Rčení „Čas nejlépe poradí“ platí i pro děti a odměňuje je spoustou dovedností pro pozdější život. Dát dětem prostor pro nudu však vyžaduje cvik – jak u rodičů, tak u jejich potomků, protože volný čas musí být také strukturovaný.
„Nudím se“ – věta, které se mnozí rodiče a vychovatelé neúnavně snaží vyhnout. Přitom nuda může dítěti otevřít dveře ke kreativitě, sociálnímu rozvoji a dokonce i k životním dovednostem.
Jamie Jiroutová, docentka na Virginské univerzitě v USA, zkoumá, jak zvědavost ovlivňuje učení dětí. Zjistila, že vytvoření prostoru a času pro rozvoj dětské zvědavosti může vést ke zvýšení kreativity.
„Zvědavost vzniká, když dítě objeví mezeru ve svých znalostech, a to ho motivuje k hledání informací, které by nejasnosti vyřešily. Kreativita se objevuje, když děti vyvíjejí nové a užitečné nápady nebo výrobky,“ vysvětluje Jiroutová.
Neplánovaný čas bez obrazovky může dětem i dospělým znít poněkud prázdně. Podle Jiroutové však tato období mohou být pro děti skvělou příležitostí k rozvoji zvídavosti, kreativity a životních dovedností. Ideální dobou jsou nejen prázdniny, ale také běžné víkendy a volné hodiny během týdne, které mohou narušit rutinu.
Plánování nestrukturovaného času
Dát dětem prostor pro nudu vyžaduje trochu cviku, protože i volný čas musí být strukturovaný. Místo toho, abyste po dětech chtěli, aby se zabavily na dvě hodiny, nebo aby se věnovaly obrazovkám, kde jsou děti pasivně zapojeny, nabízí Jiroutová několik strategií pro strukturování.
Pokud děti nevědí, čím začít, mohou dospělí navrhnout jednu nebo dvě aktivity – například stavbu polštářové pevnosti, překážkové dráhy nebo pohádkové zahrady. Rodiče by se však měli držet co nejobecnějších nápadů, aby dětem poskytli prostor pro kreativitu.
„Rodiče by neměli diktovat, zda se má aktivita odehrávat uvnitř nebo venku, jaké materiály se mají použít nebo jak má vypadat,“ vysvětluje Jiroutová. „Měli by však dítěti dát několik nápadů, s nimiž by mělo začít.“
Když skončí a zeptají se: „A co teď?“, mohou se rodiče dětí zeptat, jak by mohly udělat věci jinak, než právě udělaly.
„Pokud jim nuda není příjemná, mohou začít přemýšlet o tom, jak by mohly namalovanou cyklotrasu udělat zajímavější nebo jak by mohly zvýšit náročnost,“ říká profesorka.
Od nudy k motivaci
Další možností je, že si děti na několik hodin vytvoří vlastní program. Vytvoření rozvrhu je jedním z příkladů, jak mohou děti získat pocit kontroly a sebeřízení v době nudy, což jim v běžném školním dni chybí.
„Obecně děti nemají často příležitost dělat věci, které by samy chtěly,“ řekla Jiroutová. „Přitom člověk je nejvíce motivován, když má možnost dělat něco, co sám chce. Proto by tuto příležitost měly dostat i děti.“
Ačkoli se tyto chvíle nemusí zdát tak přínosné jako plánované volnočasové aktivity, podle výzkumnice učí děti hodně o řešení problémů a tvůrčím myšlení.
„Pokud mají děti možnost dělat to, co chtějí, budou motivovány se něčemu intenzivně věnovat,“ říká Jiroutová. „Tato motivace jim pak dává spoustu zkušeností a příležitostí k rozvoji různých dovedností, které obvykle nezískají ve škole nebo na rodinných výletech […].“
Vytváření dovedností
Dalším způsobem, jak podnítit zvědavost a nadšení, je, že rodiče budou dětem sloužit jako vzor a zapojí je do tvůrčích projektů. Mohou například společně vařit a péct, malovat, skládat puzzle nebo hlavolamy. Maminky a tatínkové mohou děti také zapojit do výroby dekorací do domu nebo do stavění věcí vlastníma rukama.
Pokud je jejich nápady zavedou ven, mají další výhody, jako je fyzické cvičení nebo pobyt v blízkosti přírody. „Pokud děti staví venku pevnost, možná budou muset zjistit, kde sehnat různé stavební materiály a jak postavit odolné věci. Získávají přitom nejrůznější prostorové a fyzické zkušenosti,“ říká Jiroutová.
Děti si také mohou hrát, plánovat a kutilsky pracovat společně s kamarády, což je dobré pro všeobecnou spolupráci. To jim prospívá později ve škole a zejména v dospělosti, protože to podporuje sociální rozvoj.
„Každý má asi jiné představy o tom, co chce dělat,“ vysvětluje profesorka. „Pravděpodobně se [děti] domlouvají na rozhodnutích, co chtějí dělat, jak to chtějí dělat a jak mohou spolupracovat. Budou si také navzájem naslouchat svým odlišným nápadům a učit se jeden od druhého. Tyto sociální dovednosti jsou velmi důležité.“
Ale i pro starší děti může nuda znamenat praktické lekce životních dovedností. „Mohou jít pěšky nebo jet na kole do blízkého obchodu, nakoupit suroviny a pak se vrátit domů a vařit,“ říká Jiroutová.
Čelit nudě bude pro dospělé i děti zpočátku pravděpodobně trochu nepříjemné. S praxí však může nuda podpořit zvědavost a kreativitu na dlouhá léta dopředu.
