Komunistická strana Číny (KS Číny) považuje potravinovou válku za formu „asymetrické války“.
Před více než 2 500 lety vedl slavný čínský stratég obchodní války, přesněji řečeno potravinové války, aby si podmanil jiné státy.
Američtí kongresmani chtějí zabránit podobnému scénáři, kdy komunistická Čína ovládne svět prostřednictvím potravin. Ve středu 20. března uspořádali v Kongresu slyšení na téma „Hrozba, kterou Čína představuje pro americké zemědělství“.
Guvernérka Jižní Dakoty Kristi Noemová během slyšení potvrdila: „Hrozba je pro nás každý den velmi reálná.“
Sdělila, že čínští státní příslušníci se loni v létě obrátili na zemědělský úřad jejich státu a požádali o schůzku. Chtěli hovořit o tom, jak v jejich státě zpracovávají a pěstují potraviny.
Její zaměstnanci schůzky odmítli. O několik dní později se od ministerstva zahraničí dozvěděla, že jde o čínské špiony, kteří chtějí ukrást důležité know-how.
Noemová, sama farmářka a chovatelka hospodářských zvířat, je znepokojena závislostí amerického zemědělství na Číně. Varovala poslance, že Komunistická strana Číny (KS Číny) má v úmyslu „skoupit celý náš potravinový řetězec“.
Byla svědkem toho, jak Číňané kupují společnosti vyrábějící hnojiva, potravinářské podniky a nyní také zemědělskou půdu.
„Když se Amerika nedokáže uživit sama a spoléháme na to, že nás uživí jiná země, stává se to otázkou národní bezpečnosti. Země, která nás živí, nás bude kontrolovat,“ dodala.
Tajná potravinová válka Pekingu
Obavy nejsou neopodstatněné. Úřad pro obilné a komoditní rezervy čínské provincie Hebei ve svém článku píše, že v historii bylo mnoho válek prohráno kvůli nedostatku potravin.
Například vévoda z Qi zahájil trend převážení bavlny. Obyvatelé Qi začali nakupovat bavlnu ze dvou sousedních států Lu a Liang, což zvýšilo ceny bavlny. Nakonec tyto státy opustily zemědělství a zaměřily se na výnosnější produkci bavlny.
O rok později však Qi přestal nakupovat bavlnu a zrušil obchod s Lu a Liangem. Bez fungujícího zemědělství již oba státy nemohly své občany uživit. Mnoho lidí emigrovalo do Qi. O tři roky později přešly státy Lu a Liang do Qi.
Čínská autorita v článku popisuje potravinovou válku jako formu „asymetrické války“, která se vyznačuje především dlouhodobým obléháním a hladem.
„Agresor využívá omezování zdrojů potravin, omezování obchodu s potravinami, ničení skladů potravin a nucené vyvlastňování potravinových přídělů k dosažení svých cílů tím, že vyvolává uměle vyvolaný hladomor, chaos a nepokoje.“
Snížení závislosti na Číně
Členové zemědělského výboru Sněmovny reprezentantů USA se shodli na hrozbě, kterou představuje KS Číny. „Potravinová bezpečnost je národní bezpečnost,“ opakovaně prohlašovali členové obou stran během slyšení.
Josh Gackle, prezident Americké asociace pro sójové boby, upozornil kongresmany na závislost amerického zemědělství na Číně jako trhu se sójovými boby.
Více než polovina celkového vývozu sóji ze Spojených států v hospodářském roce 2022/2023 směřovala do Číny. Celková hodnota v roce 2023 činila 32,6 miliardy USD, z čehož Čína nakoupila 18,8 miliardy USD. Pro srovnání, druhá největší odběratelská země nakoupila sójové boby v hodnotě přibližně 3,3 miliardy USD.
„Obrovskou čínskou poptávku po sójových bobech – více než 60 % celosvětového dovozu sóji – nelze nahradit. Každá třetí řada sójových bobů vypěstovaných v USA je určena pro Čínu,“ popsal Gackle současnou závislost na Číně.
Roy Bardole se svým vnukem Gabem Bardolem při sklizni sóji na farmě společnosti Bardole & Son’s Ltd. v Rippey ve státě Iowa 14. října 2019. foto: Joe Raedle/Getty Images
V zájmu diverzifikace trhů si společnost Gackle vytipovala jako potenciálního zákazníka jihovýchodní Asii. Vstup na nové trhy však může být poměrně nákladný. Vyslovil se proto pro partnerství veřejného a soukromého sektoru ve Spojených státech a odpovídající vládní financování v rámci připravovaného zákona o zemědělství.
Současný zákon o zemědělství byl schválen v roce 2018 a obvykle se reviduje každých pět let. Prezident Joe Biden jeho platnost prodloužil do 30. září. Zákonodárci v současné době připravují novou verzi.
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
