Život v dobrotě – pomáhat druhým se vyplatí

Následující text je výňatkem z knihy „Things That Matter: Overcoming Distraction to Pursue a More Meaningful Life“ (Věci, na nichž záleží: Jak překonat rozptylování a vydat se na smysluplnější život), která vyšla letos v USA.

Dion Mitchell vyrůstal nedaleko Toleda v Ohiu v pohodlných poměrech. V dětství a mládí nepřicházel často do styku s chudými lidmi. Ani Dionova rodina neměla historii služby potřebným. Ale na každé Díkůvzdání z důvodů, které ani nedokázal vyjádřit, rozváželi u nich v městečku jídlo chudým rodinám, které měly hluboko do kapsy.

Když mi vyprávěl o své zkušenosti, Dion si v hlavě provedl rychlý výpočet.

„Myslím, že jsme to dělali jen asi šest let a pokaždé nám to zabralo možná dvě hodiny. Takže to je celkem 12 hodin z mého života. Ale víš co, Joshuo? Návštěva těch rodin na Den díkůvzdání je jednou z nejživějších vzpomínek na mé dětství. Vidět, jak žijí jiní lidé, a poznat jaké to je poskytovat pomoc, mě připravilo na to, abych v dospělosti sloužil druhým ve větším měřítku.“

Pomoc druhým nás mění. Tyto prosté skutky pomoci, které podněcují změnu v našich srdcích, nemusí být extravagantní. Opět nám to ukazuje věda.

Emily Esfahani Smithová, autorka knihy „The Power of Meaning“ (Síla smyslu života), v jednom novinovém článku říká: „Představa, že smysluplný život musí být nebo vypadat pozoruhodně, je nejen elitářská, ale také mylná… Jak jsem se naučila, nejsmysluplnější životy často nejsou ty výjimečné. Jsou to ty životy obyčejné, prožité s důstojností.“

Emily ve svém článku cituje výzkumy. Jedna studie například ukázala, že dospívající, kteří se věnovali domácím pracím, měli silnější pocit smysluplnosti než ti, kteří se jim nevěnovali. Důvodem bylo, že dospívající měli pocit, že přispívají k něčemu většímu, než jsou oni sami, totiž k blahu své rodiny. Jiná studie zjistila, že rozveselení kamaráda vytváří smysl života. Stejně tak vnímání svého povolání jako služby komunitě. Nesobecký život vede k větší celkové životní spokojenosti.

Smith uzavírá: „Dobrý život je život v dobru – a o to se může snažit každý, bez ohledu na své sny nebo okolnosti.“

To je dobrá připomínka. Věci, na kterých záleží, nemusí být nutně velkolepé a vzdálené cíle. Mohou to být jednoduché věci, které jsou na dosah nás všech. Ale přesto jsou tím nejlepším způsobem, jak strávit své dny na této zemi, a nezpůsobují nám lítost, až se za nimi budeme ohlížet.

Satirik P. J. O’Rourke řekl: „Všichni chtějí zachránit Zemi, nikdo nechce pomáhat mámě umývat nádobí.“ To je pravda. Pomozme mámě.

Radost z pomáhání

V našem průzkumu jsme se ptali: „Co vám obecně přináší větší radost: plnění vlastních přání, nebo pomoc druhým lidem?“. Byl jsem velmi zvědavý, jaké budou odpovědi na tuto otázku. Jak rozšířený je názor, že služba druhým nás činí šťastnějšími než sobectví? Byl jsem nadšen, když jsem zjistil, že jasná většina – 60 procent – odpověděla „pomáhat druhým“. Vsadím se, že byste odpověděli stejně.

Empirická data potvrzují intuitivní pocit mnoha z nás, že pomoc druhým má sílu pomoct i nám. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o dva další výsledky výzkumů na toto téma, které ještě více potvrdí vaše tušení o důležitosti nesobeckého života.

Výzkumníci z Kolumbijské univerzity se zajímali o to, zda pomáhat druhým udržet si emocionální pohodu prospívá i těm, kdo jim pomoc poskytují. Provedli proto studii s využitím anonymní online platformy. Účastníci se podělili o své vlastní stresující životní události. Mohli také poskytovat emoční podporu ostatním účastníkům tím, že jim poskytovali zpětnou vazbu, rady a povzbuzení.

A výsledek? Nezávislý psycholog, který tuto studii komentoval pro Psychology Today, řekl:

„Výsledky ukázaly, že pomoc druhým při regulaci jejich emocí přináší lepší emoční a kognitivní výsledky pro ty účastníky, kteří pomoc poskytovali. Navíc, protože zvýšená úroveň pozornosti zaměřené na sebe je u deprese běžná, čím více lidé pomáhali druhým, tím více jim toto chování přinášelo snížení jejich vlastní deprese, a to díky přehodnocení vlastního života. Následné analýzy dále ukázaly, že toto zvýšené přehodnocování ovlivnilo také náladu lidí a jejich subjektivní pocit štěstí.“

Stručně řečeno, podpora emočního zotavení u druhých nám pomáhá zlepšit i naše vlastní emoční zdraví.

V jiné studii pak vědci z Pittsburské univerzity dali účastníkům na výběr, zda chtějí splnit úkol, který by prospěl jim samotným, charitativní organizaci nebo konkrétnímu příteli v nouzi. Poté vědci pomocí skenování mozku hledali rozdíly na základě toho, jakou volbu dobrovolníci učinili.

Nejvýraznější výsledek se projevil na snímcích mozku osob, které se rozhodly pomoci konkrétnímu příteli. Tyto skeny ukázaly nejen zvýšenou aktivitu ve dvou centrech odměny v jejich mozku, ale také odhalily snížení aktivity ve třech dalších oblastech, které kontrolují krevní tlak a zánět v reakci na stres. Jinak řečeno, tito lidé byli v důsledku pomoci jinému člověku šťastnější i klidnější.

Důkazy jasně ukazují, že sobecká snaha nepřináší takové štěstí, jaké očekáváme. Nyní už víme, co ho přináší.

Chceme-li dosáhnout svého plného potenciálu, musíme sloužit druhým. A Bůh ví, že svět potřebuje, abychom pomáhali.

Joshua Becker je autorem několika bestsellerů a také knihy „Věci, na nichž záleží: Jak překonat rozptylování a vydat se na smysluplnější život“. Je zakladatelem webových stránek Becoming Minimalist, které se věnují inspiraci pro ostatní, aby našli více života tím, že budou vlastnit méně. Navštivte BecomingMinimalist.com a @joshua_becker.

Přeloženo z originálního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.