele Spojených států,“ podotýká Chang a poukazuje na výrok íránského prezidenta z prosince 2025, že Teherán je se Spojenými státy „ve stavu války“, na terorismus financovaný režimem a na kybernetický útok spojený s Íránem proti vodárenskému systému v Pensylvánii v roce 2023.
„Íránský režim musí odejít. Má program jaderných zbraní. Má balistické rakety. Představuje nebezpečí pro mezinárodní společenství.“
Chang prohlásil, že je „nepřijatelné“ nadále slovně odsuzovat íránský jaderný program, aniž by tato kritika byla podpořena konkrétními kroky, zatímco režim pokračuje v tom, že „popravuje desetitisíce vlastních občanů“.
Chang s odkazem na Alexise de Tocquevilla podotýká, že historie ukazuje, že demokracie vstupují do válek pomalu a někdy tím konflikt pouze prodlužují.
„Ignorovali jsme Usámu bin Ládina. Ignorovali jsme ho poté, co zabil šest Američanů bombovým útokem na severní věž Světového obchodního centra v únoru 1993. Ignorovali jsme ho až do dne, kdy udeřil a zabil 2 977 Američanů. Pak jsme si řekli: ‚Jak se to mohlo stát?‘“ ptá se Chang.
Poukazuje také na to, že Spojené království a Francie jednaly podobně, když se Třetí říše začala militarizovat, a kdyby zasáhly dříve, mohly být podle něj miliony úmrtí a druhá světová válka odvráceny.
„Byli jsme Británií a Francií tohoto století, dokud prezident Trump nerozhodl, že ne, že nedovolíme, aby se tyto hrozby dál hromadily,“ vysvětluje.
Chang tvrdí, že Trumpovy kroky narušují desetiletí trvající přístup založený na teorii „řízeného úpadku“, která se soustředila na zadržování nepřátelských režimů místo snahy o jejich obnovu či změnu.
Chang také poukazuje na náznaky, že konflikt s Íránem by neměl být vleklou záležitostí končící závislostí na Spojených státech, přičemž Washington by v dlouhodobém horizontu nabízel spíše obchodní spolupráci než pouze pomoc. Trump rovněž uvedl, že operace v Íránu by mohly trvat čtyři až pět týdnů a že vývoj už nyní postupuje rychleji, než se očekávalo.
„Írán není Irák,“ zmiňuje Chang a opakuje tím postoj Trumpovy administrativy. „Írán má tradici – ta byla na 47 let přerušena teokratickým režimem, ale íránský lid to zvládne napravit a viděli jsme, kolik lidí v Íránu chce být svobodných. To je skutečný náznak toho, že Írán může fungovat.“
Zároveň vyzval všechny Američany, ať už republikány, demokraty nebo nezávislé, aby podpořili prezidenta a svou zemi.
„Tohle je zápas našich životů a měli bychom si to uvědomit. Přestože jsou Spojené státy mnohem silnější společností než Čína, můžeme o svou zemi přijít … protože ji nebráníme s takovou razancí a odhodláním, jaké jsou zapotřebí.“
Chang poznamenává, že „jde o zásadní okamžik“, kdy by čínský režim mohl z vnitřních důvodů, které jsou pro Západ nejasné, reagovat nepředvídatelně.
„Jak řekl Lenin, jsou desetiletí, kdy se nic neděje, a pak jsou týdny, kdy se odehrávají desetiletí. No a týdny, ve kterých se nyní nacházíme, jsou právě takové, kdy se odehrávají desetiletí, a musíme zůstat ostražití,“ uzavírá Chang.
–ete–
