Masakr na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989 ovlivnil pokojnou revoluci v NDR, která v témže roce vedla k pádu Berlínské zdi. Na akci v Berlíně se sešli současní svědci z Číny a NDR, aby pohovořili o svých zkušenostech. Epoch Times byl u toho.
Před 35 lety, 9. listopadu 1989, padla zeď. Odvážní lidé proti ní bojovali, někdy i desítky let. S podporou tehdejšího sovětského vůdce Michaila Gorbačova proběhla pokojná revoluce, která předznamenala konec režimu SED – diktatura byla překonána.
Rozdělený národ byl znovu sjednocen a železná opona, která se táhla středem Německa, byla stržena.
Ve stejném roce povstali za svobodu a změnu také lidé v komunistické Číně pod diktaturou Komunistické strany Číny (KS Číny). To, co původně začalo studentskými protesty v Hefei a Šanghaji v roce 1986 a přerostlo v celonárodní občanské protestní hnutí, nakonec vedlo k pokojnému obsazení náměstí Nebeského klidu v centru moci režimu – v Pekingu.
Ve dnech 3. a 4. června 1989 čínská armáda na příkaz vedení KS Číny násilně potlačila pokojný lidový protest za demokratické reformy a základní svobody.
Po vzoru polského hnutí Solidarita
Jejich vzorem bylo polské hnutí Solidarita, vysvětlil jeden z vůdců protestujících studentů v Pekingu Zhou Fengsuo.
Ten byl jedním z hostů na akci pořádané Nadací Axela Springera pro svobodu a Společností Roberta Havemanna 7. listopadu poblíž bývalého hraničního přechodu Checkpoint Charlie v centru Berlína.
Uskutečnila se před berlínským parlamentem u příležitosti výstavy „Čína není daleko!“, která byla zahájena ve stejný den.
Výstava má připomenout povstání v Číně a jeho násilné potlačení, jakož i reakce v NDR, a zároveň poskytnout vhled do dnešního hnutí za svobodu v Číně.
Výsledkem bylo, že panel na veřejné akci v „asisi Panorama Berlin Checkpoint Charlie“ byl složen z aktivistů za občanská práva NDR i z čínských demokratických aktivistů.
„Systém KS Číny se vždycky bojí“
Zhou uvádí, že jako student fyziky na jedné z nejlepších čínských univerzit v té době věděl, že systém KS Číny se vždy bojí. Od dětství považoval režimem vytvořené rozdělení čínského obyvatelstva za nespravedlivé a bojoval za jeho zrušení.
Mírový dialog v Polsku mezi dělníky a polskou komunistickou stranou byl pro ně jako pro studenty v Číně inspirativní. „Chtěli jsme totéž v Číně,“ říká Zhou.
„Během protestů jsme byli plni naděje na pokojnou změnu.“ Dokonce i uvnitř KS Číny byla naděje na změnu, uvádí.
K protestům se nakonec připojily miliony lidí. Násilným potlačením demonstrací se strana vydala špatnou cestou, kterou se ubírá dodnes, řekl Zhou.
„Demokracie byla převálcována tanky – byli jsme velmi rozzlobení a plní vzteku, že tato vláda nemá vůbec zájem o dialog a je připravena použít veškerou svou moc proti lidem. Měli jsme ale také strach.“
Zhou věří v princip nenásilí. „Jako hnutí můžeme být na svou tehdejší mírumilovnost hrdí.“ Je přesvědčen, že nenásilí jednou zvítězí i v Číně, stejně jako tomu bylo v NDR.
Protesty v Číně měly vliv na NDR
Občanští aktivisté NDR Ulrike Poppeová, Stefan Müller a Michael Heinisch, kteří se zúčastnili panelové diskuse, uvedli, že protesty za více demokracie v Číně v roce 1989 měly vliv i na hnutí za demokracii a svobodu v NDR.
„Tehdejší protesty [v Pekingu] nám daly neuvěřitelnou naději,“ říká Müller. Něco se dalo do pohybu a tamní občané se mohli svobodně vyjádřit.
O to větší bylo zklamání opozice v NDR po masakru na náměstí Nebeského klidu, pokračuje. Dozvěděli se o tom prostřednictvím západoněmecké televize.
O dva dny později, 6. června, se spolu s dalšími pokusil předat protestní dopis čínskému velvyslanectví ve východním Berlíně, uvádí aktivista za občanská práva NDR. Byli to lidé, kteří se stavěli za svou zemi „stejně jako my“.
Lidová policie je poté zatkla a na noc zavřela. Druhý den se vydali na protestní akci před kostelem svaté Žofie.
Tam Müller a Heinisch poprvé veřejně kritizovali „staré mocipány“ NDR s politickým transparentem. Ti se koncem června vypravili do Pekingu speciálně proto, aby vyjádřili své „blahopřání“. Mocipáni „přivítali“ krvavý zásah KS Číny proti pokojným demonstrantům v Pekingu.
Pozitivní hodnocení masakru ze strany vedení NDR aktivisté považovali za hrozbu.
„Pokud nebudete držet jazyk za zuby, skončíte jako studenti, jako kontrarevolucionáři na náměstí Nebeského klidu,“ takový vzkaz viděl Müller.
„Žili jsme s tímto strachem, a přesto jsme se nezastavili,“ pokračuje.
Roztržený obličej, zlomená ruka
Během jednoho z protestů roztrhli Heinischovi obličej, když ho policie táhla přes ulici. Müller uvedl, že mu bezpečnostní složky NDR zlomily ruku na shromáždění na Alexanderplatzu na začátku září.
Heinisch dodal: „Rozhodující bylo, že jsme se nebránili. Na každé demonstraci přes nás přešly stovky policistů a hrdlořezů, zranili nás a odvezli do nemocnice. Ale my jsme se nebránili. To bylo správné.“
Konečný úspěch vysvětluje takto: „Pokud se ukáže, že násilí nemá kýžený účinek a nevyvolá protinásilí a nepodaří se zastavit protest, pak nenásilí také nabývá na síle.“
Doufá, že k tomu dojde i v Číně. „Této naděje se nevzdávám,“ vysvětluje Heinisch.
Za klíčovou ji považuje i čínská demokratická aktivistka, která apeluje na současné demokratické hnutí v Číně i mimo ni: „Zůstaňte nebojácní, zůstaňte plní naděje.“ Nebojácnost je nakažlivá, naděje je nakažlivá. „Diktátorské státy se jí bojí.“
Výstava „Čína není daleko! 35 let od pádu Berlínské zdi – 35 let Tchien-an-menu“ si můžete prohlédnout do 11. listopadu před berlínským parlamentem a od 15. listopadu do 11. prosince před budovou Axel Springer.
–etg–
