Poznámka: Článek původně vyšel pro americkou edici Epoch Times.
Ve 39 letech byla Suzy Macková nadšená ze svého těhotenství. Když však se svým manželem Zacharym obdržela fatální diagnózu pro svého nenarozeného syna, byli zdrceni. Suzy se po vyslechnutí zprávy rozplakala.
Netušila, že její svědectví jednoho dne zachrání životy.
Problém byl odhalen v sedmnáctém týdnu těhotenství, kdy jí praskla voda a přišla o veškerou plodovou vodu. Lékařský specialista zjistil, že dítě je menší, než by mělo být.
Specialista Suzy sdělil, že většina žen s jejím stavem porodí během několika dní.
„Máte dvě možnosti,“ vzpomíná, že jí lékař řekl. „Můžete jít domů a čekat, až se dítě narodí, a rozloučit se. Nebo můžeme naplánovat zákrok a těhotenství ukončit.“
Dodával, že potrat je bezpečnější možností, protože pokud by Suzy těhotenství udržovala, velmi pravděpodobně by dostala infekci.
Když Zachary zprávu uslyšel, zhroutil se na kolena. Suzy se rozhlížela po místnosti a nedokázala pochopit, co se děje.
„Vyšli jsme na parkoviště a plakali, plakali a plakali,“ říká Suzy v rozhovoru pro Epoch Times.
Poté, v autě, Suzy přes slzy pohlédla do zpětného zrcátka a obrátila se k víře: „Bože, prosím, zachraň mé dítě,“ prosila.
Mackovi strávili následující dny modlitbami doma v Santa Barbaře v Kalifornii. Suzy očekávala, že brzy začne rodit a přijde o dítě, jak lékař předpověděl. Po dvou dnech se však nic nestalo.
Navštívila svou gynekoložku Sussane Ramosovou, která zjistila, že dítě má silný srdeční tep a Suzy nemá žádné známky infekce. Doktorka Ramosová uznala, že je to skvělé, ale upozornila Suzy, že těhotenství je stále vysoce rizikové. Pokud chce pokračovat, bude potřebovat pečlivý dohled.
Suzy se rozhodla pro klidový režim pod dohledem Ramosové; nemocnice ji odmítly přijmout kvůli stavu dítěte, které ještě nebylo považováno za životaschopné.
Během této doby pár trpělivě čekal, až dítě dosáhne věku životaschopnosti: 23 týdnů.
„Modlili jsme se každý den, každý jeden den, abychom se dostali na 23. týden. Věděli jsme, že pokud to zvládneme, svět ho konečně začne považovat za skutečného človíčka,“ zmiňuje Suzy. „A mohli bychom konečně získat potřebnou pomoc.“
Tato pomoc nakonec přišla ve formě přijetí do nemocnice UCLA, kam Suzy nastoupila poté, co dítě dosáhlo hranice životaschopnosti. Pro personál v UCLA bylo její těhotenství mimořádně výjimečné. Suzy čelila nepravděpodobným šancím, protože většina žen v její situaci volí ukončení těhotenství. To je také důvod, proč je tak málo úspěšných příběhů po diagnóze předčasného prasknutí plodových obalů (PPROM).
Zdravotnický personál, ač byl při léčbě Suzy skvělý, ji opakovaně upozorňoval na rizika pokračování těhotenství. Suzy a její manžel museli neustále obhajovat své rozhodnutí pokračovat a vyjadřovat svůj postoj proti ukončení těhotenství.
Narození „šampiona“
Ve 29. týdnu se Suzy uprostřed noci probudila a „cítila se jinak“. Testy odhalily, že vše je v pořádku, ale Suzy trvala na tom, že rodí. Další vyšetření potvrdilo, že má pravdu – byla otevřená na 5 centimetrů.
Následující hodiny byly „chaos“, a když se Suzy znovu probudila, byla matkou chlapečka. Ozzy se narodil s pláčem a rukama vztyčenýma do vzduchu, jako by už byl „šampionem“.
Dalším krokem na Ozzyho životní cestě byla JIP.
Když se konečně dostal domů, Mackovi mu museli dodávat kyslík pomocí speciálního přístroje. Po šesti měsících ho už nepotřeboval, čímž znovu překonal očekávání lékařů – ti předpovídali, že ho bude potřebovat celé roky.
Dnes jsou Ozzymu 2 roky a daří se mu skvěle. Mackovým bylo řečeno, že bude postižený, ale není. Naopak, kognitivně je o tři měsíce napřed oproti dětem jeho věku.
„Už začíná číst, a ještě mu nejsou ani tři,“ konstatuje Suzy, nyní 41letá.
Fyzicky je o něco menší než ostatní děti v jeho věku, ale vyvíjí se naprosto v pořádku.
Oddaní rodiče Ozzyho nazývají „vědeckým zázrakem“ a považují ho za klíčovou součást svého svědectví víry.
„Je to, jako by na nás někdo vylil celý kbelík nekonečné víry.“
Ohlédnutí za cestou
Suzy se během svého těžkého období opírala o svou víru a podpůrnou síť – včetně svých rodičů a tchánů, kteří jsou věřící křesťané. Dále oceňuje svou gynekoložku Ramosovou za její povzbuzení a ochotu ji léčit, když ji ostatní odmítali.
Suzy si stále pamatuje den, kdy se podívala do zpětného zrcátka svého auta a prosila Boha, aby zachránil její dítě. Nyní si uvědomuje, že když prosila Boha o záchranu svého dítěte, kladla mu zároveň hlubší otázku – zda je skutečný.
Dnes Suzy o odpovědi nepochybuje. „Cítím se teď ve své víře tak jistá,“ sdílí.
Přestože je Suzy pracovně vytížená profesionálka v oblasti náboru zaměstnanců, ve svém volném čase sdílí svůj příběh na sociálních sítích. Vždy se snaží spojit s těhotnými ženami v obtížných situacích a modlí se za ně.
Nedávno narazila na její příspěvek na Instagramu žena, která obdržela stejnou diagnózu. Díky tomu, že viděla Suzyin příběh, věděla, že těhotenství nemusí ukončit, i když ji k tomu lékaři nabádali. Díky svědectví Suzy byl zachráněn další život.
Hrdá matka zůstává vděčná za svého milovaného syna a za to, jak její příběh ovlivňuje ostatní. „Bůh má prostě svůj způsob, jak věci zařídit,“ uzavírá.
–ete–
