„Byl naživu“: Výčitkami sužovaný čínský lékař vzpomíná na odebírání orgánů mladíkovi v dodávce

Když vstupoval do dodávky hlídané ozbrojenými vojáky, v níž bylo dalších pět lidí – chirurgů a sester –  netušil, že vstupuje do světa, který ho bude v mysli pronásledovat další čtvrt století.

Doktor Čeng Č’, tehdejší lékař pracující v jedné z největších čínských vojenských nemocnic, nevěděl nic víc, než že jsou na „tajné vojenské misi“ poblíž vojenské věznice v okolí města Ta-lien na severovýchodě Číny.

Světle modrá tkanina pokrývala čtyři strany vozidla, aby ho ochránila před zvědavými pohledy. Když se otevřely dveře, čtyři statní vojáci vnesli dovnitř muže, jehož končetiny byly svázány tenkými provazy, které se mu zařezávaly hluboko do masa. Muži nebylo víc jak 18 let. Jeho orgány, jak bylo chirurgovi den předtím řečeno, jsou „zdravé, čerstvé“.

Jeden z lékařů nařídil doktoru Čengovi, aby šlápl muži na nohy a „nenechal ho, aby se hýbal“. Rukama mu přitiskl nohy, které byly k jeho šoku na dotek teplé. Z hrdla mu teď tekla krev. Sledoval, jak chirurg rozřízl muži břicho a dva další sáhli dovnitř, aby každý vyjmul jednu ledvinu. Muži se cukaly nohy a pohnulo se mu hrdlo, aniž by vyšel nějaký zvuk.

„Přeřízněte mu tepnu a žíly, rychle!“ zakřičel operatér na Čenga. Když to udělal, vytrysklo tolik krve, že mu to potřísnilo rukavice a celé oblečení. Tehdy dostal rozkaz vyjmout tomu muži oči.

Doktor Čeng se podíval muži do tváře. Zíral na něj pár široce otevřených očí. „Bylo to nevyslovitelně hrůzné. Díval se přímo na mě. Oční víčka se mu pohybovala. Byl naživu,“ svěřil se pro The Epoch Times v červenci, kdy poprvé souhlasil s použitím svého skutečného jména.

Tehdy, v roce 1994, ještě netušil, že je součástí toho, co se brzy stane velkokapacitním zabijáckým aparátem vytvořeným k získávání orgánů od vězňů svědomí a jejich prodeji transplantaci chtivým zájemcům z celého světa.

V dodávce řekl ostatním lékařům: „Tohle nedokážu.“ Cítil, jak se mu vyprázdnil mozek, jak tam tak seděl roztřesený, zpocený a paralyzovaný. Doktor naproti němu okamžitě přitiskl mužovu hlavu k podlaze dodávky. Dvěma prsty přitisknutými na oční víčka a hemostatem v druhé ruce vyloupl muži obě oči.

Tělo, nyní nehybné, bylo uloženo do černé igelitové tašky a odneseno vojáky čekajícími venku. Dodávka se vrátila do Všeobecné nemocnice vojenské oblasti Šen-jang, kde měl doktor Čeng byt. Sestry rychle posbíraly zakrvácené lékařské vybavení.

Když dorazili do nemocnice, na dvou operačních sálech se rozsvítila světla. Další tým lékařů čekal na zahájení transplantací orgánů. Doktoru Čengovi bylo příliš nevolno na to, aby byl jakkoliv užitečný, i když ředitel oddělení chtěl, aby mu pomohl na operačním stole. Seděl a sledoval z několika metrů, jak operace postupuje. Když byly transplantační zákroky dokončeny, lékařský personál vešel do luxusní restaurace a mlčky hodoval. Doktor Čeng nedokázal pozřít ani sousto. Po jídle si vzal volno a zároveň dostal vysokou horečku.

Ten pár očí – zoufalý, vystrašený a bolestivý – od té doby mučil doktora Čenga dnem i nocí. „Pod světlem ležel mladý život, lidská bytost, které byly zaživa odebírány orgány,“ vypráví.

Miliardový průmysl

Horor, jehož byl doktor Čeng v dodávce a poté v nemocnici svědkem, se odehrál v roce 1994, kdy bylo masové a státem posvěcené nedobrovolné odebírání orgánů ještě v plenkách. Brzy však přerostlo v miliardový průmysl využívající vězně svědomí, zejména přívržence pronásledované náboženské skupiny Falun Gong. Ve stejném městě jako nemocnice se nacházel „koncentrační tábor“ Su-ťia-tchun, který od začátku pronásledování v roce 1999 několik informátorů odhalilo jako místo hromadného zabíjení vězněných přívrženců Falun Gongu pro jejich orgány. V Číně existuje nespočet dalších takových táborů.

Doktor Čeng je jedním z několika svědků, kteří od roku 2006 oslovili The Epoch Times, aby odhalili tuto příšernou praxi režimu. Od té doby mnoho nezávislých zpráv přineslo informace o závažnosti a rozsahu této praktiky.

V roce 2019 nezávislý tribunál se sídlem v Londýně dospěl k závěru, že čínský vládnoucí režim zabíjel vězně svědomí pro jejich orgány „ve významném měřítku“ a že primárními oběťmi jsou praktikující Falun Gongu.

Několik zemí již vydalo zákony, které zakazují tzv. transplantační turistiku svým občanům. Také ve Spojených státech se v této věci vyvíjí iniciativa. Poslanec Scott Perry prosazuje schválení návrhu zákona o ochraně Falun Gongu, který by sankcionoval pronásledovatele Falun Gongu. Návrh zároveň zakazuje spolupráci s komunistickou Čínou v oblasti transplantací orgánů.

Oboustranný zákon o zastavení nuceného odebírání orgánů z roku 2023, který se snaží potrestat osoby, které toto zneužívání umožňují, prošel v americké sněmovně drtivou většinou v březnu.

Čerstvé orgány

Doktora Čenga stále ovládal strach, když v roce 2015 poprvé pomalu vyprávěl svůj příběh pod podmínkou naprosté anonymity. Během hodinového rozhovoru měl problémy vyslovit celou větu, někdy se oběma rukama pevně přidržoval okraje stolu před sebou, jindy se ošíval, vstával a sedal. Jeho výraz obličeje byl zkroucený, když neustále opakoval, že to bylo „příliš děsivé“. Když popisoval chvějícím se hlasem, jak měl vyjmout mladému muži oči, vyhrkly mu slzy. 

Během pobytu v nemocnici byl Čeng upřednostňován svými nadřízenými díky vlivu svého otce v místní komunistické struktuře. Pomoc jeho otce, zkušeného lékaře tradiční čínské medicíny, vyhledávali místní funkcionáři, a někteří z nejvyšších vojenských vůdců byli častými hosty u jejich jídelního stolu. Lékaři to věděli a chovali se k doktoru Čengovi uctivě a často mu umožnili účastnit se operací, když ostatní stážisté nemohli.

Brzy po incidentu s odebíráním orgánů v zadní části dodávky opustil doktor Čeng nemocnici. Stal se pediatrem a internistou ve městě Liao-jang, asi čtyři hodiny jízdy severně od Ta-lienu. Ale ten pocit hrůzy se postupem času jen prohluboval s tím, jak více nahlížel do zákulisí transplantačního byznysu.

V roce 2002 doprovázel doktor Čeng jednoho vojenského funkcionáře na lékařskou prohlídku v nemocnici, kde byl kdysi internován. Vyšetřující lékař důstojníkovi řekl, že jestli má přežít, potřebuje novou ledvinu.

„[Vybereme] pro vás špičkovou,“ řekl další vojenský důstojník svému nadřízenému na chodbě. „Čerstvou, od praktikujících Falun Gongu.“

To bylo poprvé, co doktor Čeng slyšel, že přívrženci Falun Gongu jsou specifickým zdrojem orgánů. Cestou domů se oficír Čenga zeptal, jestli si má nechat ledvinu transplantovat. „Nedělejte to,“ odpověděl doktor Čeng. „Není to spáchání vraždy?“

Prostřednictvím tohoto funkcionáře se dr. Čeng dozvěděl, jak rozšířené je násilné odebírání orgánů v Číně. „Ozbrojení policisté a důstojníci nad úrovní divize o tom všichni vědí a je to v armádě do značné míry známé. Není to nic nového,“ prohlásil lékař pro The Epoch Times.

Aby vydělala více peněz, armáda podle něj otevřela mnoho „zelených koridorů“ neboli rychlých pruhů na letištích, aby se daly čerstvé lidské orgány rychle přepravovat po celé zemi. Jednotky nakažlivých chorob ve vojenských nemocnicích se všechny staly „doupaty“ pro nucené odebírání orgánů, uvedl dr. Čeng. „Shoda by se našla za asi jeden až dva týdny, nejdéle za měsíc.“

Vojenský důstojník, kterému selhávala ledvina, se nakonec rozhodl transplantaci nepodstoupit. Žil další tři roky na dialýze a zemřel v roce 2005. Další známý, poradce funkcionářů v sedmičlenném Stálém výboru politbyra, jádru elitního čínského vedení, řekl dr. Čengovi něco ještě víc šokujícího.

V rozhovoru s ním dr. Čeng poznamenal, že pronásledování Falun Gongu v severovýchodní Číně je docela tvrdé. Známý neodpověděl okamžitě, ale než se rozešli, otočil se a podíval se mu přímo do očí. „Ve městě Wu-chan v provincii Chu-pej, pod zadní zahradou Úřadu veřejné bezpečnosti provincie Chu-pej, je to plné zadržovaných praktikujících Falun Gongu. Některé jsou nezletilé děti,“ řekl a zarazil se při každém slovu.

„Byl jsem tam,“ dodal po odmlce. Dále o tom nediskutovali, ale důsledek tvrzení, že se jedná o masový zdroj orgánů, na doktora Čenga těžce dolehl. Byl to pro něj další důkaz o násilném odebírání orgánů stoupencům Falun Gongu.

Dr. Torsten Trey, výkonný ředitel lékařské etické skupiny Lékaři proti nucenému odebírání orgánů, řekl, že jde o indikátor toho, že „tato praxe byla v Číně rozšířena již v roce 2002“, čtyři roky před zveřejněním první vyšetřovací zprávy na toto téma.

„Uplynulo více než 20 let. Čínský transplantační systém spáchal lékařské zločiny proti lidskosti, které daleko přesahují vše, co je známo v 21. století. Kde je mezinárodní odezva?“ napsal dr. Trey v prohlášení pro The Epoch Times.

Odvaha promluvit

To, co mu známý řekl, dalo dr. Čengovi „pocit poslání“, touhu odhalit tuto věc na mezinárodní scéně, což vedlo k jeho útěku do Thajska v roce 2005. Tam získal status uprchlíka a v roce 2007 se přestěhoval do Kanady.

V roce 2015, když svůj příběh poprvé vyprávěl deníku The Epoch Times, řekl, že se cítil tak bezmocný, že si nebyl jistý, zda se má opřít o reportéra nebo o stůl. „Cítil jsem, že dávám všanc svůj život a všechno, co mám,“ řekl The Epoch Times letos koncem července, když vzpomínal na svůj předchozí rozhovor.

„Neexistuje způsob, jak popsat, jak jsem se v tu chvíli cítil,“ vylíčil a dodal: „Každé slovo, každá věta, kterou jsem pronesl, se nelišila od volby mezi životem a smrtí. Nevěděl jsem, co si tím na sebe přinesu.“

Během osmi let, kdy se dostal do Kanady, Dr. Čeng řekl, že hledal správné médium, kterému by mohl vyprávět svůj příběh. Pokud by se rozhodl špatně, nejen, že by se dostal do problémů, ale problém by se nedostal do pozornosti, kterou si zasloužil.

Dr. Trey svého čínského kolegu pochválil za odvahu promluvit. „Je pro nás základem pochopit krutost a rozsah čínských barbarských transplantačních praktik. To, o co se doktor Čeng podělil s veřejností, je děsivé a neexistuje žádné vysvětlení, proč mezinárodní lékařská komunita nereaguje na děsivé odebírání orgánů v Číně. Kde je WMA [Světová lékařská asociace]? Kde je WHO [Světová zdravotnická organizace]?“ říká dr. Trey.

Povzbuzuje i další čínské lékaře, aby následovali příklad doktora Čenga. „Mlčení je podobné jako spoluúčast,“ míní.

Dr. Čeng říká, že možné odvety ze strany Pekingu se samozřejmě obává. „Obyčejní lidé si nedokážou představit, jak zlá Komunistická strana Číny je,“ ale říká, že problém je větší než on sám.

„Zabíjení Číňanů a krádež jejich orgánů za účelem zisku, to je zločin, jenž nemá hranic,“ říká a doplňuje, že jako člověk žijící ve svobodné zemi, která má svědomí, „nemá důvod mlčet“.

Líčí, že všechny své záznamy si pečlivě uchovává. Až čínská komunistická strana padne a bude čelit soudu, vystoupí na tribunu svědků a nepochybuje, že pak „spravedlnost zvítězí nad zlem“.

Na tomto článku se podílel Yi Ling.

Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.