Muž, který v roce 1984 přeletěl železnou oponu, aby unikl z komunistického Československa do Ameriky, zažil díky politické ironii posledních let další útěk – tentokrát z restriktivní Kalifornie do svobodnějšího Utahu.
Dnes třiašedesátiletý Ivo Žďárský vtipkuje, že kdyby měl utéct potřetí, ať už z jakéhokoli důvodu, neuspěl by. Nemá totiž utéci kam.
Ze svého hangáru v Lucinu, městě duchů opuštěném v 90. letech, se Žďárský podělil, proč a jak z bývalého Československa utekl.
„Je to trochu depresivní. Nenechali mě dělat věci, které dělám rád,“ vypráví Žďárský angličtinou s výrazným přízvukem a nabízí několik příkladů: „Libertarianismus – můj oblíbený, vůbec se jim nelíbil. Ani vás nenechali odejít. Dokážete si to představit? Ve skutečnosti nešlo jen o ekonomiku, že jo?“
Ve 23 letech byl Žďárský studentem třetího ročníku leteckého inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Byl tak trochu i bojovníkem za svobodu, kdy distribuoval literaturu napsanou tehdejším disidentem a politickým vězněm, Václavem Havlem, z něhož se stal po revoluci prezident.
Mladík byl členem klubu bezmotorového létání, který spadal pod Svazarm. Ze socialistické organizace ho však vyloučili a byla mu odebrána pilotní licence. To ho však neodradilo a létal i bez ní.
Na koleně a potají si doma v bytě postavil ultralehké letadlo sestrojené z rogala. Jako pohon použil motor z trabanta, nádrž pocházela z motocyklu Jawa. Celý stroj byl složitelný, aby se dal převážet v autě.
Narůstající obtěžování totalitního režimu se stalo palivem pro jeho dnes již proslulý letecký exodus. Poslední kapkou byl let z Prahy do Orlických hor, kam cestoval na ultralehké okřídlené tříkolce na chatu svých rodičů.
U Hradce Králové vletěl do jakéhosi omezeného vzdušného prostoru. „Poslali za mnou dvě stíhačky, ale nemohli mě najít, protože jsou moc rychlé a já letěl opravdu pomalu,“ vzpomíná Žďárský.
Jenže mu došlo palivo, a tak musel přistát u Dobrušky. Poryv větru mu stroj převrátil a poškodil. „Policie mě našla a dala do vězení to letadlo, ne mě,“ říká a dodává, že se o něj začala zajímat Státní bezpečnost (STB). „Pracovala na mně, aby zjistila víc.“ Policie mu rogalo zabavila a hrozila mu obří pokuta.
Šikovnému studentovi se ale podařilo policii podplatit a vzít si zpět aspoň křídla. Pro Žďárského to však byl moment, kdy se rozhodl, že už toho má dost. Byl ochoten opustit a riskovat vše, aby se dostal na svobodu. „Vždycky jsem byl připravený. Nevyráběl jsem tu tříkolku speciálně kvůli tomu, ale hodilo se to,“ říká.
Dobrodružný útěk
V mysli se mu zformulovaly plány na útěk. Bude to letecky a v noci, jinak by ho ozbrojení příslušníci pohraniční stráže jistě spatřili. „Snažil jsem se zjistit, jaké je nejlepší místo k útěku, a můj přítel, který kdysi pracoval na radaru u železné opony, mi pověděl, že radar má slepý úhel. Když jste u něj hodně blízko, neuvidí vás. Začíná pracovat až od určité vzdálenosti. A tak jsem naplánoval přímou trasu, co nejpřímější.“
Hranice byly v 80. letech střeženy opravdu důkladně. Pokud existovala cesta ven, bylo to tímto způsobem, i když musel být zvážen každý detail. Žďárský trénoval na svůj noční let pokusnými vzlety a přistáními po setmění. Jako orientaci používal pouze dálková světla svého auta, měsíc a hvězdy.
Pro přelet si vybral jihozápadní hranici s Rakouskem, u slovenské obce Lozorno s Vídní jako cílovým bodem. Poblíž si našel prázdné pole, ze kterého mohl odstartovat. Na palubě svého motorového rogala měl dostatek paliva, aby mohl létat až do východu slunce, a do kapsy si schoval druhý kompas, protože slyšel o jednom nešťastném letci, který v útěku neuspěl.
„Ztratil se v noci nebo v mlze, nebo co, a přistál zpátky v Československu,“ komentuje Žďárský se srdečným smíchem, i když to pro zbloudilého Čecha legrace rozhodně nebyla. „Byla to zakázaná oblast, takže skončil ve vězení a jeho letadlo dali do policejního muzea.“
Když se blížila plánovaná noc pro útěk, Žďárský si nechal svou tříkolku přesunout na místo startu. Byla jasná, krásná letní noc 4. srpna 1984, kolem třetí hodiny ranní, když Žďárský nasedl do rogala, připoutal se a vystartoval k nebi, směr svoboda. Už nebylo cesty zpět.
V dálce viděl zářící Vídeň. „Takže ztratit se bude těžké,“ pomyslel si tehdy. „Dokonce jsem přišel na to, jakým směrem by měl být Velký vůz nebo Polárka.“ Jenže zabloudit nebylo hlavním problémem. Nejvíc se obával možné poruchy motoru. Naštěstí let proběhl hladce.
Když se blížil k hranici, vyšplhal se vysoko, aby byl mimo dosah střel v případě, že by ho stráže spatřily. Motor pak nechal běžet na volnoběh, aby klouzal nad hranicí v naprostém tichu. „Byl to skvělý pocit. Byla to krásná noc, žádné turbulence,“ říká a dodává, že jeho vzrušení jen stouplo potom, co už byl v Rakousku. „Viděl jsem, jak se řeka třpytí ve světle hvězd. Takže jsem věděl, že jsem teď v bezpečí. Tedy, bylo třeba někde přistát.“
Žďárský byl volný, ale ještě se nemohl radovat. V ideálním případě plánoval přistál na nějaké dálnici nebo parkovišti. „Problém je, že v noci nevidíte elektrické vedení,“ líčí český emigrant. S mapou se mu tedy podařilo navigovat na vídeňské mezinárodní letiště ve Schwechatu, na jehož řídicí věži blikala světýlka. Dvakrát kolem věže obkroužil, než úspěšně přistál na pojezdové dráze pod kolosálním křídlem Boeingu 747.
Věže byly prázdné, ale Žďárský našel mechanika, který na něj začal křičet, zjevně rozrušený jeho přítomností, dokud Žďárský neotevřel ústa a neukázal svůj prošlý československý pas. Pak se mu teprve rozsvítilo, kdo před ním stojí. Přeběhlík!
„Pak na mě byli opravdu milí,“ svěřuje se Žďárský. Na to ho promptně přivítali lidé, kteří se starali o ubytování českých uprchlíků, a americký velvyslanec. Pravděpodobně kvůli prezentovanému politickému poselství, které nabízel Žďárského útěk. Následoval okamžik slávy.
Jeho příběh byl vysílán zpravodajskými kanály po celém světě. Britský deník Sunday Express o něm napsal článek s titulkem „Bat Man Beats Reds in Moon Freedom Dash“ (Netopýří muž poráží Rudé při měsíčním úprku za svobodou). „Nemyslel jsem si, že je to něco převratného, ale očividně bylo,“ uvádí Žďárský a dodává: „Všem se to líbilo – tedy kromě komunistů.“
Nový život ve Státech
Vzhledem k tomu, že ho STB v Rakousku hledala, jeho žádost o azyl v USA byla podle něj urychlena, říká Žďárský. Po několika týdnech v Evropě následoval prodloužený pobyt v San Franciscu, než se nakonec usadil v Long Beach, kde žil 17 let.
Čeští krajané Žďárskému radili, aby si našel práci a že jeho neotřelý nápad začít podnikat není dobrý nápad. On ale na ně nedbal a založil si úspěšnou firmu Ivo Prop, která vyrábí vrtule pro ultralehká letadla.
Kalifornie se na Žďárského a Ivo Prop usmívala až do roku 2000, kdy stát začal ztrácet svůj lesk. FAA zakázala létání na dvoumístných tříkolových letounech, zatímco hledači vzrušení stále více upřednostňovali drony a videohry před letadly.
Sny o letounu s naklápěcím rotorem, schopném vertikálních vzletů i přistání, vedly dobrodružného pilota k touze po vlastním letišti někde v pustině. Koupil si proto jedno opuštěné letiště v severním Utahu. Muž, který přeletěl železnou oponu, nastoupil do své Cessny Skyhawk a utekl i z Los Angeles.
Po sedmi letech má dnes tento libertarián všechno – svou obrovskou jeskyni v podobě hangáru, který je větší než domy většiny lidí, s bicí soupravou a supervelkou plochou televizí, jeho letadlo se sklopným rotorem funguje, jen je třeba do něj nainstalovat motor. Po ruce má poloautomatickou FS2000 a odstřelovací pušku ráže .308, aby pouštním jezevcům zabránil v podkopávání usedlosti. A především má svobodu toulat se – prozkoumávat skalní útvary, staré indiánské jeskyně a opuštěné doly napříč celým Utahem.
Když mu dojdou zásoby, Žďárský si letadlem skočí do obchodu v nejbližším městě vzdáleném 160 mil (250 km), kde na něj už na místním letišti čeká zaparkované auto. Když má po nákupech, znovu letí 45 minut domů.
Čech našel v Americe svobodu a své nové vlasti to nyní vrací zpět. V roce 2019 se znovu dostal na titulky novin poté, co poblíž svého domova ze vzduchu zahlédl motoristku uvízlou v bahně. Vysílačkou zavolal pátrače, kteří ji okamžitě zachránili. K jejímu SUV v průsmyku dorazil pluh a vytáhl ji.
Muž, který utekl z Československa i Kalifornie, je libertarián. Vždycky byl, jen pro to neznal označení. Uvědomil si to až při volbách, když zvažoval politické možnosti – demokrat, republikán, libertarián.
„Přišel jsem na to, že to jsem vlastně já,“ říká a vyjmenovává „libertariánská pravidla podle Žďárského“ – „nepodporovat chaos, neubližovat druhým lidem, nebrat jim věci, svobodně cestovat“.
Starší pořad České televize věnovaný Ivovi Žďárskému najdete na tomto odkazu.
Článek byl původně publikován americkou redakcí The Epoch Times. Text byl českou redakcí upraven.
