Stále více lidí na Západě medituje. Jejich cílem je upevnit si zdraví a udržet si fyzickou i duševní kondici. Meditace však dokáže mnohem víc.
Meditace se na Západě stává čím dál běžnější záležitostí. Když v 60. a 70. letech získala na popularitě transcendentální meditace, nedokázala si v hlavním proudu západních zemí vybudovat pevnou pozici. Dnes však i mnohé nemocnice nabízejí meditaci jako regulérní léčebnou variantu, protože moderní výzkumy jednoznačně potvrzují její prospěšnost.
Dlouhá tradice východní meditace však spočívá v něčem hlubším než v pouhém zklidnění mysli. Nejenže ulevuje od stresu, ale podle jogínů i vědce Deana Radina probouzí také nadpřirozené schopnosti.
Radin je vedoucím vědeckým pracovníkem neziskové organizace Institute of Noetic Sciences (IONS) v USA. Vystudoval elektrotechniku a fyziku na University of Massachusetts Amherst a získal doktorát z psychologie na University of Illinois Urbana-Champaign. Před působením v IONS pracoval v prestižních AT&T Bell Labs, na Princetonské univerzitě, Edinburské univerzitě a v SRI International.
Meditace a nadpřirozeno
Radin popsal průzkum provedený institutem IONS, v němž položili 2 000 meditujících osob otázku: „Měli jste někdy zkušenost následujícího druhu?“ Následoval dlouhý seznam zahrnující jasnovidectví, prekognici (předvídání budoucnosti) a podobné mimosmyslové jevy.
Přibližně 75 procent dotázaných uvedlo, že takovou zkušenost mají, a věří, že tyto zážitky vyvolala právě meditace.
„Jelikož stále více lidí medituje kvůli tělesnému a duševnímu zdraví, budou se s těmito druhy jevů setkávat čím dál častěji. To je v mnoha ohledech důvod, proč jsem napsal knihu Supernormal,“ uvedl Radin.
Kniha Supernormal: Science, Yoga, and the Evidence for Extraordinary Psychic Abilities (v češtině vyšla pod názvem Supernormální: Věda, jóga a důkazy o mimořádných psychických schopnostech) spatřila světlo světa v roce 2013. Nabízí přehled řady vědeckých studií na téma „psí“ (souhrnné označení pro mimosmyslové jevy jako telekineze, telepatie či jasnovidectví).
Radin vyrůstal jako agnostik. Meditaci stále považuje za sekulární praxi, přesto zůstává otevřený názorům mystiků.
Strach z nadpřirozena
Na Západě mnoho lidí v nadpřirozeno věří, ať už si to chtějí přiznat, či nikoliv. Průzkum společnosti Gallup z roku 2001 ukázal, že tři ze čtyř Američanů věří v paranormální jevy. V průzkumu Pew Forum on Religion and Public Life, kterého se zúčastnilo 35 000 Američanů, se respondentů dotazovali na víru v zázraky – přibližně 80 procent odpovědělo kladně. Dokonce i mezi lidmi bez vyznání jich 55 procent uvedlo, že v zázraky věří.
Nadpřirozeno nás fascinuje, ale oficiální věda jej odmítá brát vážně. Podle Radina má méně než 1 procento univerzit na světě člena fakulty, který by se výzkumem nadpřirozena přímo zabýval. Dokonce i profesoři religionistiky obecně odmítají považovat „zázraky“ za skutečné.
Náš hlad po těchto tématech tak sytí především Hollywood. „Tyto jevy stále nahánějí strach, protože jsou ve filmech většinou vykreslovány v hororovém žánru,“ poznamenal Radin. „Ironií je, že můžete získat doktorát z ‚hermeneutiky Buffy, přemožitelky upírů‘, ale ne z telepatie.“
Podle něj můžeme v tomto ustrašeném přístupu k nadpřirozeným jevům vidět ozvěnu čarodějnických procesů. Tyto procesy trvaly zhruba 500 let a zanechaly v naší psychice hluboké stopy. „Pokud má někdo schopnosti připomínající čarodějnictví, byl v lepším případě považován za podivína a v horším za zlého člověka,“ dodal.
Více parapsychologického výzkumu
Akademický svět však pomalu mění názor. Velká Británie je v současnosti centrem parapsychologického výzkumu s tuctem univerzitních programů, které jsou otevřenější zkoumání efektů psí.
Před dvaceti lety bylo podle Radina téměř nemožné publikovat výzkum mimosmyslového vnímání v běžných odborných periodikách. Situace se však mění: „Stále častěji publikujeme v renomovaných titulech. Jeden z našich posledních textů otiskl online žurnál Frontiers in Neuroscience a většina našich studií zaměřených na fyziku se nyní objevuje přímo ve fyzikálních časopisech.“
Radin poukázal na to, že dnešní studenti se s podivuhodnostmi kvantové mechaniky seznamují velmi brzy. Díky tomu je mladší generace vědců ochotnější zkoumat jevy, jako je kvantová nelokálnost – tedy proces překračující klasické hranice prostoru a času.
Právě tato změna perspektivy v otázce možností fyzikálního světa je klíčová. Efekty „psí“ totiž lidé považují za „zvláštní“ především proto, že stejně jako kvantové jevy nerespektují běžná prostorová a časová omezení.
Časopisy jako Scientific American a další přední odborné listy se nyní zabývají tématy, jako je kvantová biologie. Podle ní by provázanost (entanglement), kterou Albert Einstein nazval „strašidelným působením na dálku“, mohla existovat i na makroúrovni u člověka, nikoliv jen v mikrosvětě subatomárních částic.
Skeptici a jogíni v praxi
Ve své knize Supernormální Radin cituje britského psychologa a skeptika Richarda Wisemana. Ten v roce 2008 pro britský deník Daily Mail uvedl: „Podle měřítek jakéhokoli jiného vědeckého oboru je mimosmyslové vnímání prokázáno.“
Význam tohoto prohlášení od prominentního skeptika nelze podle Radina podceňovat. Později Wiseman upřesnil, že tím nechtěl říci jen to, že je prokázáno dálkové vnímání (jasnovidnost), ale že všechny jevy psí „splňují obvyklé standardy pro normální tvrzení“, a jsou tedy vědecky doloženy.
Mnoho skeptiků zastává názor, že „mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy“. Jak se tradiční východní meditace dále šíří na Západ, můžeme zjistit, že význam slova „mimořádný“ leží především v očích pozorovatele.
Radin v knize napsal: „Pro učence se západním vzděláním by pouhá existence řekněme telepatie platila za supernormální, a tedy zcela cizí. Ale pro zkušeného jogína je to jen nudné, normální siddhi [sanskrtký výraz pro nadpřirozenou sílu či schopnost]. Skeptický vědec, který nepraktikoval tisíce hodin jógy a meditace, by vyžadoval reprodukovatelná, přesná experimentální data s pravděpodobností trilion ku jedné. Jogínovi postačí jeho vlastní zkušenost.“
–etg–
